Někdo si řekne, proč nám je dobře tak, jak je. Zatím. Ale co dál? Co naše děti a jejich děti? Pomyslel někdo z Vás i na toto? Je mi jasné, že Romové o budoucnosti moc nepřemýšlí, žijí minulostí a přítomností. Ale je nejvyšší čas se o budoucnost starat a vzít si ji za vlastní. Proč nejsme jednotní? Proč nedržíme spolu? Proč jsme prodejní? Proč…?
Vysvětlí mi to někdo? Nejsem tak stará, ale hodně toho pamatuji. Vzpomínám si, jak nám rodiče tloukli do hlavy zásady a morálku života, bez kterých bychom dnes nemohli fungovat a být tam, kde jsme; leda tak někde na okraji společnosti a v tom duchu bychom vychovávali i naše děti. Není lepší opak?
Rozhodně. Jenže jak to podat všem Romům? Abychom byli jednotní, jako tomu je u majority. Pomůže mi někdo? Je 21. století a naše politická strana založená po sametové revoluci vydržela sotva pár let. Jak to? Co se stalo? Že by závist? Faleš? Nenávist?
Troufnu si říct, že tyto faktory hodně ovlivňují dnešní přístup Romů k politickému dění. Jednak nevěří a jsou znechucení dnešní politickou scénou a také v tom vidí jen přísun financí pro toho, kdo v daném oboru pracuje – místo toho, aby se podrželi navzájem. Na politické scéně se nepohybuji. Stačí mně pracovat ve škole. Tam je vidět mnoho výše zmíněných faktorů – závist, faleš, nenávist. A proč? Znovu se ptám proč?
Romové pochopte již dnešní tak napjatou politickou situaci. Jde o naši bezpečnost a bezpečnost našich potomků, o náš život a naši naději na lepší život. Pokud nebudeme jednotní a neustále si budeme házet klacky pod nohy, kam to povede? Vstaňme, a začněme uvažovat tak jako naši předkové a držme spolu. Romové před námi v chudobě i v bídě drželi pospolu. My to také dokážeme, ale musíme chtít.
