Krajně pravicoví extremisté se při proplouvání českými vodami postupně
ustálili na jen zdánlivě protichůdné taktice. Na jedné straně se prezentují coby
legitimní součást politického spektra včetně kandidování do parlamentu. Na
straně druhé se staví do role přímých bojovníků proti „systému“. Bez ohledu na
svůj počet nabývají na síle -potvrzují to způsoby financování jejich činnosti i
mezinárodní kontext.
Umírněnost a přijatelnost Představitelé Dělnické strany, Národní strany a
dalších obskurních spolků sice vedou radikální řeči, ale neonacisté a další
extremisté už v tomto smyslu nejsou, co bývali. Tak třeba na demonstracích
spjatých s jejich politickou reprezentací vystupují tak, aby byli přijatelní pro
co nejširší okruh lidí. Přední krajně pravicoví „politici“ pak v rámci tohoto
tažení dokonce navštěvují i televizní a rozhlasové diskuse, kde „k národu“
kultivovaně a pochopitelně i populisticky promlouvají. Sem je zvou novináři,
kteří o etice svého povolání nemají ponětí. Týká se to především České televize,
jejíž celková úroveň již delší dobu strmě klesá.
Jejich boj Naopak bojová póza těchto extremistů zachází tak daleko, že dokonce
stavějí sami sebe po bok Charty 77 a dalších iniciativ z dob komunistického
režimu, které jsou všeobecně označovány jako disidentské. Například občanské
sdružení Ingenuus ve svém základním prohlášení „nabízí bezplatné právní
poradenství všem politickým disidentům v České republice. S vědomím, že disent
nemá v současném režimu žádné zastání a proti jeho aktivistům často ze strany
státních orgánů dochází k nezákonému a nespravedlivému jednání, jsme vystoupili
na obranu všech politicky šikanovaných a perzekuovaných.“ (Ano, originál je
takto, s hrubkou). A aby ukázali, koho těmi „disidenty“ myslí, sdělili ihned, že
se zastanou i někdejšího zakladatele jedné z frakcí rasistického Ku-klux-klanu
Davida Dukeho, kterému u nás bylo zapovězeno přednášet a za potlesku normálních
lidí byl odsud vyhoštěn. Podle wikipedie se Ingennus někdy v roce 260 vzbouřil
proti císaři Gallienovi. Jeho vzpoura trvala velmi krátce, císař jej porazil v
bitvě u Mursy a Ingennus na útěku buď spáchal sebevraždu, nebo byl usmrcen.
Takže doufejme, že podobně dopadne i ten Ingennus současný.
Odkud mají peníze?
Zajímavé však je, že toto sdružení nabízí právní poradenství bezplatně. Čím tito
i další extremisté hradí svou různorodou činnost není samozřejmě do detailů
známo, ale lze o tom vcelku úspěšně spekulovat. Jsou to obvyklé zdroje: prodej
nášivek, triček, rasistických cédeček, knih a brožurek, prodej věcí a zbraní
spjatých s bojovými uměními, prodej vstupenek na koncerty rasistických skupin
atd. Peníze mají jistě i od různorodých zahraničních nepřátel demokracie,
nejspíš i od amerických rasistů a neonacistů z Německa a Ruska, kde dochází k
desítkám rasistických vražd ročně, často beztrestně, protože neonacisté jsou zde
velmi silní. Další peníze mohou k českým extremistům skrytě proudit i z
oficiálních ruských míst, jak na to ostatně upozornila i Bezpečnostní informační
služba. Rusko při své rozpínavé politice nikdy nechtělo připustit, abychom se
vymanili z jeho vlivu. S rozpadem Sovětského svazu se sice vzdalo politické
nadřazenosti, ale nyní prudce roste jeho vliv ekonomický. Ruská tajná služba pak
záměrně vytváří nejen u nás chaos, a to především posilováním různých iniciativ,
odpůrci radaru počínaje a extremisty konče.
Ve stopách Německé říše Být dočasně součástí oficiálního politického spektra je
pro neonacisty a české fašisty nutné zlo, protože chtějí porazit „systém“ jeho
vlastními zbraněmi, napřed vyhrát volby a poté demokracii opět proměnit v
totalitu. Stačí si na webu neonacistického Národního odporu přečíst Základní
úmluvu mezi českými a německými kamarády. Zde se mimo jiné skví i perly,
svědčící o přímé návaznosti na hitlerovský nacismus: „V tomto smyslu záměrně
stavíme na tradici Německé říše a spojenců říše jako jádra a opory Evropy.
Nepřátelskou mocí páchanou zkázu na našich národech skrze biologické a
ekonomické zatěžování cizími vlivy může zastavit jen náš společný boj… Tato
smlouva slouží ke společnému ukončení otroctví našich národů, do kterého je
uvrhla poválečná nadvláda spojeneckých vítězných mocností a povede také k
odstranění jejich zákulisních sil (nadnárodní finančnictví).“ Jasná taktika
Jejich taktika je jasná: V politice vystupují umírněnějším a kultivovanějším
způsobem než dříve, protože tak mají více šancí získat do svého stáda další tupé
ovečky. A rázným konáním mimo politiku mobilizují své dosavadní soukmenovce. Vše
řečené je důležité si uvědomovat, abychom nebezpečí pro demokracii ze strany
extremismu viděli v širších souvislostech. Řeči o tom, že u nás je jen pár nácků
a proto nejsou nebezpeční, jsou více než naivní.
