Dva útoky v Novém Boru a Rumburku na konci léta rozdmýchaly v české
společnosti nevídaný hněv, nenávist a zlobu. Lidé, mezi nimiž se objevili mladé
matky, děti, studenti i důchodci, se vydali do ulic, aby svou lety živenou
nenávist vůči místním Romům dali patřičně najevo.
Demonstrantům, ale i dalším občanům České republiky, kteří se s jejich názory
ztotožňují, překáží u Romů vysoká nezaměstnanost, pobírání sociálních dávek,
kriminalita, ale i posedávání na lavičkách či židlích před paneláky. A
starostové, podle vzoru Jiřího Čunka či Ivany Řápkové, jimž jejich vlastní
represivní opatření zajistila politickou kariéru, nařizují stále radikálnější
postupy, které jsou příliš krátkozraké, neúčinné a často omezující základní
lidská práva a svobody.
Téměř bez reakce a jasného odsouzení vyhrocené situace na severu jsme se
setkali u celostátních politiků, kteří jsou nepřímo odpovědní za události
posledních týdnů. Monika Šimůnková, zmocněnkyně pro lidská práva, se za osm
měsíců svého působení nestihla v problematice dostatečně zorientovat, a tak od
ní ani nemůžeme čekat, že se k situaci adekvátně vyjádří.
Prezident Václav Klaus mlčí, současně hodnotí Josefa Dobeše jako nejlepšího
polistopadového ministra školství a to hned poté, kdy se Ladislav Bátora,
prokazatelně napojený na extremistickou scénu, stává zástupcem ředitele
kanceláře ministra Dobeše. Jedinou viditelnou aktivitou státu bylo zaslání
policejních posil na Šluknovsko, doufejme, že ne podle vzoru Národní strany,
která se kdysi pokoušela zřídit národní gardu pro ochranu školáků před
"nepřizpůsobivými".
Události a reakce posledních týdnů tak odkrývají, jak se nahromaděné neřešené
problémy stávají skrytými rozbuškami. Výstižně popisuje situaci v časopisu
Respekt Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování: "Dvacet let
jsme zaspali, na okrajích měst vinou ztráty zaměstnání a zpackanou privatizací
bytů v 90. letech zůstala stát sociální ghetta. Děti zůstávají stranou ve
zvláštních, dnes praktických, školách".
Přitom i dnes ministr Dobeš brání v inkluzívním vzdělávání romských, ale i
jiných dětí, které do speciálních škol nepatří, tím, že ignoruje Národní akční
plán inkluzivního vzdělávání. Ten připravili odborníci, kteří se tím mimo jiné
zasazují i o naplňování rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
Přes víkend proběhly další tři akce neonacistů v severních Čechách. Můžeme
jen odhadovat, kolik místních občanů se k nim bez hlubšího uvážení a z
přízemního emocionálního popudu přidalo, a jakou měrou se tak zasadili o
vyhrocení už beztak eskalující situace.
A můžeme jen doufat, že se česká vláda konečně probudí a začne řešit situaci
ghett od základního problému, tedy od další generace romských dětí, která právě
vstoupila do speciálních škol a uzavřela si tak možnost na vyšší vzdělání,
dobrou práci a důstojný život. Nespokojení občané si však takovýto druh
"kolektivní viny" jen těžko přiznávají.
