Romská vládní zmocněnkyně Lucie Fuková: Nejsem supermanka, abych za pár dní změnila leckdy nespravedlivý systém. Co mohu ve své funkci dělat?

Čtení zpráv a mailů veřejnosti je jen zlomek toho, co jako vládní zmocněnkyně pro romskou menšinu denně dělám. Z toho, kolik lidí se na mě obrací, je vidět, jaký byl hlad po vzniku funkce zmocněnkyně, která by zastřešovala romskou agendu. Aby měli Romové pocit, že mají zastání i na nejvyšší úrovni. Část žádostí o pomoc ale vůbec nespadá do mé agendy a veřejnost leckdy úplně nechápe, s čím tedy mohu pomoci a s čím už ne. Ráda bych tedy více vysvětlila.

Funkce vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny byla zřízená na základě schválené Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů 2021–2030. Na tuto pozici bylo zvažováno několik jmen, nakonec jsem byla v prosinci 2022 jmenovaná historicky první romskou zmocněnkyní já. Vybíralo se na základě vzdělání, zkušeností a také praxe ve veřejné správě. Tato funkce je tedy jmenovaná, ne volená – ani všemi občany Česka, ani pouze Romy.

Romská zmocněnkyně nebo romský zmocněnec je poradní orgán vlády – stejně jako další zmocněnci (např. pro lidská práva nebo národní bezpečnost). Často o sobě v komentářích na sociálních sítích čtu, že jsem se zaprodala, že se kamarádím s vládou. Funkce zmocněnkyně je nezávislá, ovšem bez spolupráce s ministerstvy toho moc nezmůžu. To je totiž hlavní jádro mé činnosti – zjistit, co který resort pro romskou menšinu dělá, a tuto práci zkoordinovat. Aby nebyla agenda roztříštěná, aby jedna ruka věděla, co dělá ta druhá. Zároveň být oponentkou, když na základě zkušeností vím, že některá řešení se jinde neosvědčila.

Nejsem novinářka a někdy trochu zápasím s tím, abych jasně a stručně vysvětlila složitou problematiku, nejsem „lajfkařka“ a nemám hodiny času natáčet videa na sociální sítě a chodit na každou demonstraci. Nejsem aktivistka, která si může dovolit práskat dveřmi a nejsem ani supermanka, která dokáže za pár měsíců ve funkci změnit (leckdy nespravedlivý) systém, který se tu budoval dlouhá léta. Umím ale spojovat lidi napříč různými úrovněmi státní správy a samosprávy, posadit lidi z odlišných prostředí k jednomu stolu a třeba také hledat inspiraci a zdroje z různých evropských programů.

Klíčovým dokumentem pro mou práci je zmiňovaná Strategie romské integrace. Kdyby se ji podařilo naplnit, bude se všem Romům v Česku žít mnohem lépe. K tomu, abych mohla se Strategií „pohnout“, ale potřebuji vybudovat svůj úřad. Na Slovensku už romský zmocněnec funguje léta, já nemám v tomto ohledu na co navazovat. Hledám tedy kapacity finanční i personální, abych mohla Strategii lépe hodnotit a prosazovat.

Mezi klíčovými oblastmi Strategie, jako je Vzdělání, Bydlení a Zaměstnanost, v poslední době možná nejvýznamněji vystupuje bod Participace. Ten se totiž prolíná úplně vším. Napětí v romské komunitě po několika skutečných i domnělých konfliktech s ukrajinskými občany ukazuje, že velkou slabinou je nedostatečná nebo necitlivá komunikace státu a policie a také malé zastoupení Romů ve veřejné správě a v místních orgánech.

Proto v tuto chvíli buduji síť lokálních ambasadorů, kteří jsou má „prodloužená ruka“ v regionech. Ti dovedou na místě zasáhnout v danou chvíli a veřejnost se na ně může v případě potřeby obracet. Vytvářím také model spolupráce lokálních aktérů, na jehož základě už vzniká i romská rada v Brně a v plánu jsou i další města. Pracovní skupinu k romské participaci jsem iniciovala také v rámci čerpání prostředků z evropských fondů.

Ať už svolávám „kulaté stoly“, jednám s ministry, mluvím do médií, připomínkuji zákony nebo jezdím do regionů, vždy je mým hlavním cílem zlepšení postavení Romů v Česku. Sama jako Romka vím, jaké je to čelit předsudkům a horší pozici v řadě oblastí života. Proto si vážím toho, že je dnes konečně šance posunout práci, kterou za uplynulé roky udělaly neziskovky, romští poradci, koordinátoři, ministerstva a další, zase o kus dál.