Rozsudek o zákazu DS je unikát: český soud poprvé definoval zlo

Nejvyšší správní soud v Brně vydal v polovině února historický rozsudek. Je
to poprvé od roku 1989, kdy český soud rozhodl o rozpuštění nějaké politické
strany kvůli protiprávnosti její činnosti – a rozsáhlou právní analýzou případu
tak znovu definoval stát a jeho demokracii. Četl jsem už stovky rozsudků a
troufám říci: Tento pečlivě vypracovaný dokument stojí za podrobný a kritický
pohled. Nejdříve ale k okolnostem vyhlášení rozsudku a jeho prezentaci ve
veřejnosti.

Soud si skutečně nechal záležet na tom, aby vyslovil v den vyhlášení rozsudku
jasný a srozumitelný názor. Vyhlášení rozsudku i následnou tiskovou konferenci
soudců vysílala veřejnoprávní televize v přímém přenosu. Tam všech sedm členů
senátu, který o zákazu strany rozhodl, spolu s mluvčím soudu v klidu a bez
složitých právních termínu vysvětlilo obsah a význam svého rozhodnutí novinářům.
Ti si dokonce mohli už ráno přečíst stodvacetistránkový rozsudek na webové
stránce soudu. Sláva! Tak má soud postupovat, aby se veřejnost mohla dozvědět,
co vedlo soud k tak závažnému rozhodnutí. Následně a právě díky tomu vyšlo v
minulých dnech obrovské množství kvalitních komentářů k tématu. A zřejmě se díky
tomu zvyšuje i úroveň politické kultury. I proto se podívejme podobně na obsah
rozsudku.

Srozumitelná slova

Nejsilnější stránkou rozsudku je jeho jazyk, který je až překvapivě dobře
srozumitelný. Dokonce obsahuje výrazy nespisovné češtiny, když se třeba ptá, do
jaké míry může „historií dosud neotestovaný mix“ bodů stranického programu
ohrozit základy demokracie. Ba na více místech působí až literárně, například,
když cituje psychologa Carla Gustava Junga, který napsal: „Skutečná existence
nepřítele, na něhož je možno svést veškeré zlo, znamená pro svědomí člověka
nesmírnou úlevu. Můžeme alespoň bez zábran říci, kdo je ten ďábel, a je nám pak
jasné, že příčina našeho neštěstí se nachází vně, a nikoli snad v našem
postoji.“. Soud tím odkazuje na zjevnou ideologii strany: „Zničení nepřítele,
jeho zahubení, vede k očistě našeho světa, kaženého nikoliv námi.“

Na druhé straně platí: čím více slov, tím více může být rozsudek
napadnutelný. A komentátor deníku Mladé fronty Dnes si dokonce stěžuje na dlouhé
řeči předsedy senátu při vyhlášení rozsudku. Takhle dlouho údajně mluví jen
člověk, který nemá co říci. Opak je pravdou. Soud dokonce toho řekl víc a lépe
než jakákoliv dosavadní vládní zpráva o extremismu.

„Bitva o Janov“ poprvé komplexně prozkoumána

Vůbec poprvé se nějaký český soud důkladně zabýval případem „bitvy o Janov“ z
listopadu 2009. V rozsudku shrnuje: „Akce byla cíleným pokusem o pogrom“. Podle
něho „zjevným cílem této akce mělo být fyzické napadení zde žijících romských
obyvatel“. Zde bych sám dodal: při tvrdých střetech s početnou převahou
policistou vznikla škoda v hodnotě desítek milionů, děti romských obyvatel
Janova byly vystaveny extremnímu stresu, když celé hodiny musely z okny bytů
poslouchat silné výbuchy dělbuchů a výkřiky typu „Čechy Čechům“. Z výpovědi
policejního svědka, který vypovídal u soudu, vyplynulo, že „cca 90% účastníků,
které ,doprovázel‘ na shromáždění DS v Litvínově, se následně účastnilo násilí a
útoků na policisty.“ (Bohužel se z rozsudku soudu ale nedozvíme, zda dodnes
někdo za to byl odsouzen. Pokud vím, tomu tak není.)

Podle soudu „DS dosáhla stupně, kdy již může představovat aktuální riziko pro
demokracii, jakkoliv zatím spíše na lokální než na celostátní úrovni. Příklad
‚bitvy o Janov‘ ukázal, že tato strana je schopna prostřednictvím s ní
spolupracujících neonacistických hnutí motivovat nezanedbatelné síly k násilí
směřujícímu proti reálně ohroženým skupinám obyvatel.

Slabin rozsudku je málo

Na chvíli se podívejme i na slabiny rozsudku. Podle soudu někteří členové
nebo představitelé strany byli opakovaně policií vyšetřováni za trestné činy. V
právním státu však platí, že soud rozhoduje o vině a nevině, nikoliv
vyšetřovatel. Ve více případech policie vyšetřovala spoustu lidí. Nakonec se
však ukázalo, že v konkrétním případě k žádnému trestnému činu nedošlo. Tento
argument kulhá. Soud uznal jako důkaz pro spojení DS s neonacisty to, že vůdce
DS vystupoval v Brně a v Praze spolu s německým neonacistou, který tam údajně
hlásal neonacistickou ideologii. Stíhala ho policie za to? Byl za to pravomocně
českým soudem odsouzen? Ze soudního rozhodnutí z Brna nic takového nevyplývá.
Pak ale nikomu ale do toho nic není, kdo se objevuje v jeho blízkosti, když
řeční.

Sporné je navíc, že soud používá tvrzení o úzké spolupráci DS s neonacisty,
co se týče neformálního uskupení AN (Autonomní nacionalisté“), jako důkaz o
protiprávnosti její činnosti. Přitom žádný soud AN ještě nezakázal. Takže co by
mělo bránit DS ve spolupráci s AN? Brněnský soud se také opírá o rozsudek
Evropského soudu pro lidská práva, který rozhodl v červnu loňského roku věci H.
Batasuna a Batasuna proti Španělsku. Podle něho stížnost konkrétních baskických
stran proti svému rozpuštění je neoprávněná. Uznal za prokázané propojení mezi
těmi politickými stranami a teroristickou baskickou organizací Euskadi Ta
Askatasuna (ETA). Je Národní odpor, se kterým DS úzce spolupracovala,
teroristickou organizací? Žádný český soud ani policie nic takového dosud
netvrdily. Je to tedy otázka, která teprve čeká na svoji odpověď.

Co strana skutečně provedla

Nakonec se podívejme na závěry rozsudku. Soud se zde nejprve zabýval
protiprávností činnosti strany: „skutečný program DS, nahlížený ve světle
projevů představitelů a členů této strany, dále projevů, které zazněly na
shromážděních organizovaných Dělnickou stranou, nebo kterých se tato strana
účastnila, a názorů, jimž tato strana poskytuje prostor ve svém stranickém
tisku, směřuje k vyvolávání národnostní, rasové, etnické a sociální
nesnášenlivosti a ve svém důsledku ke snaze o omezení základních práv a svobod
určitých skupin obyvatel České republiky, zejména menšin (typicky romské, ale
také vietnamské a židovské, dále obecněji přistěhovalců a lidí jiného původu,
barvy pleti či sexuální orientace). Nenávistná rétorika DS vůči těmto skupinám
se ani v posledním roce nijak nezměnila a Soud, který se zaměřil především na
projevy této strany po březnu 2009, nemohl konstatovat snahu o změnu jejího
programového směřování.“ V tomto ohledu proto Soud uzavřel, že „program DS
směřuje k odstranění demokratických základů právního státu.“

Podle soudu strana svou programovou podobností i užívanou symbolikou
„navazuje na německý nacionální socialismus.“ Připomíná roli, kterou hrál
nacismus v dějinách a historické zkušenosti nejen České republiky, ale celé
Evropy a světa. „Právě s ohledem na tuto zkušenost je třeba vyjít z
nevyvratitelného faktu, že nacionální socialismus je totalitní ideologií
neslučitelnou s demokracií a základními lidskými právy.“

S tím podle soudu souvisí i „úzká provázanost této strany v podstatě se všemi
významnými neonacistickými hnutími v České republice.“ Dělnická strana „v
politické rovině postupně sjednotila podstatnou část, ne-li celé, pravicově
extremistické spektrum. Těmto hnutím vytváří politickou platformu pro pokus o
určitou legitimizaci jejich světonázoru a zároveň v nezanedbatelném rozsahu
poskytuje významným postavám těchto hnutí prostor ve svých stranických
strukturách a na kandidátních listinách. Míra této spolupráce neklesá a DS
poskytla krajně pravicovým aktivistům místo na svých kandidátních listinách.“

Soud prozkoumal i riziko ohrožení demokracie a shrnuje svou odpověď slovy:
„Pokud je výsledkem jednání politické strany v určité lokalitě nejen přímá
destabilizace tohoto místa, ale i zprostředkované riziko destabilizace a
případně společensky nežádoucích jevů (eskalace násilí) v jiných lokalitách, je
již možné hovořit o bezprostředním nebezpečí ohrožení demokracie. Toto ohrožení
se tedy nemusí zdát v jednom okamžiku zjevným všem obyvatelům celého státu.“

Skutečný program strany vychází z její činnosti

A soud dodává: „Program Dělnické strany, její skutečný program získávající
obrysy teprve ve světle projevů a článků jejích představitelů, její ideové
směřování, její opora v myšlenkách, hodnotách i symbolice německého nacionálního
socialismu, její nezanedbatelná personální provázanost s krajně pravicovými a
neonacistickými uskupeními, a konec konců i její více či méně zastíraná a
zastřená účast na veřejných shromážděních krajně pravicových extremistů a
podpora akcím pogromistického charakteru, při nichž došlo k ozbrojeným násilným
střetům s Policií ČR a jinými pořádkovými silami, nenechávají pochyb o tom, že
DS zakládá svoji existenci na vzbuzování nenávisti k různým etnickým a sociálním
skupinám, líčeným jako nepřátelé a na vytváření obrazu světa jako bojiště.“ Sice
dlouhá, ale přesto srozumitelná věta s jasným sdělením.

Závěrem soud vážil základní kameny, které tvoří pilíře současného společenského
uspořádání: „Na jedné straně stojí svoboda projevu, spojená s právem
sdružovacím, navíc v demokratickém právním státě se zvlášť chráněným právem
sdružování v politických stranách. Politické strany jsou v zásadě jedinými
subjekty schopnými efektivně usilovat o institucionalizovanou moc ve státě.
Rozpustit politickou stranu znamená alespoň dočasně odepřít jejím členům možnost
usilovat o tuto formu moci, tedy omezit jejich politická práva. Proto takový
zásadní krok může být odůvodněn pouze ochranou práv stejně důležitých, jako
svobodná politická soutěž.“

Na druhé misce vah jsou podle soudu základní lidská práva a svobody. „Sociální
smír moderního demokratického právního státu je charakterizován demokratickým
prvkem, tedy vládou většiny, která je však omezena právem – katalogem základních
lidských práv a svobod, chránících i před většinou nejužší nedotknutelné jádro
individuální svobody. (…) Program Dělnické strany i její kroky, vedoucí k
naplňování programu, směřují k rozvrácení takto popsaného fungování společnosti.
Současně Dělnická strana navazuje na ideologii německého nacionálního socialismu
(…). Cíle DS tak bez jakýchkoliv pochybností směřují k popření základních
lidských práv a svobod.“

Tyto závěry soud shrnuje slovy z novinářské terminologie: „Strana, která hrála
politickou hru násilně a s nacionálně socialistickými kartami, musí počítat s
tím, že v případě návrhu na její rozpuštění jsou tyto karty Černým Petrem, s
nímž nelze vyhrát.“

Otázka účinnosti verdiktu

Zároveň soud ale „podotýká a zdůrazňuje, že ideologie hlásaná Dělnickou stranou,
ani ti, kteří se k ní hlásí, rozpuštěním strany neopustí veřejný prostor. Tento
krok nevymaže extrémní a extremistické názory z politického života a tím méně ze
společnosti.“ A ve svém rozsudku se ptá, zda má vůbec smysl rozpustit Dělnickou
strany. Jeho odpověď zní: ano. „Nezávisle na možné ‚reinkarnaci‘ Dělnické strany
v podobě jiného politického subjektu totiž Soud dospěl k závěru, že je nutné
jasně pojmenovat hodnoty prosazované touto stranou, jednoznačně konstatovat, že
ideologie navazující na totalitní konstrukci nacionálního socialismu představuje
zlo.“

Svým rozsudkem soud dokázal definovat demokracii a možnosti ji bránit před
skupinami, které pracují na její zničení. Právě to bude mít velký význam pro
další vývoj v této oblasti v příštích měsících, kdy nástupce DS ve volebním boji
s velkou pravděpodobností bude navazovat na své dosavadní úspěchy. Pokusí se
zmobilizovat svůj volební potenciál právě s odkazem na zákaz strany. Uvidíme,
jak se stát a hlavně občané s tím dokáží vypořádat.

KAM DÁL?


Dělnická strana se rozpouští, je nacistická a protiprávní


Drtivá většina lidí souhlasí s rozpuštěním rasistické DS