Romské hnutí: Dědictví a hodnoty George Sorose a Nicolae Gheorgheho

Gheorghe a Mirga (2001) definovali romské hnutí jako “koláž” sestávající z romských mezinárodních organizací, místních a národních sdružení i jednotlivých romských aktivistů. Romské hnutí v posledních třech desetiletích sehrálo důležitou roli ve snaze upozornit na akutní marginalizaci, které čelí mnozí z 12 milionů evropských Romů.

Nadace Open Society Foundation (OSF), která je v posledních třech desetiletích významným aktérem romského hnutí a kterou podporuje miliardář a filantrop George Soros, nedávno oznámila svůj záměr založit celoevropskou romskou nadaci.

Romská nadace bude mít k dispozici rozpočet, který jí umožní fungovat v příštím desetiletí, a bude pokračovat v práci Kanceláře romských iniciativ (RIO) OSF, která v současnosti koordinuje projekty OSF týkající se Romů. Romská nadace bude mít pro romské hnutí pravděpodobně velký význam.

Transparentnost a propojení s romskou komunitou v rámci občanské společnosti a vznik Romské nadace se časově kryjí se situací v Evropě, která je na pokraji energetické krize s nepředvídatelnými závažnými ekonomickými dopady a pokračujícími nepokoji způsobenými válkou na Ukrajině. Kromě toho poslední kolo voleb v Evropě, především v Itálii, odhalilo znovuzrození krajně pravicových stran s programy výslovně zaměřenými proti menšinám.

Úspěchy a neúspěchy

V posledních třech desetiletích romského aktivismu se podařilo dosáhnout významných úspěchů při účinném lobování za nové vnitrostátní a evropské strategie začleňování, zejména za strategický rámec EU pro Romy.

Romové získali cenné organizační zkušenosti a dovednosti ve vedení kampaní a v některých případech sehráli rozhodující roli při pilotních projektech a dokonce i při poskytování inovativní podpory a služeb. Došlo však i k závažným neúspěchům (viz níže). Přesto je začlenění evropských Romů pro EU prioritou ve veřejné agendě.

Romské hnutí bylo někdy vedeno příliš “shora dolů” a odráželo aspirace malé elity, což se často projevovalo jako nesoulad mezi romským hnutím zdola a mezinárodním romským hnutím (tvořeným různými organizacemi se sídlem v evropských metropolích). Rozdíl se prohlubuje, pokud jde o konzultace a účast na tvorbě strategií, zejména na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU, kde se konzultací zmocňují některé elity, které jsou “tolerovány institucemi” jako konformní a spolehliví partneři. 

Kritici tvrdí, že formy bratříčkování podkopávají autonomii a sílu romského hnutí. Někteří aktivisté tvrdí, že překážky jsou kladeny i zevnitř romských struktur, například těmi, kteří jsou vnímáni jako “strážci” (což je možná nezamýšlený důsledek liberálních paradigmat občanské společnosti) a slouží spíše agendě dárců než zájmům komunit. Hnutí je také někdy příliš svázáno s politikou úzké identity a s neoliberálními politickými programy a zanedbává zásadnější socioekonomické a mezioborové aspekty. To může pramenit z modelu vývoje tzv. “trickle down”, který  razí někteří dárci v domnění, že investice do romské elity a vedení vyvolá lepší zastoupení Romů na místní úrovni a podpoří širší rozvoj komunity.

Romská nadace by mohla být příležitostí k zásadnímu přenastavení, nebo by mohla pouze pokračovat v minulých neúspěšných politických iniciativách – proto se domníváme, že je vhodný čas vrátit se k pojmům sociální Evropa a posílení současného postavení romské komunity. Zasazujeme se o skutečnou, kritickou debatu, hlubší diskusi, která je nyní potřebná více než kdy jindy.

Potřeba otevřeného dialogu

Někteří kritici tvrdí, že oznámení nadace Open Society Foundation o založení nové celoevropské romské nadace s grantem, který by umožnil její financování po dobu deseti let, je další ukázkou rozhodování shora dolů, neboť v ideálním případě by před jejím založením měly proběhnout konzultace se zúčastněnými stranami. Je však třeba poznamenat, že Romský vzdělávací fond se zavázal ke konzultaci se zúčastněnými stranami ohledně své budoucí činnosti a aktivisté vyzývají RIO/Open Society Foundation, aby vedla o nové romské nadaci podobný dialog.

Aktivisté tvrdí, že vzhledem k tomu, že klíčovou zásadou prosazovanou Sorosem podporovanými subjekty je, aby EU posilovala postavení romských komunit a aktivistů, bylo by velkým zklamáním, kdyby RIO/Open Society Foundation tyto zásady neuplatňovala v práci Romské nadace. Skutečnost, že si Soros přeje založit samostatnou romskou nadaci, naznačuje, že si je vědom potřeby poskytnout své práci související s Romy větší nezávislost, ale bude třeba podniknout pečlivé kroky k jejímu zajištění.

Práce v nepřátelském prostředí

Je poučné si uvědomit, že navzdory individuálnímu úsilí klíčových iniciativ na posílení postavení Romů je pro nevládní organizace, a to i pro dobře známé organizace, velmi těžké se dlouhodobě udržet. Vytváření aliancí a užší koordinace romských a proromských subjektů by mohlo být řešením, jak čelit současnému nepřátelskému prostředí, zejména v současné době, kdy v Evropě dochází k obnově krajní pravice. To je zásadní důvod, proč by vznik romské nadace měl být založen na otevřené debatě a diskusi.

Během pandemie pozorovatelé upozorňovali na nepřátelské prostředí pro romské nevládní organizace a na to, že úřady romské komunity zanedbávaly. Některé dokonce démonizovaly za údajné šíření nemoci COVID-19. Mnoho místních organizací omezilo svou činnost kvůli administrativním, finančním a právním problémům. Někteří pozorovatelé se domnívají, že za současné potíže romských nevládních organizací je částečně zodpovědný institucionální rasismus ze strany dárců a státu.

Kovidová krize byla zásadní výzvou a zdůraznila důležitost místních sociálních struktur, jejich odolnost a schopnost přicházet s přímými a životaschopnými řešeními na rozdíl od mezinárodních organizací, které se zaměřují především na lobbování a advokační činnost v různých hlavních městech Evropy. Mezinárodní organizace by však měly vzít tyto poznatky na vědomí a formulovat je ve své advokační práci.

Nové přístupy

Nicolae Gheorghe byl klíčovým romským aktivistou a myslitelem, který se domníval, že romská občanská sdružení postupně ztratila svou autonomii a organizační kapacitu a stala se závislými klienty nebo chráněnými zákazníky svých plátců, jinými slovy, byla řízena agendami dárců. Foucault popsal takové uchvácení občanské společnosti jako “governmentalitu”.

Někteří kritici tvrdí, že formy governmentality nasměrovaly části romského hnutí k úzce zaměřeným programům začleňování, které se soustředí na asimilaci a neoliberální pojetí společnosti, jež předpokládá změnu prostřednictvím individuálních reforem, zejména prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy, spíše než prostřednictvím hlubokých strukturálních změn.

Gheorghe doufal, že se romské nevládní organizace stanou svépomocnými skupinami, které nebudou závislé na dárcích a budou podporovat rozvoj komunity zdola. Inspirováni Gheorghem a dalšími, vyzýváme k aktivitě založené na komunitách a k “obrácené governmentalitě“, kdy místo toho, aby vláda využívala občanskou společnost jako nástroj k prosazování úzkých politik začleňování/asimilace (“governmentalita”), bychom raději viděli situaci, kdy by romská občanská společnost byla v čele a hrála významnější roli při usměrňování vlád členských států i Evropské komise v tom, co je třeba v místních komunitách udělat. Romská nadace by mohla sehrát cennou roli a být v této inovaci silným příkladem.

Romská nadace se musí oprostit od neoliberální a úzce chápané identity a chudobu a nerovnost pojmout jako součást lidských práv a řešit je v souvislosti s posilováním postavení Romů. Do oblasti lidských práv tedy patří strategie boje proti chudobě, konkrétní parametr pro poskytování právních prostředků nápravy a posouzení, jak stát dodržuje své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv.

To vše lze společně využít v rámci projektu Sociální Evropy, kde by Evropská unie kladla větší důraz na socioekonomické ukazatele při řešení inkluze Romů a na svou redistributivní sociální politiku. Taková změna koncepce je odklonem od patologizace chudoby, označující Romy za nesamostatné a závislé na sociálních dávkách. Radikální pojetí lidských práv identifikuje dvojí politiku jak přerozdělování, tak uznání/úcty, neboť její oprávnění se vztahují na socioekonomická, občanská a kulturní práva.

Romská nadace by mohla hrát důležitou roli v této rekonceptualizaci lidských práv prostřednictvím své nadnárodní advokační činnosti, čímž by napomohla prosazování agendy sociální Evropy v celé EU i mimo ni. Je pozoruhodné, že poslanci Evropského parlamentu se nedávno jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu snažili prosadit něco, co lze považovat za agendu sociální Evropy týkající se situace Romů žijících v osadách v Evropě. V tomto usnesení se navrhují odvážná opatření k ukončení ghettoizace a marginalizace Romů ve všech členských státech EU, včetně dohledu nad financováním z prostředků EU a členských států určených na projekty, které by podpořily cíl začleňování Romů. Pro partnery v romské občanské společnosti je skutečně stále důležitější, aby se zabývali takovými politickými usneseními na úrovni EU, vytyčovali konkrétní výsledky a prosazovali jejich provádění.

Zachování různorodosti romského hnutí

Pokud jde o poskytování podpory, nově zřízená Romská nadace musí být v rámci občanské společnosti prostředníkem, a nikoliv kontrolorem – a navíc je klíčová podpora autonomie, heterogenity a transparentnosti romského hnutí. Za každou cenu je třeba zabránit tomu, aby se Romská nadace stala centralizující silou s myšlením “budování impéria”. Pluralita romské občanské společnosti je nezbytná pro to, aby se zabránilo elitářství a závislosti na dárcích. Vzhledem k obavám z kamarádíčkování a protekce romské elity bude třeba, aby Romskou nadaci řídila správní rada s vysokou úrovní odbornosti, která by se neměla omezovat na lidi z OSF/RIO, ale měla by zahrnovat nezávislé osoby, které jsou schopny samostatně uvažovat a jednat a vést nadaci k odpovědnosti, aby mohla dosáhnout svého konečného poslání, kterým je posílení autonomní romské občanské společnosti.

Jiné významné nadnárodní pozice týkající se Romů, jako jsou vyhrazené funkce v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci (OBSE), jsou časově omezené, a jak je u takových funkcí obvyklé, je to částečně proto, aby se zabránilo tomu, že se jejich držitelé stanou příliš dominantními a získají příliš velkou osobní moc. Ačkoli se nejedná o institucionální pravomoc ve smyslu funkcí OBSE specifických pro romskou problematiku, vedoucí funkce v Romské nadaci by měla být podobně časově omezena.

V posledních několika desetiletích jsme v rámci občanské společnosti viděli limity “trickle-down” projektu romské elity. Mělo by dojít ke změně paradigmatu, aby bylo posíleno postavení na místní úrovni v rámci romských komunit. To by bylo nejen důstojným završením odkazu George Sorose v rámci romské občanské společnosti, ale vedlo by to také k naplnění vize, kterou si Nicolae Gheorghe představoval pro Romy v jejich úsilí o sociální spravedlnost.