Romští voliči fašistů, dezolátů a ultrakonzervativců: Poštvěte na nás psy, prosím! Fanatismus v praxi
Zhruba před jedenácti lety jsme s jedním kolegou měli sérii přednášek ve školách o rasismu a extremismu, spojenou s našimi kamerovými záběry z protiromských demonstrací, které mezi roky 2008 až 2014 probíhaly po celé zemi a na nichž docházelo i pokusům o pogrom Romů. Mimo jiné jsme přednášeli i čtyřem třídám v pražské soukromé střední škole pro budoucí policisty a úředníky. Část těch patnáctiletých dětí byla zfanatizovaná.
Drobná dívka ostatním sdělila, že Romové mají „vypadnout odkud přišli“. Řekl jsem jí, že se tady narodili a jsou občany Česka. A že první Romové sem přišli už někdy ve 14. či na začátku 15. století. Odvětila, že ale dříve odněkud přišli. Optal jsem se jí, co udělá, jestli keltové nebo germáni budou žádat, abychom z naší země odešli, protože tu byli před námi. „Určitě neodejdu,“ odsekla. „Tak proč chceš totéž na druhých? Vyženeš odtud každého, kdo ti vadí? To tu budeš za chvíli sama.“ Její reakce: „Kecy…“
AUDIOVERZE ČLÁNKU
Vedle ní sedící chlapec na ni sám od sebe navázal: „Měli bychom obnovit koncentráky a plynové komory a nahnat je tam.“ Čtyři přítomní učitelé mlčeli a tvářili se, jakoby jejich žák právě řešil matematickou rovnici. Neměl jsem na to žádnou odpověď, kterou by ten chlapec byl ochoten alespoň zaznamenat, když už ne uznat jako argument, tak jsem reagoval takto: „Tak jo, ale ty budeš všechny ty mrtvoly vyndávat a převážet do krematoria na spálení.“ „Klidně,“ zněla jeho odpověď. A někteří jeho spolužáci a spolužačky souhlasně přikyvovali.
Můžeme to brát různě: špatná výchova doma, špatné školství, špatní učitelé, špatná parta v místě bydliště… Všechno však vychází ze společenské atmosféry, z toho, co jsme MY SAMI ještě ochotni tolerovat a co už ne. Záleží tedy na tom, nakolik je společnost ochotna bránit své hodnoty a stabilitu. A jak je stabilita důležitá chápou někteří lidé až v okamžiku, kdy se důsledky špatné společenské atmosféry otočí proti nim samým či jejich blízkým. Třeba při vražedných střílečkách na školách či útocích na lidi kvůli jejich odlišným názorům.
Zrcadlo bezmoci
Násilnické tažení proti Romům (a cizincům) se táhlo téměř od počátku 90. let, včetně asi třicítky rasistických vražd. Série žhářských útoků vyvrcholila pokusem o vraždu osmičlenné rodiny ve Vítkově, jehož pachatele nyní soud předčasně propouští z vězení. Došlo také k mnoha demonstracím, útokům či konfliktům na základě lží, že Romové něco provedli: v Litvínově, ve Varnsdorfu, v Rumburku, Ostravě, Havířově, Opavě, Břeclavi, v Ústí nad Labem, Děčíně, Duchcově, v Českých Budějovicích….
Místní lidé na litvínovském sídlišti Janov ukrývali pro pogromisty u sebe doma zbraně, jinde sousedé Romů společně s neonacisty pochodovali ghetty a křičeli „Cikáni do plynu“ apod., včetně Vítkova. Extrémisté a zfanatizovaní běžní lidé provozovali totéž co nacistické bojůvky v Německu během 20. a 30. let minulého století. A to často za pouhého přihlížení policie, která se více starala o práva rasistů než o lidská a občanská práva nevinných spoluobčanů tmavší barvy pleti.
Proč je část policistů rasistická a xenofobní jsem do důsledků pochopil až v té škole, která nebyla schopna či ochotna dětem vysvětlit, jaké byly nacismus a komunismus pro lidstvo pohromy. A namísto toho si pozvali k výkladu dva aktivisty, aby ti se mohli „pokochat“ v zrcadle své bezmoci.
Změna algoritmů, změna myšlení
S dlouhodobým přituhnutím společenské atmosféry se mění i myšlení lidí, které se začne přizpůsobovat okolnostem. Nástroje naší mysli přestávají fungovat, když prostředí, pro které byly nezbytné, již neexistuje. Dosavadní hodnotový žebříček se proto mění, leckdy radikálně. Příklady známe důvěrně: zatímco v 90. letech bylo neslušné ve společnosti i jen vtipkovat s náznakem rasismu, současná společenská atmosféra rasismu přeje a nahrává.
Významnou pomocí extremistů byly a jsou sociální platformy, které prostřednictvím algoritmů, záměrně nastavených tak, aby posouvaly negativní emoce v čele s nenávistí do středu společenského spektra, zcela proměnily prostředí jak na internetu, tak i mimo něj. Rasismus už proto zhusta není vnímán jako trestný čin, ale jako jeden z legitimních názorů. Majitelé platforem algoritmy takto nastavují, protože vztek uživatelů přináší jejich delší pobyt na platformách a vyšší návštěvnost stránek, tudíž i více reklamy a více zisku. Několik oligarchů takto kvůli ještě vyšším ziskům ovlivňuje celý svět v neprospěch demokracie.
Zatímco ještě v 90. letech byl anonymní pisatel vysmíván jako zbabělec, internetová kultura z anonymity „vyrobila“ přednost. Málokdo je ochoten stát si za radikálními názory svým jménem. Namísto toho rostoucí počet zbabělců lže, že zůstávají v anonymitě, protože se tu něco nesmí říkat. A zde začíná hlavní nápor. Po rasismu, jehož hlasatelé byli povýšeni na součást mainstreamu, nastupují lži, dezinformace, konspirační teorie, útoky na lidi s jiným názorem, zkrátka vše, co je „dobré“ pro další změnu prostředí a následný posun myšlení.
Nepřátelé liberální demokracie
Hlavní zájem na tom, abychom změnili svůj žebříček hodnot, mají ti, kteří nenávidějí liberální demokracii a chtějí ji odstranit všude, kam dosáhnou: jde na prvním místě o Rusko a Čínu, ale i o Írán, afghánský Talibán a další islamistické fundamentalisty. Víme jistě, že Rusko a Čína mají továrny na „výrobu chaosu“, které i u nás šíří dezinformace, konspirační teorie a legitimizují extremistické ideje – jde jim o znejistění obyvatel prostřednictvím atmosféry, v níž už nikdo neví co je a co není pravda. Pak se může „stát pravdou“ třeba i to, že dva z nejodpornějších masových vrahů v dějinách, Hitler a Stalin, byli vynikající státníci.
A víme také, že nepřátelům liberální demokracie hodně pomáhá domácí pátá kolona neboli tzv. užiteční idioti. Jde o fanatiky, fundamentalisty, ideologické pomatence, o lidi s velmi slabým hodnotovým zakotvením, o lidi nenávistné a zahořklé či o prospěcháře, kteří se tím živí. Nazýváme je odstupňovaně: fašisti, dezoláti, ultrakonzervativci… a počítat k nim můžeme i některé chcimíry – ne všechny, protože leckteří chcimíři to myslejí upřímně.
Politici, kteří posouvají atmosféru k horšímu i za pomoci nenávisti k menšinám (k Romům, uprchlíkům, LGBT+ lidem atd.) mají v posledních dekádách volební úspěchy. Jejich nacionalistický populismus je řadí k extrémistům. Zásadní krok tím směrem udělalo i hnutí ANO Andreje Babiše, když po eurovolbách zakotvilo ve společné frakci s xenofobními stranami, s nimiž se do té doby kamarádil jen Tomio Okamura se svými fašisty z SPD.
Ve stejné poslanecké frakci jsou i Motoristé sobě a Přísaha, Okamurovci skončili ve frakci s německou AfD a dalšími ultrapravicovými uskupeními. Spojuje se ovšem i nacionalistická levice, v Česku ji reprezentuje seskupení STAČILO! v čele s komunisty. Tam nyní pod vedením Jany Maláčové míří i sociální demokracie (Socdem).
Fanatici, hlupáci, narcisové a prospěcháři
Mít jiný názor je snad nejpřirozenější věc na světě. Jenže fašisti, ultrakonzervativci a dezoláti nestojí o diskusi, jež by mohla vést k nápravě chyb, jichž se dopouští i současný systém. Chtějí vrátit naši civilizaci zpět k nejhorším chvílím 20. století, které mají na svědomí nacismus a komunismus. Říkají tomu „změna světového řádu“ a jejich úsilí má vrcholit nastolením autoritářského či totalitního režimu.
Možná jsou někteří z těchto politiků a jejich příznivců natolik mentálně nedostateční, že si dosah svého počínání neuvědomují. Někteří z nich jsou zfanatizovaní a neexistuje nic, co by jejich přesvědčení, že jsou novodobí spasitelé, nabouralo. Jiní zase představují nový typ politiků, kterým je přednější vlastní prospěch před demokracií a jejími hodnotami, k nimž patří i ochrana menšin, včetně Romů.
Americký polobůh Donald Trump je ve skutečnosti narcistický pomatenec, který liberální demokracií doslova pohrdá. Maďarský Viktor Orbán začal jako liberál a dnes je z něj ultrakonzervativec, kterému liberalismus a pluralita překážejí. Slovenskému Robertovi Ficovi a spol. evidentně nezáleží na ničem víc než na vlastní moci a výhodách. Izraelský Benjamin Netanjahu radši obětuje vlastní i sousední národ, než by se vzdal moci a naděje, že tak vyvázne ze soudních řízení za korupci a podvody.
A Babiš je ze stejného soudku. Chce zemi vládnout jako ve firmě – ve firmách se ovšem nehlasuje, rozhoduje šéf a ostatní se podle toho musejí chovat. Okamura si nedovede vydělat na živobytí jinak než hlásáním nenávisti, avšak ta mu „díky“ hlupákům, kteří ho volí, vynáší dost. A nastupující ultrapravicoví svazáci v čele s Turkem a spol. na tom mentálně nejsou o nic lépe než on. O komunistech snad už nemá smysl něco říkat, svou nenávist k lidem praktikovali během své dlouholeté vlády před listopadem 89 až úporně.
Jestliže někteří Romové volí někoho z nich, volí proti sobě. Jako by tím říkali: „Udělejte z nás, prosím, co nejdříve občany třetí kategorie. Nebo na nás rovnou poštvěte psy!“