Policie chce stíhat senátorku Lianu Janáčkovou za předloňské výroky o Romech,
vidí v nich hanobení etnické skupiny.
Žádá Senát, aby ji k trestnímu stíhání vydal.
Janáčkové ale vydání asi nehrozí. ODS má v Senátu většinu a senátorka se správně
zachovala při volbě prezidenta, odhalila temné protiklausovské síly. Byly to
jistě ony, a ne lidé z ODS, kdo volitelům posílal esemesky, střelný prach a
kulky. Senátorka se ale statečně postavila před kamery a řekla, že se zastrašit
nenechá a Klausovi hlas dá. Zabránit jejímu stíhání je to nejmenší, jak jí může
ODS nyní projevit svůj vděk.
Ve výrocích Janáčkové o přemnožení Cigánů, o jejich odstřelování dynamitem, o
ostnatém drátu nad osadou Bedřiška, kam se mají sestěhovat, vidí policie jen
hanobení Romů, ani ne podněcování k nenávisti k nim. Při zemi se drží policie,
spatřovat v nich podporu hnutí směřujícího k potlačování práv či hlásajícího
zášť ke skupině osob ji nenapadlo. Je to ovšem právní problém, už před lety mě
upozornil rabín Karol Sidon na to, že podpora onoho hnutí je trestná, ale účast
v něm už ne.
Opravdu, zákon z roku 1961 trestal jen jednání proti socialistickému zřízení –
dnes se tam píše „ústavní zřízení“, neznal skiny či neonacisty, a už vůbec ne
ty, kdo před volbami přicházejí s recepty na konečné řešení, chtělo by se říci,
„cikánské otázky“.
Janáčková chtěla před lety hradit Romům jednosměrné letenky do Kanady. ODS ji v
roce 2004 už nenavrhla do Senátu, ona ale z ODS vystoupila a kandidátku ODS Hanu
Herákovou ve volbách porazila. Ani hlasy ODS a Romů tehdy nestačily.
Ano, vidím v tom hnutí, hnutí za místa na radnicích, v Senátu i jinde,
zneužívající protiromských i jiných stále rozšířených předsudků. Jsou to stovky
případů z různých politických stran. Před lety například Miroslav Sládek a
senátor a starosta Prahy 4 Zdeněk Klausner (ODS), dnes mají mandáty karvinský
senátor Petr Vícha (ČSSD), břeclavský starosta Dymo Piškula (SNK ED) a Jiří
Čunek (KDU-ČSL).
A je jedno, zda oni sami předsudkům věří, nebo je jen předstírají. Nebezpečné
je, že popularitu získali ráznými řečmi, jak „řešit romskou otázku“. I slušní
lidé takové řeči tolerují, jako Josef Novotný, předseda senátorského klubu
Janáčkové, člověk statečný.
Nejen sionismus, klerikalismus či trockismus, ale ani rasismus nejsou trestnými
činy. Všichni máme nějaké předsudky a ani jejich hlásání nebývá trestné. Šíření
nenávisti ke skupinám lidí ale trestat musíme, i když to sám trestní zákon a
soud nevyřeší. Morálku tvoří škola, rodina, média, církve, ba i politické
strany.
Ale ponecháme-li bez trestu nenávistné výroky posilující sociální vyloučení
jistých skupin lidí, dožijeme se toho, že bezbřehý liberalismus, neuznávající
trestání za „pouhá slova“, povede k beztrestnému a mravnému volání „Bijte židy a
profesory!“ Bylo tomu tak v carském Rusku nebo u nás za druhé, česko-slovenské
republiky.
