Ředitelka MECEM Vaňová: Informovanost a zaměstnanost je cestou k integraci

V návaznosti na High Level Event akce v Maďarsku (2009) a v Rumunsku (2010),
Evropská komise připravila ve dnech 23.-25. 5. 2011 další High Level Event
událost v Bratislavě a v Košicích. Celkovým cílem bylo mobilizovat zvýšené
využívání finančních prostředků EU a zlepšit dopad projektů podporovaných z nich
tak, aby se výrazně pokročilo při sociálním začleňování marginalizovaných
romských komunit, stejně jako sdílení postupů, které fungují dobře i těch, co by
se měly zlepšit, v oblasti začleňování Romů. Proslov na konferenci v Košicích
měla i programová ředitelka slovenského MECEMU a novinářka Jarmila Vaňová.

Zveřejňujeme ho v plném znění:

Vážení pánové eurokomisaři,
vážený pane místopředsedo vlády,
vážení hosté, milí přátelé,

je pro mě velkou ctí, že na dnešní konferenci mohu promluvit jako Romka
žijící na Slovensku. Nedovolím si říci, že mluvím a zastupuji všechny slovenské
Romy, i když jako novinářka se již jedno desetiletí snažím být "hlasem Romů". Je
to však nejen čest, ale i velká zodpovědnost.

Je mnoho oblastí, o nichž by se v souvislosti s Romy dalo hovořit velmi
dlouho a každá z nich by byla určitě velmi důležitou. Kladla jsem si proto
otázku, co je důležité říct. Co je důležité říci vám, kteří rozhodujete,
navrhujete, poskytujete nemalé finanční prostředky, přijímáte řešení, která se
dotýkají nejen života Romů, ale často ovlivňují i ​​život majority.

Dnes, po 20 letech demokracie na Slovensku je evidentní, že většina Romů se
propadla až na samé dno sociální sítě, která je bohužel neumí a nedokáže
vytáhnout zpět a resocializovat. Na Slovensku máme oficiálně 620 romských osad,
neoficiálně je jejich určitě víc. Na tzv.romskou otázku šly už nemalé finanční
prostředky, ať už ze Slovenska nebo z Evropské unie. Máme projekty, programy,
rekvalifikace a mnoho dalších nástrojů sociální politiky. Ta však a nejen na
Slovensku, ve vztahu k Romům selhává. Základní otázka novináře je "Proč?"

Protože někdy i když jsme přesvědčeni o tom, že pomáháme, ještě tomu tak
nutně nemusí být. Pomoc totiž musí vnímat zejména příjemce podpory, tedy musí
být adresná a cílená, a to se bohužel Romů ve velké míře netýká. Žijeme zlatou
éru evropských projektů a programů, kdy by se toho opravdu pozitivního dalo
udělat mnoho.Například program Dekády inkluze Romů je velmi ambiciózním a
komplexním řešením situace.

Pojmenoval čtyři nejdůležitější oblasti, které je třeba sledovat a bez
jejichž řešení není možné pokročit dál. Jsou jimi bydlení, zaměstnanost,
vzdělávání a zdraví. Všechno jsou to nesporně důležité oblasti v životě každého
člověka. Pokud bychom však měli vybrat jednu prioritu, která by to byla? Podle
mě zaměstnanost. Protože pokud má člověk práci, umí si sám řešit bydlení,
nestává se neplatičem. Pokud má bydlení, jeho děti mají podmínky pro vzdělávání,
a pokud jsou vzdělaní, tak vědí, že zdraví si třeba chránit. Tato jedna priorita
má i integrační rozměr, a to bez jakýchkoliv integračních projektů. Člověk musí
za prací cestovat a setkávat se s okolním světem, komunikovat, vnímat a učit se
nové technologické postupy a výdobytky vědy a techniky. Stává se aktivní
součástí společnosti, na to však je nutné vytvořit efektivní sociální doprovod.

Jak se však může toto všechno dít, pokud dnes na Slovensku funguje politika
segregačních projektů?

Vytvoření multikulturní společnosti na Slovensku brání nejen vysoká úroveň
odmítání Romů Neromy, ale také nízká míra emancipace Romů spojená s jejich
chudobou. Lidé z mnoha romských osad žijí dlouhé roky odděleně a jsou odděleni i
územně. Projevuje se to vytvářením samostatných škol či tříd, obchodů, dokonce i
kostelů jen pro Romy. Romové nejsou akceptováni jako partneři a rovnocenní
občané, proto je pro většinu společnosti lépe, pokud se jim postaví byty v
osadě, škola v osadě, obchod v osadě, kostel také v osadě … jen aby tam
zůstali a nechodili mezi majoritu. To, co říkám, je kruté, ale pravdivé.

Na Slovensku se systematicky budují rezervace pro Romy na evropský způsob,
často za evropské peníze. Staví se zdi mezi obyvateli, jsou snahy o odloučení
romských částí obcí od těch neromských. Řešení jsou však mnohdy velmi jednoduchá
a i velké věci se dají realizovat za malé peníze. Dnes se však raději dělají
malé věci za velké peníze. Protože dělat projekty se stalo jakousi živností
mnoha organizací a dnes jsou v kurzu projekty na Romy. Dekáda měla dokonce
ambici zapojit do řešení problémů samotné Romy, aby už neplatilo, že je to vždy
jen o nás bez nás. Co se ale reálně stalo?

Romové se stali statisty, ne partnery. Tak jako vždy pokud jde o něco, v čem
jsou velké peníze. Vznikly nám dokonce profesionální Romové, kteří se už dávno
odtrhly od reality romských osad. Jako romští novináři jsme byli znepokojeni od
začátku spuštění Dekády inkluze právě vyloučením romských médií z celého
programu. Romských médií, které jediné dokáží být mostem mezi Romy a Neromy
právě tím, že dokáží nejen dát Romům úctu, ale i zajímat se o jejich názor s
respektem, znalostmi prostředí a jazyka, a tyto svá zjištění přenášet do
majoritního prostředí.

Postavení Romů však dnes nelze zúžit pouze na jejich socioekonomické vnímání.
Za posledních dvacet let se utvořil vysoký sociální odstup majority k Romům.
Ztrácí se nacionalistický rozměr vnímání Romů. Životní moudrost a historické
zkušenosti potvrzují, že lépe se pracuje s hrdým člověkem, který ví kým je, než
s masou nevzdělaných, chudobou otupených lidí, nazývanou sociálním
společenstvím. Naše zkušenost, zkušenost romských novinářů, nám potvrzuje právě
řečené. A přestože jsme organizací s mezinárodním uznáním, s množstvím
novinářských cen, které jsme získali v prostředí většinových médií, každoročně
bojujeme o přežití, protože Evropa a národní vlády nemají národní strategie
rozvoje romských médií a diskriminace komunity právě v této oblasti je velká.

Nikdo asi nepochybuje o tom, že pokud chceme, aby byl proces integrace resp.
komunikace úspěšný, musí být zajištěna dobrá informovanost. Jaká je ale praxe?
Je nutné říci, že právě zapojení Romů přes lepší informovanost komunity, ale i
samotný monitoring realizovaných projektů – a teď nemyslím na finanční zúčtování
– ale reálnou pomoc komunitě – je nulový. Stručně řečeno – 20 let se zde někdo
snaží integrovat Romy do společnosti, aniž s lidmi, jež integruje přímo
komunikoval, aby se jich ptal na potřeby ale i na to, co se změnilo v jejich
životě poté, co byly investovány do projektů miliony eur.

Neboť naše zkušenost nám říká, že mnohdy peníze změnily málo. A co nezměnily
vůbec je vnitřní život komunity, nezměnily myšlení, nenaučili Romů myslet
samostatně. Naučily je však vztáhnout ruku, protože reálně nebyly k ničemu
připuštění. Romové se cítí být manipulováni, okrádáni, zneužíváni a namísto
integrace se prohlubuje jejich vytlačování na okraj společnosti.

Vážení pánové zástupci Vlády SR,

ráda bych vaši pozornost zaměřila právě na romské média. Protože pokud jde o
podporu národnostních romských médií v takové míře a takovým způsobem, aby tato
podpora vycházela z opravdových a často specifických potřeb romské národnostní
menšiny na Slovensku, je třeba vytvořit národní koncepci podpory a rozvoje
romských médií.

Je známo, že právě ta část komunity, která je cílovou skupinou v integračním
procesu, nečte. Televize je to, co tato skupina obyvatel preferuje a paradoxně
na takové vysílání se dnes vynakládá nejméně peněz a romští novináři tak dělají
svou práci spíše z nadšení a přesvědčení. Každý občan Slovenské republiky má
právo na objektivní a jemu srozumitelné informace, a toto právo se Romům dnes ve
velké míře upírá. Nejlepší je hloupý Rom, protože se jím dá nejlépe manipulovat.

Integrace však musí být postavena na respektování a na lepší informovanosti.
Bez ní se budou i nadále neefektivně utrácet finance a žádné formální zprávy o
úspěšných projektech na tom nic nezmění. Krátce řečeno – je to jako s
ekonomickou krizí. Budeme si lhát a nadhodnocovat své úspěchy, dokud všichni
nepadnu na dno. Společně.

Vážení pánové eurokomisaři,
za chvíli odjíždíte do jedné z obcí, kde byly investovány nemalé finance na
řešení situace Romů. Jedete do obce Tuhriná, kde vám určitě připravili pěkný
kulturní program s tančícími a zpívajícími romskými dětmi. Je to jediné, co
dokáže společnost dnes akceptovat. Zpěv a tanec. To je pozice, ve které jsme
akceptováni. Dnes však Romská národnostní menšina na Slovensku má své učitele,
lékaře, novináře, politiky, jednoduše odborníky.

Jedete do obce Tuhriná, kde jsme byli i my, romští novináři. A co jsme
zjistili? Že jen před pár dny, tedy až po oznámení vaší návštěvy, byl před
postavené domy dovezen nekvalitní štěrk, aby se nechodilo po blátě a obraz velké
změny v romské osadě byl dokreslen. Viděli jsme, že za 18 měsíců od kolaudace
bytů nižšího standardu v nich není voda. Přičemž v smlouvách mají romští
nájemníci položku za vodné a stočné. Od Romů jsme se dozvěděli, že holobyty,
které jakože dostali, si postavili vlastníma rukama – tedy ne tak, jak měli –
odpracovat si 20% , ale udělali téměř 80%. I tak se dá šetřit …

Co se změnilo oproti jejich životu v chatrčích? Jen to, že dnes jim neprší na
hlavu. Obec realizovala rekvalifikace za více než 5 milionů korun – ale nikdo s
tzv. rekvalifikací dodnes nemá práci. Kromě otázky, jak je vůbec možné
rekvalifikovat nekvalifikované, zde vyvstávají i další …

Samospráva je spokojená, získává peníze na Romy. Kolik se však reálně z těch
peněz k Romům dostane? Romové o tom chtějí mluvit, ale to by je musel někdo
chtít poslouchat. I na příkladu této obce jsem chtěla demonstrovat to, co dokáží
vidět a slyšet romské média, která jsou často podceňována a mimo širší zájem.
Avšak je v nich obrovská nevyužitá síla, která může přispět ke zlepšení situace
a postavení Romů a zároveň tím pomoci celé zemi. To, že se ztrácejí takzvané
evropské peníze na Romy v černých dírách, nikdo nikdy nepřiznal. Společnost je
však již znechucena, pokud se hovoří o dalších milionových investicích na naši
menšinu, přičemž efekt a posun není na takové úrovni, jakou bychom si přáli nebo
očekávali, navíc, vyvolává to ještě větší averzi vůči Romům. Milují nás, dokud
jsou projekty, pokud projekt končí, končí i zájem o nás a naše životy. Věřím,
pane eurokomisaři, že máte sílu a vůli toto změnit. Věřím, že to má zájem měnit
i slovenská vláda.

Děkuji za pozornost.