To je třeba si uvědomit. Pokud ho řešit nebudeme, bude nás to stát peníze
též. Ovšem i takto vydané peníze by měly být srovnány do položek na straně „ má
dáti“ a „ dal“.
Je třeba přiznat, že za situaci v romské komunitě mohou oni sami, ale i stát.
Původní Romové, kteří žili na území dnešní České republiky před druhou světovou
válkou nebyli velkým problémem. Řada z nich se začlenila do společnosti a
získala významné postavení, řada z nich provozovala tradiční romská řemesla.
Ano, tu a tam někomu zmizela slepice, což ovšem ve srovnání s dnešní
kriminalitou příslušníků tohoto etnika je s odstupem času spíše záležitost k
pousmání.
Nacisté české a moravské Romy takřka vyvraždili. Přežilo jich zhruba půl
tisíce. Po nástupu komunistů k moci došlo k hromadnému přestěhovávání
slovenských Romů do Čech. Komunisté potřebovali nekvalifikovanou pracovní sílu
pro osídlování pohraničí do vznikajících zemědělských družstev a státních
statků. Též žádaná byla nekvalifikovaná síla pro těžký průmysl a doly. Je třeba
zdůraznit, že tito lidé sem nepřišli dobrovolně. Pamětníci o dobrovolnosti
jistých kroků směrem k občanům v době komunismu vědí své.
Za komunismu byla povinnost pracovat. V občanských průkazech se kontrolovalo
razítko zaměstnavatele. Existoval trestný čin příživnictví. Troufám si tvrdit,
že v té době nebyl s Romy zásadní problém, alespoň si nevzpomínám, že by se něco
zásadního řešilo. Pokud ano, rozhodně problémy s tímto etnikem se ani vzdáleně
nepřibližovaly problémům, které musíme řešit dnes. Totalitní systémy tyto věci
umí řešit, myslím tím nejen otázky související s Romy, ale i drogami, nežádanými
kulturními vlivy, neonacistická hnutí atd…
Příchod demokracie zastihl Romy nepřipravené. Težký a těžební průmysl, stejně
jako zemědělství jsou v úpadku. Nekvalifikovaná pracovní síla přestala být
žádaná a jelikož byli Romové soustředěni do lokalit, kde jiné uplatnění pro
občana s nízkou nebo žádnou kvalifikací takřka nebylo, byli zpravidla první,
kteří se objevovali na úřadech práce.
K tomu již nebyla povinnost pracovat, práci najít bylo pro takto
nekvalifikované dělníky skutečně těžké najít, tak uvízla velká část Romů v
sítích úřadů práce a sociálních úřadů. Začali si pomalu zvykat na relativně
pohodlný život. Do práce se již nemusí, těžko se hledá a když už by nějaká byla,
mzda není zásadně vyšší než příjmy od sociálních úřadů. Romové se dostávají na
samé sociální dno, stávají se nejchudšími z nás a s tím samozřejmě souvisí
obrovský nárůst kriminality.
Státní úřady a neziskové organizace se snaží situaci řešit. Úspěšnost je
pramalá, peníze jsou využívány velmi neefektivně. Vzniká spousta projektů, které
mají přispět k řešení složité situace, ale málokoho zajímá skutečný a dlouhodobý
efekt jejich práce. Přesto se romské projekty financují dále. Averze majoritních
občanů začíná stoupat, objevují se první rasistické bojůvky, konflikty a i oběti
na životech.
Žádné z dosavadních řešení žádný hmatatelný přínos nezaznamenalo. Spousta
peněz, pokud přímo neproletěla komínem, proletěla alespoň neutěsněnými okny.
Romské projekty a romské organizace žijící z grantů pomáhají co mohou, ale řeší
pouze aktuální stav, nikoliv příčiny a budoucnost.
Jsme na křižovatce, kde vidím pouze dvě možnosti. Pokud romské občany
naprosto odřízneme od sociální sítě a nepodpoříme žádné romské projekty nastane
velký problém. Již tak velká chudoba a kriminalita nabude nebývalých rozměrů.
Škody způsobené kriminalitou, řešením trestných činů policejními a soudními
složkami, pobytem ve vězení atd.., budou astronomické a oblastí, kde je pro
slušného člověka díky romské kriminalitě nedýchatelno, a kterých i teď je dost,
bude přibývat.
Druhou možností je financování motivace Romů, která by měla směřovat k tomu,
že oni sami by pochopili, že život na sociálních dávkách se prostě nevyplatí, že
daleko efektivnější je pracovat a že pokud nebudou chtít pracovat, výrazně to
pocítí na své životní úrovni a přístupu státu k řešení jejich situace. Není
důvod nepodporovat rekvalifikace, vzdělání, třeba i stěhování romských rodin do
oblastí, kde se mohou uplatnit.
Ovšem účetnictví, stejně jako celý život má dvě strany. Není velkým problémem
DÁT, ale nesmí chybět zápis také na druhé straně. A ten je třeba důrazně
požadovat, jinak totiž žádné firmě nesedí bilance.
KAM DÁL
BLOG autora na iDNES.cz
