Proč Kreml tolik mluví o „fašismu Ukrajinců“ a jakou roli v tom hraje Bandera

„Na údajný boj proti fašismu řada Rusů stále silně slyší,“ podotýká český historik s ukrajinskými kořeny a expert na dějiny Ukrajiny Bohdan Zilynskyj.

„Je to takový leitmotiv jejich vnímání vlastní historie, ale i světové historie 20. století. Oni se pohybují v kruhu a nemohou, či nechtějí, se z něj dostat. Označení nepřítele touto nálepkou prostě u většiny Rusů funguje,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Jak změnit obraz dějin

Současné Rusko tak podle něj svým způsobem pokračuje ve své „velké vlastenecké válce“ – jen v změněných relacích a v modernizovaném světě. „Ale ty fronty jsou pořád v zásadě stejné. Kdyby se posuzovalo to, jak mluví Putin a jak mluvil „veliký Stalin“ nebo nějací další lidé ze sovětského vedení, tak by se tam našla řada paralel,“ říká Zilynskyj.

V rámci vymezování se proti NATO a Západu ale přibyly i další prvky. Třeba tvrzení ruské propagandy, že Západ a USA „během druhé světové války ve skutečnosti podporovaly nacisty, aby je využily k hlavnímu cíli – porážce Ruska“.

Reálná historie 20. století a zejména podíl spojenců na vítězství nad skutečným nacismem z ruských dějin postupně mizí.

„V demokratické společnosti je naprosté přepsání či přeinterpretování dějin se stoprocentním úspěchem nemožné. Vždy budou historikové, kteří budou rozporovat snahy nějaké platformy, která by v politickém zájmu měnila obraz dějin. Jenže Rusko demokratickou zemí není, i když tam je formálně systém několika politických stran,“ říká historik Zilynskyj, jehož předkové do bývalého Československa přišli za první republiky.

V ruských školách jsou osnovy dějepisu a společenských věd ořezávány tak, aby odpovídaly současným politickým prioritám. Jak popsal server Politico, například osnova nazvaná „Má země“ nabízí velmi selektivní a přibarvené historické vyprávění, které například zcela pomíjí období Sověty vyvolaného a řízeného hladomoru ve 30. letech 20. století, při němž zahynuly miliony Ukrajinců.

Naopak na Ukrajině je hladomor z 30. let silným prvkem kolektivní paměti. „Ta paměť, to zarytí se do kůže u většiny Ukrajinců, zůstala. Je to i kvůli tomu, jak se to v dalších padesáti letech tajilo: reakcí, formou jakési sebeobrany, bylo, že si lidé tu tradici předávali, bez ohledu na to, že se o tom buď mlčelo, nebo se to popíralo či celé překroutilo. Znovu se o tom začalo psát až zhruba koncem 80. let. Dnes o těchto skutečnostech nikdo na Ukrajině nepochybuje, navíc tam doznívá i přímá rodinná paměť, ještě někteří svědkové žijí,“ konstatuje Zilynskyj.

I podle něj je „katastrofálním faktorem“ současného Ruska tamní školství, konkrétně to, jak se tam vyučují dějiny: „V posledních desetiletích je patrná snaha anulovat výsledky, k nimž dospěla ruská historiografie od doby Gorbačova, od poloviny 80. let – ať už jde o ty šílené politické procesy v 30. letech nebo zrovna pakt Ribbentrop – Molotov. Dneska se zase všichni tváří, že to buď nebylo, nebo že nemá cenu o tom mluvit, nebo že prostě byly okolnosti doby. Pokud Stalin v Rusku v různých průzkumech stále vychází jako největší osobnost jejich dějin, tak už k tomu není moc co dodat.“

Bandera jako symbol

I v české veřejné debatě se na straně podporovatelů Putina a kritiků Ukrajiny pravidelně objevují zmínky o banderovcích. Stepan Bandera byl vůdce ukrajinského národního hnutí na západní Ukrajině a později i Ukrajinské povstalecké armády, jejíž příslušníci byli označováni právě jako banderovci. Jak Banderu a jeho vnímání na Ukrajině a v Rusku vidí historik Bohdan Zilynskyj:

„Bandera se už dříve stal symbolem boje za nezávislost. Přitom si troufám říct, že většina Ukrajinců detailně jeho biografii nezná. A neznají ji pochopitelně ani tady ti zdejší, kteří to pořád dokola komentují. Už od 90. let byla snaha tuto postavu jednak očistit od nánosu sovětské propagandy, jednak i vysvětlit její aktuální význam pro postsovětskou Ukrajinu. Na dnešní Ukrajině je tendence ukazovat Banderu spíše v pozitivním smyslu, i když si myslím, že se nezastírají ani ty věci, které jsou sporné. Byla to osoba vytvořená svou dobou a z dnešního hlediska v mnoha ohledech problémová, což ale platí i pro řadu vůdců jiných národně osvobozeneckých hnutí. Myslím, že Putin útokem na Ukrajinu tu někdy nekritickou, někdy kritickou adoraci Bandery vlastně zmnohonásobil. V Rusku ale špinění Bandery nadále funguje u naprosté většiny obyvatelstva.“