Romy neštvou Ukrajinci, ale každodenní a všudypřítomný anticiganismus!

Cítíme potřebu vyjádřit se k některým komentářům v médiích a na sociálních sítích týkající se vraždy mladého Roma v Brně. V jejich obsahu postrádáme hlubší popis důvodů nevole a nespokojenosti naší komunity.

Ač je tento případ ve fázi vyšetřování, víme, že došlo k tragické události, kdy zcela zbytečně vyhasl život mladého Nicolase. A informace, zda dělal hluk či kouřil v tramvaji jsou v této kauze zcela bezvýznamné. A i kdyby. Za nevhodné chování se přece nezabíjí!

Na úvod bychom chtěli vyjádřit upřímnou soustrast jeho rodině a nejbližším. Bolest, kterou nyní prožíváte je hluboká a žádné dobré slovo ji nezmírní. Kéž vám je malou útěchou vědomí, že jsme tím všichni hluboce zasaženi a cítíme s vámi.

Te o gadžo mardo, o Rom duvar (Je-li gádžo bit, Rom je dvakrát)

Tímto si dovolujeme reagovat na prohlášení Petra Máčala, ředitele brněnské neziskové organizace IQ Roma Servis pro servis Romea.cz ze dne 14. 6. 2023: “Komunita je strašně naštvaná a sklouzává k obviňování všech Ukrajinců. Romové se cítí ohrožení ještě víc než dřív a zásadní roli v tom hraje to, že podezřelý muž je z Ukrajiny. Kdyby to byl Čech, Maďar, Rumun, kdokoliv, tak by to bylo méně vyostřené.”

My se však domníváme, že dosavadní reakce na sociálních sítích popisují naštvanost a nedůvěru Romů velmi povrchně. Konflikt by podobně vyeskaloval i v případě, že by pachatelem byl i muž jiné národnosti, ať Čech, Maďar či Rumun. Pochody či demonstrace našich lidí za zavražděné Romy probíhaly i v 90. letech. V té době také mezi Romy a Ukrajinci vznikaly užší spolupráce například ve stavebnictví, poskytování ubytování pro dělníky apod. K proti-ukrajinským postojům nedocházelo a nedochází.
V případě, že ano, jedná se o část romské populace, která je obětí proruské propagandy stejně jako obyvatelé z většinové společnosti.

Konkurence na trhu práce?

Někomu se může jevit, že se Romové bojí i jakési konkurence zejména na pracovním trhu. Na druhou stranu si říkáme, že pokud by taková obava existovala přišla by mnohem dřív, kdy jsme v České republice měli 10% nezaměstnanost. Dnes, kdy se nezaměstnanost pohybuje okolo 3 % a nabídka převyšuje poptávku (zejména u méně kvalifikovaných míst) je i tento důvod nepravděpodobný.

Rostoucí napětí má mnohem hlubší kořeny

Frustrace vychází z laxního přístupu státních orgánů v případě Romů, strukturálního anticiganismu, se kterým se setkáme ve většině institucí počínaje od lokálních, státních až po mezinárodní instituce. Jeden obrovský problém – strukturální anticiganismus!

Tito Romové, my dva také, už stěží budeme věřit, že stát udělá něco, abychom se tu cítili bezpečně. Od listopadu 89 více než 30 Romů zemřelo buď při rasově motivovaných vraždách či bez rasového motivu. Pachatelé vyvázli často z nižším trestem. Poslední zkouška důvěry ve spravedlnost bylo nedávné propuštění žhářů z Vítkova, kteří mají na svědomí popálení Natálky Kudrikové, “za dobré mravy” ve vězení.

Připomeňme si úspěšné zvládnutí přijímání všech uprchlíků z Ukrajiny podle slov současné vlády

Stát opět obrovsky selhal v očích Romů, kdy ukrajinské maminky s dětmi si vybíraly byty a a hotely zatímco romské matky s dětmi spaly venku, kdy teploty na teploměru ještě klesaly pod nulu. Policie přezkoumávala jejich maďarský původ, aby se jich mohla zbavit. Je zcela přirozené, že po tomto smutném incidentu v Brně vyvstává nejen mezi Romy otázka, proč se řádně nekontrolovali k zajištění bezpečnosti občanů všichni příchozí uprchlíci? Odlišného přístupu dočasné ochrany se dočkali jen ti tmavší pleti. Romským matkám s dětmi čítající přibližně 3000 osob bylo důstojné přečkání války jako 400 tisícům etnickým Ukrajincům ze strany úřadů upřeno! Namísto toho se tato zranitelná skupina uprchlíků dočkala od politiků veřejné dehonestace a anti-romských výroků. Jediné řešení pomoci pro ně bylo odjet z Česka do Německa, Irska, Norska a Belgie za pomoci romských a pro-romských neziskových organizací.

V těžkých časech najdeme prameny extrémismu v jakékoliv společenství

V naší komunitě opravdu nejde o nijak zvláštní překvapení. Zoufalost a hluboká letargie při tomto konfliktu nám ukázaly bezvýchodnost, ve které ona snaha získat/vybojovat si nějaké postavení ve společnosti a nebýt těmi nejposlednějšími vede i k jakýmsi kompromisům si například stoupnout na ulici vedle představitelů českých populistických a extremistických pravicových stran, které nedávno útočily na Romy samotné.

Na druhou stranu to potvrzuje skutečnost, že opravdu nejsme homogenní skupinou. I mezi námi máme pluralitu názorů, postojů či návrhů, jak řešit určitý problém. Nemusíme to psát, ale v případě nás, Romů, pro jistotu to uvádíme. Je to stejné jako mezi ostatními národy. Ale je potřeba mít na paměti, že Romové coby etnická menšina žijící napříč celou Evropou během několika staletí zůstávají dehumanizovanou, marginalizovanou a nejvíce stigmatizovanou skupinou, a to nemluvě o kolektivní traumatizaci napříč několika generacemi.

Neměnná anticiganistická společnost

Romům vadí jejich trvající méněcenný status ve společnosti. Ti lidé se tu narodili, jsou občané této země, která je jejich domovem. Stále ale nejsou majoritou přijímání náležitým způsobem jako právě váleční uprchlíci z Ukrajiny. Nadřazený přístup, vzbuzuje oprávněný strach a nedůvěru ve spravedlnost, bezpečí a rovnocenné postavení.

Dalším důvodem, který mnoho Romů zvedl ze židle bylo používání jazyka a etnické pojmenovávání v médií. Zatímco pachatel, který zabil člověka, byl uváděn jako “Cizinec”, “Cizinec z východní Evropy”, Romové byli hned zmíněni jako útočníci: “V centru Brna se strhla hromadná bitka. Má jít o odvetu Romů za smrt kamaráda”.

Navzdory výše uvedeným překážkám včetně pokračující segregace romských dětí ve vzdělání, na sobě mnoho našich lidí tvrdě pracuje. Roste vzdělání i počet úspěšných lidí, kteří rozbili a rozbíjejí onen skleněný strop. My opouštíme svou komfortní zónu, jsme často sami mezi vámi sami a snažíme se, a to pro nás je obrovská změna v našem životě. Zkuste si chodit někam, kde platí jiná kulturní pravidla a jste tam vnímán jako ten jiný/ta jiná v lepší případě. To běžný Čech ani nemá kde zažít, ne-li někde při výjimečné situaci.

Neměnné naopak zůstává sociální klima, jehož jsme součástí. Prostředí, v němž nerozdělujeme lidi na slušné a špatné. Ale na majoritu a cikány.

Občanská společnost a její nezastupitelná role. Politici mlčí

Je smutné, že jsme tu v případě Romů neslyšeli žádnou morální či jakoukoli podporu od ochránce lidských práv, premiéra České republiky a ani od dalších vrcholných představitelů.

Žaneta Plachetková, romská aktivistka z Brna, svolala demonstraci na sobotu k uctění památky. Situace je tak napjatá a aby si na tom nemohli sbírat body extrémističtí politici, raději ji zrušila prostřednictvím Romea.cz, aby nedošlo k dalším konfliktům. Pozitivně přijímáme, že Ukrajinská iniciativa jižní Moravy tento tragický čin veřejně odsoudila.

Anticiganismus musí být potírán

Na závěr je potřeba zmínit, že v naší zemi skutečně chybí právní vymezení anticiganismu, které by tuto specifickou formu rasismu, diskriminace a protiromského smýšlení upravovalo a zároveň sankcionovalo. Nenávist vůči Romům přece není možné v demokraticky právním státě tolerovat. Jde o historický společenský dluh vůči Romům, který je dlouhodobě přehlížen. Bez této systémové změny může být implementace vládní strategie sebelepší, ale ve prospěch Romů dopadne stejně neúspěšná jako ty předchozí. Aby se tu Romové skutečně cítili bezpečně a nedocházelo k situacím, jimž jsme dnes svědky, musejí získat důvěru v celý státní systém, kdy každý anticiganistický trestní čin bude českou justicí adekvátně potrestán Až tehdy mohou Romové získat pocit, že jsme v této zemi plnohodnotnými občany, kteří tu mají své místo.

Pro veřejný zájem a zlepšování mezilidských vztahů by se na vypracování právního zakotvení anticiganismu měli podílet zástupci Romů, politici, akademická obec ale i široká veřejnost, aby neleželo ladem jako současný antidiskriminační zákon.