Nedalo mi to, když jsem si přečetl přípěvek vysílaný Rádiem Proglas s názvem
„Pravicový extremismus a romská otázka“ a musím reagovat. Autor příspěvku zaujal
stejné stanovisko jako Ivan Langer a několik dalších politiků. Přece romský
problém není, je to problém nepřizpůsobivých shodou okolností sociálně
vyloučených osob, které 90% občanů této země logicky nemá rádo. Kdepak
xenofobie, diskriminace, stereotypy natož rasismus. Romové jsou přece zlořád,
který přirozeně drtivá většina společnosti zavrhuje.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Pravicový extremismus a romská otázka
Autor je skutečně odborník na slovo vzatý. Nevím kde bere tu jistotu, že za
útokem ve Vítkově není právě Dělnická strana či její členové. Policie
vyšetřování neukončila a pachatele dosud nevypátrala. Na jeho místě bych si tou
krví nebyl tak jistý.
Celá situace Romů není pouze sociální problém. Pokud by to tak bylo, pak bychom
se každodenně nesetkávali s případy diskriminace Romů na trhu práce či ve
službách. Je to prostě složitější komplex problémů, příčin a důsledků, kterému
zjednodušené pohledy a přístupy řešení škodí.
Paní primátorka Řápková či Čunek jsou vyzdvihováni za svou akčnost. Má otázka
zní co svým přístupem vyřešili? Nic. Z jednoho velkého problému se stalo několik
dalších nebo dokonce došlo i k jejich prohloubení. Panu Čunkovi to nepochybně
pomohlo k politické kariéře, která nepřinesla voličům žádnou změnu. Paní Řápková
se snaží o totéž. A můžeme očekávat, že výsledek jejich volebních slibů bude
totožný.
Dělnická strana není žádné řešení. Je to cesta velkých problémů, je to
zpátečnictví (řečeno velmi diplomaticky). V rámci „objektivity“ autor příspěvku
kritizuje a zároveň říká, že přece to co Dělnická strana hlásá je jen logický
odraz postojů běžných občanů. Kritiky Čunka, Janáčkové, Řápkové a postupů
Dělnické strany pasuje do role „…prázdných tlachalů a profesionálních obhájců
lidských práv…“. Autor si nevšiml několika zásadních aspektů. Dělnické straně
nejde o řešení problémů, ale o využití těchto problémů ve svůj prospěch a hlavně
ekonomický prospěch, neboť 1% představuje hodně penízků. Dělnická strana je
seskupením, které veřejně propaguje postoje a myšlenky, které ohrožují lidská
práva dané ústavou a základní listinou lidských práv a svobod, která platí
bezvýhradně pro všechny. Kamkoliv Dělnická strana vstoupila a řekla, že je tu
proto, že chce občanům pomoci, nikomu nepomohla a jen vymámila z kapes daňových
poplatníků desítky miliónů korun, které stát musel zaplatit za bezpečnostní
opatření. Pan Vandas (předseda Dělnické strany) veřejně přiznal, že podporuje
rasismus a xenofobii a to v jednom pořadu na ČT 24, když si odmítl vzít odznak,
kterým by deklaroval, že je proti takovým postojům. Z toho logicky vyplývá, že
ani na chvilku nesmíme zapomenout na to co Dělnická strana představuje. To že
nebyla zrušena je pouze důkazem neschopnosti bývalého ministra vnitra.
Autor bije do Romů a zastává se slušných rozhořčených občanů, kteří neočekávají
nic jiného, než aby Romové byli slušní a pracovali. Opomněl však skutečnost, že
se velký počet nevládních organizací snaží o změnu (realizují pouze terénní
programy) a řada z nich jsou i tzv. romské. Chtěl bych také ubezpečit autora, že
nám Romům se také nelíbí mnoho věcí, které někteří z nás dělají a odsuzujeme to.
Konstatuji, že se mnohé změnilo, ale to bohužel není pro média zajímavé, protože
to nepřináší sledovanost. Například daleko více Romů studuje než dříve.
Paradox. Když se romští rodiče rozhodnou přihlásit své děti do běžné základní
školy dočkají se segregace. Nelze očekávat, že se vše změní. Některé věci změnit
bohužel nelze. I nadále budou mezi Romy ti, kteří nebudou chtít pracovat, budou
dělat nepořádek či páchat trestné činy, ale těch není a nebude většina. Práce
(co by jeden ze základů změny) ale není pro kvalifikované Neromy a natož pro
nekvalifikované Romy, kteří se navíc potýkají (vedle diskriminace se kterou se
potýkají i jiní) s diskriminací z důvodu etnického původu. Snahu o řešení
situace Romové v mnoha oblastech převzali. Bohužel to není tak vidět.
Neovlivňuje to, co ostatní občané vidí jako nejdůležitější, např. klidný spánek.
To ale je přece něco, co mohou ovlivnit sami. Pokud kdokoliv porušuje zákon měl
by být v souladu se zákonem potrestán. Nařčení z rasismu v takovém případě
nemůže být přece urážkou. To že policie státní či městská nekoná podle jejich
představ, přece nemá příčinnou souvislost s Romy.
My Romové se také musíme potýkat s neobsloužením v restauracích, neochotou nás
zaměstnat, s podezíráním, že co vidíme bychom chtěli ukrást či strachem o své
děti. Nejsme všichni Romové stejní a já věřím, že to platí i o většinové
společnosti. Také nevěřím tomu, že 100% ani 90% většinové společnosti je
rasistická.
Na samotný závěr jsem si ponechal otázku „upřednostňování Romů“. Celá koncepce
sociální inkluze Romů, která se stále vytváří, není vedena pouze „dobrými
úmysly“, ale nutností, potřebou situaci Romů řešit, protože její neřešení může
mít velmi negativní dopady do sociální politiky a stát by musel zaplatit
několikanásobně víc.
KAM DÁL?
