Pravicoví radikálové se sjednotili a bojují o podporu veřejnosti

Většina pravicových radikálů v Česku se v uplynulých měsících sjednotila pod
hlavičkou krajně pravicové Dělnické strany a snaží se získat podporu veřejnosti.
Na základě zkušeností z nedávných událostí na litvínovském sídlišti Janov budou
ultranacionalisté zřejmě i v budoucnu vystupovat především jako "ochránci"
většinové populace, například před Romy. Ve snaze získat veřejnost na svou
stranu ale podle mnohých mohou využívat i další neřešené sociální problémy.

Akcí Dělnické strany se již delší dobu účastní přívrženci dvou nejvýznamnějších
ultrapravicových uskupení v Česku – neonacistického Národního odporu a
Autonomních nacionalistů. Když letos v dubnu ukončila svou činnost jiná podobná
organizace Národní korporativismus, doporučila svým členům vstoupit do Dělnické
strany. Odborníci upozorňují i na to, že pravicoví extremisté se objevují na
volebních kandidátkách strany. Vedení strany však přímé napojení na neonacisty
odmítá. Šéf Dělnické strany Tomáš Vandas například tvrdí, že za "řečmi o zlých
neonacistech" stojí snaha stranu zdiskreditovat v očích případných voličů.

Kladné reakce veřejnosti se extremisté dočkali při nedávných událostech v
Litvínově. Na sídliště Janov, kde již delší dobu hoří spory mezi Romy a
ostatními občany, nejprve počátkem října vyrazily monitorovací hlídky Ochranných
sborů Dělnické strany. Staly se terčem verbálního útoku místních Romů. Strana
zareagovala dvěma akcemi, při obou se radikálové dostali do střetů s policií.
Zároveň se však setkali s otevřenou podporou místních obyvatel, kteří se
netajili svou averzí vůči Romům, maskovaným extremistům prý radili kudy na Janov
a někteří je u sebe údajně schovávali před policií.

Posledního pochodu na Janov, který vyústil v ostré bitvy stovek extremistů a
policistů, se zúčastnilo zhruba 600 až 700 radikálů. I jméno svolavatele pochodu
Jiřího Bundy, který je údajně jedním z vedoucích členů Autonomních nacionalistů,
se objevilo na kandidátce Dělnické strany v nedávných krajských volbách. K
radikálům se však na pochodu přidal podle některých odhadů zhruba stejný počet
místních obyvatel, kteří tak přišli vyjádřit svou nespokojenost se situací na
sídlišti. Při zásahu spílali policistům i Romům, po akci z jejich úst často
zaznívalo, že Dělnická strana je jediná, která se rozhodla problém řešit.
Hovořili i o tom, že ji podpoří při příštích volbách. Strana v Litvínové poté
založila svou pobočku.

Pravicové radikály přímá podpora veřejnosti povzbudila a mnohé z nich překvapila.
Jak budou postupovat dál, ale není jasné. Z jejich tábora zaznívají hlasy, že by
se měli soustředit na Litvínov, dokud nebude vybojován "bílý Janov". Jiní lidé
zase tvrdí, že by se mohli vydat i do dalších podobných lokalit.

Stejně tak mezi jejich stoupenci existuje více názorů na to, zda i propříště
volit masivní násilné akce provázené bitvy s policisty, nebo se spíš soustředit
na klidnější politickou agitaci. Pokud by volili první cestu, jejich řady by se
zřejmě mohly rozrůst o další "bojovníky", například z řad fotbalových chuligánů.
Někteří z nich hovoří až o dvojnásobném počtu účastníků akcí, než byl naposledy
v Litvínově. Podle civilní kontrarozvědky jsou však schopni na jednom místě
shromáždit maximálně 1000 lidí.

Na základě jejich úspěchu z Litvínova lze očekávat, že i nadále se budou
vymezovat především vůči Romům, jejichž situaci se politikům dlouhodobě nedaří
řešit. Podle kontrarozvědky se mohou zaměřit i na další skupiny, které mohou být
většinové populaci trnem v oku, například přistěhovalce či bezdomovce.

Neonacistická ideologie jde mnohem dál. Cílem a snem neonacistů či národních
socialistů, jak sami sebe označují, je svržení "Systému" a ustavení nového a
"rasově čistého" společenského zřízení. Oblíbená kniha neonacistů – románová
fikce Turnerovy deníky – popisuje povstání, po kterém bílá rasa převezme vládu v
USA a pak na celém světě. Neonacisté to nazývají zkratkou Rahowa, tedy "rasová
svatá válka".

Ačkoli vláda v pondělí navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby Dělnickou stranu
rozpustil, Vandas již dříve prohlásil, že se svými aktivitami přes případné
zrušení neskončí. Strana zareagovala s tím, že chystá "největší a
nejradikálnější protivládní odpor v naší zemi po roce 1989". Pokud by soud
rozhodl o jejím rozpuštění, zřejmě se její členové i přívrženci zformují v
subjektu pod novým názvem.

O směřování Dělnické strany napovídá i to, že navázala kontakt se saskou
Národnědemokratickou stranou Německa (NPD), která bývá označována za
neonacistickou. I o její zákaz v minulosti usilovala německá vláda a parlament,
ústavní soud to však zamítl. Dělnická strana již dříve podala žalobu kvůli tomu,
že její logo – ozubené kolo s iniciálami názvu strany uvnitř – bylo uvedeno mezi
extremistickými znaky v policejní příručce. Podle odborníků nápadně připomíná
znak německé NSDAP.

Dělnickou stranu si lidé mnohdy pletou s nacionalistickou Národní stranou,
kterou vede Petra Edelmannová. I Národní strana se vymezuje vůči Romům,
přistěhovalcům a tvrdě kritizuje Evropskou unii. Obě strany však k sobě
zaujímají nepřátelské postoje. Volební podpora Národní strany v krajských
volbách navíc byla mnohonásobně nižší.