Rok 2010 je tzv. super volební rok. Parlamentní volby klepou na dveře.
Politické strany rozbíhají volební kampaně a souběžně sestavují kandidátky. V
politických stranách je napětí. Jak se v tomto politickém zápolení prosazují
Romové? Je vůbec dobře, aby se Romové v politických stranách prosazovali?
Odpověď je jednoduchá. Ano, je to dobře. Je to dokonce nutné, aby se Romové v
politice angažovali.
Uplatnění Romů nepochybně komplikuje fakt, že majoritní společnost (až 85 %)
nemá kladný vztah k Romům. Je tedy logické, že pozitivně uchopené téma soužití
Romů a majority či inkluze Romů není to, co by přineslo tolik potřebné hlasy
voličů. Z poměrně nedávné historie už víme, že negativní uchopení soužití Romů a
majority úspěšně funguje, příkladem je Jiří Čunek či Liliana Janáčková. Lze tedy
logicky dovodit, že romští kandidáti hlásící se k pozitivnímu aktivnímu řešení
situace Romů nejsou výhrou a politické strany se budou snažit takovým kandidátům
nedat šanci. Romové by si určitě ale měli dávat pozor na to, jaký volební
program podporují. V poslední volební kampani František Kolář, předseda sdružení
Sbližování se rozhodl podporovat kandidaturu primátorky Řápkové. Její program
„Záchranný kruh“ ve všech parametrech rozhodně není slibnou budoucností pro
efektivní, účelné a hlavně dlouhodobé řešení situace Romů v Chomutově ani v
jiném městě. Kandidátní listiny politických stran ještě nejsou úplné. Víme však,
že do politického zápolení o parlamentní křesla v Pardubickém kraji povede
kandidáty Strany zelených Lucie Horváthová. Je to mladá Romka s ukončeným
vysokoškolským vzděláním a bohatými zkušenostmi ve veřejné správě. Její
kandidatura není, ve volbách obecně, první. Kandidovala v první desítce za
stejnou stranu do Evropského parlamentu. Zřejmě to je první a také jediná
politická strana, která nastíněnou logiku zcela nabourala. V případě ostatních
politických stran asi něco obdobného očekávat nemůžeme. Pozici lídra jistě již
žádný Rom neobsadí. Určitě se nějaký kandidát/ka – Rom/ka vyskytne na místě
nevolitelném. Jako například já, kdy kandiduji na 23 místě za Českou stranu
sociálně demokratickou na pražské kandidátce. Za Občanskou demokratickou stranu
bude zřejmě kandidovat Milan Ščuka (není zatím zřejmé na jakém místě
kandidátky). Kandidátky ještě nejsou uzavřeny a tak nemůžeme říci, že se ještě
neumístí nějaký kandidát – Rom na tzv. volitelném místě. Nemějme ale velká
očekávání.
Angažovanost v politických stranách, ať už jde o parlamentní nebo neparlamentní
strany je pro současnost i budoucnost Romů velmi důležitá. Koncept politické
strany založené na etnicitě zkrachoval, jako to bylo u Romské občanské
iniciativy a dalších. Tento model prostě v našich zeměpisných šířkách své
uplatnění nemá. Není tedy jiná možnost než se angažovat jinde a jinak. Politika
je jedinou cestou, jak se můžeme jako Romové podílet na základní odpovědnosti za
svou budoucnost.
Není však rozhodující pouze vysoká politika. Je potřeba také aktivně pracovat na
regionální a komunální úrovni. Romové by se měli snažit prosadit se na volitelná
místa kandidátních listin ve volbách do zastupitelstev krajů a obcí. Krajské
volby již proběhly a některým Romům se podařilo prosadit, např. Rudolf Polák za
Českou stranu sociálně demokratickou. Význam komunálních voleb je velký. Ve
městech, obcích se dělají často rozhodnutí, která životy občanů ovlivní rychleji
než rozhodnutí Parlamentu ČR. Zvrácení nebo změna takových rozhodnutí není nic
jednoduchého. Mnohdy je to nemožné. Důkazem takových vážných rozhodnutí jsou
např. kroky bývalého starosty Vsetína Jiřího Čunka či kroky současné primátorky
města Chomutova Ivany Řápkové. Doufejme tedy, že se Romům podaří umístit na
volitelných místech a podílet se tak na důležitých rozhodnutích. V posledních
volbách se to některým Romům podařilo např. v Lysé nad Labem, Frýdku-Místku,
Hostomicích, Trmicích, Jaroměři a v několika dalších obcích.
