Přibližně třicítka studentů z pražské Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické se 2. prosince účastnila debaty se dvěma romskými aktivisty – Davidem Tišerem a Tomášem Ščukou.
Diskuze byla součástí politologického předmětu Česká krajní pravice mimo jiné z toho důvodu, že proticikánská zášť je v ČR osvědčeným aktivizačním prostředkem krajní pravice. Studenti se shodli s Tišerem a Ščukou, že nejvíce prospěje všem občanům ČR vzdělávání Cikánů-Romů, které jim umožní také odchod ze života v ghettu. Jakmile děti prokáží schopnost vzestupu pomocí kvalifikace, změní se zpětně i negativní postoj jejich rodiny ke vzdělání. Rozdílné názory panovaly na žádoucí finanční podporu vzdělávání Cikánů ze strany státu: část ho podporovala a řešila, jakým způsobem zajistit, aby vynaložené prostředky státu zůstaly pod úřední kontrolou státu a nebyly zneužity rodinou či romskými nevládními organizacemi. Druhá část podobné příspěvky odmítla a pokládala je za privilegování menšiny proti majoritě.
Vcelku se souhlasem se setkal názor, že by romské děti neměly být dovzdělávány ve zvláštních či segregovaných školách, ale zařazovány do tříd s neromskými českými dětmi, aby s nimi komunikovaly, zdokonalily se v jazyce a chápaly lépe normy a hodnoty většinové české společnosti.
Pánové Tišer a Ščuka na publikum velmi dobře zapůsobili. Osobně jsem měl velkou radost, že jsem mohl představit Romy – vysokoškoláky, kteří mají chuť a aspirace se dále vzdělávat. Tišer měl přednášku dobře strukturovanou a mluvil češtinou na úrovni, Ščuka hovořil méně, ale měl také dobrý ohlas.
Podle mého názoru se David Tišer nachází plně v zajetí romského emancipačního nacionalismu, kdy např. nepřipouští u Roma možnost svobodné volby národnosti – tedy být Romem či Čechem. Podle mě nemá ani moc smysl pro integraci (nemyslím asimilaci). Češi by měli přijmout Romy se všemi jejich zvyky, proti ničemu (i z hlediska neslučitelných norem ČR) neprotestovat – jinak jsou rasisté.
Musel jsem vystoupit i v roli ďáblova advokáta a vysvětlit, že pokud se Češi bojí bydlet vedle Roma, nejde o projev biologického rasismu, odporu k barvě pleťi, ale bohužel o projev dlouhodobých reálných zkušeností, které Cikánům udělaly špatnou pověst. Dají se překonat jedině tím, že Romové budou sami prvními kritiky neadaptabilního a sociálně archaického či zpozdilého jednání ve svých řadách. V celé přednášce nezaznělo ani slovo kritiky nepřijatelného jednání Romů z hlediska kulturně-právních vzorců majority, které bychom tolerovat neměli, jako ho netolerujeme u jiných.
Osobně podporuji romskou emancipaci, ale zároveň souběžně i vnitřní kultivaci vlastními vzdělanými lidmi. Jako historik bych měl výhrady i k interpretaci cikánské migrace do českých zemí po roce 1945 i k příčinám současného romského propadu. Ale to už jsou drobnosti. Jinak jsem je rád poznal, vždy budu Cikánům-Romům, kteří usilují o vlastní pozitivní výkon, fandit.
Vyšlo v Romano hangos 19-20/2010
