Pochybuji, že získám jediný bod karmy za tento článek, ale napsat ho musím.
Dohnala mě k tomu diskuse na
blogu Patrika Bangy. Čiší z ní totální alergie na Romy jako celek:
nepracují, parazitují na společnost, kradou, děti si pořizují na běžícím pásu –
vlastně se o ně nestarají a jen ožebračují celou společnost. Diskutéři používají
srovnání s Vietnamci, Ukrajinci… Zkouším se na to podívat jinak.
Předem upozorňuji na to, že si myslím, že za vyřešení soužití gadžů a Cigánů
/jak si ta prima zdravě uvažující část z této komunity říká/ si dotyčný zaslouží
Nobelovku. Oboustranná antipatie se totiž dostala příliš daleko. Peníze, které
se investovali do romské komunity se octly vesměs v propadlišti dějin. Raději
nevyčíslovat
Nechci si hrát na Všeználka, ale tématu se věnuji řadu let a došla jsem zatím
jen k nejasné mlhovině. Jezdím mezi Cigány i Romy a málokdy je v té chvíli
/hlavně ty druhé/ vnímám jako nesympatické lidi. Vpadávám bez předchozího avíza
do domácností, kde je vzorově uklizeno a navařeno. Dostanu obligátní kávu a
normální milé povídání. Doma bývá žena a menší děti, později se přižene druh /i
tam se manželství moc nepěstují/. Žena si nikdy nestěžuje na svého druha /k
rozchodu dochází výjimečně/.
Muž vesměs přichází z práce. Zde nastává ten pogadžovsku problém. Většinou
pracuje „brigádně“, čti načerno, což nepovažuje za něco špatného. Dostane totiž
peníze na ruku. To, že ze něj nikdo zřejmě neplatí daně ani pojištění, ho moc
nebere. Ostatně málokoho z gadžů se trápí, jakým podílem on sám živí státní
pokladnu. V tu chvíli opravdu hodně těžko vysvětluji něco o důchodu či o
zákonech.
Jistě si každý všiml skupin Romů, kteří se ohánějí krumpáči v dírách v Praze
kolem Tyláku, na Pankráci, v Podolí…. A také mimo Prahu. Jsou to osmahlí
gadžové? Nikoli, jsou to většinou slovenští cigáni. Velí jim vesměs třeba
karlínský Rom. Kopáčské firmy jsou v romské komunitě velká móda. Velké firmy
platí totiž za odvedenou práci, cigánská firma je dodavatelská a investora
pramálo / a úmyslně/ zajímá, jak legálně funguje ona dodavatelská firma. Na
kopáčské práce by ostatně gadže neulovili.
Ptám se však bez ohledu na zmíněnou práci načerno: uráží ta fyzická práce
Romy? S jistotou odpovídám: Nikoli! Fyzickou práci považují za vyloženě
chlapskou, a tedy dobrou. Splňuje dokonce i jejich potřebu být pohromadě.
Dotyčného šéfa firmy považují za chlebodárce. To, že je vlastně vykořisťuje
berou jako normální „kmenové“ pravidlo.
V diskusi v blogu Patrika Bangy jsem se zmínila, o nabídce práce přes jistou
agenturu. Získali by jistotu a také penízky do důchodu. To je ale naše
/gadžovská/ argumentace.
Berme to jejich očima. Věří jen dnešku. Nemůžeme jim my připadat jako idioti,
kteří sypou prachy do statní pokladny, z které se pak platí pokuty za „šméčka“
různých vychytrálků , prohraných arbitráží, nesmyslných výhod politiků…?¨
Jejich očima my ovšem nekoukáme. Vidíme hlavně zlaté řetězy nad pupky
romských „podnikatelů“, vybydlené baráky, emotivní nářky bezzubých „cigošek“.
Nerozumíme jim a rozumět nechceme. Zajímá nás jen „servis“ pro nás. Oni se musí
přizpůsobit nám. /Jen tak popíchnutí na okraj: třeba jich bude jednou víc než
nás, budeme se jim chtít přizpůsobit?/
Začali jsme dávat za příklad Vietnamce nebo Ukrajince. Byla jsem jak ve
Vietnamu, tak na Ukrajině . Obě tyto národnosti k nám přišly z ekonomických
důvodu. Ukrajinci překousli naši averzi a výsměch, většinou proto, že tu netouží
zůstat. Opravili nám města, moc vděku se nedočkávají. Vietnamci se rozhodli
většinou zůstat. Přizpůsobují se, to byl jejich záměr. Nevozí domu peníze,
budují si zde vlastní komunitu. Řekla bych to ošklivě: umí to s námi, odhadli
naše potřeby. V tomto případě jsme to my, kdo jsou ti línější a méně energie
investující do svých dětí. Jen tak na okraj: Víte, že Vietnamci málokdy platí
daně?
Co jsem tím článkem chtěla říct: Že stále jen chceme z Romů udělat kokosy.
Tedy navrch černé a vevnitř bílé. Obávám se, že dokonce už ani nechceme, aby se
změnili, ale aby prostě nebyli. Příroda je však nevyloučila ze svého programu.
Lze se jen zamyslet nad tím, proč.
Pořád jen opakujeme nějakou odrhovačku o vzdělání, a tak se tam sypou prachy.
Představa, že budou všichni Romové sedět spokojeně v bílých límečkách v
kancelářích, je opravdu sociální perverzní kýč.
