Popularita masových vrahů podněcuje k nápodobě. Nejmenujte, neukazujte, vzkazují experti médiím
Vražedná střelba na Filozofické fakultě Karlovy univerzity otřásla celou zemí – média nevyjímaje. Zveřejnění fotografií obětí ukrývajících se před vrahem v době, kdy nebylo ještě jisté, zda pachatel nemá komplice, či zveřejnění seznamu pohřešovaných osob novináři, nebyly jediným přešlapem. Američtí kriminalisté i mediální odborníci varují již dlouho i před zveřejňováním jména a fotografie pachatele. Podle jejich výzkumů to podněcuje k napodobování těchto činů.
V roce 2017 vyšla v USA studie, která zkoumala důsledky mediálního pokrytí činů masových střelců. Její spoluautor, Adam Lankford, profesor trestního soudnictví na University of Alabama, vyzval následně novináře, aby v takových případech nezveřejňovali jména a fotografie masových vrahů.
Je důležité informovat o chování útočníka, protože tyto podrobnosti mohou být důležité pro pochopení varovných signálů. Náš návrh ale je, aby média provedla dvě malé změny: přestala zveřejňovat jméno pachatele a fotografie nebo podobizny s jeho tváří,“ řekl v rozhovoru pro Shorensteinovo centrum médií, politiky a veřejné politiky při Harvard Kennedy School v Massachusetts.
Výjimkou jsou případy, kdy vrah nebyl dopaden a zveřejnění detailů o něm může pomoci policii.
Nepomáhat touze po slávě
Lankford ve svém výzkumu zmapoval řadu příkladů pachatelů – střelců i sebevražedných atentátníků – kteří přiznávali, že chtějí slávu.
„V roce 1999 byli střelci z Columbine High School ovlivněni množstvím pozornosti, které se dostalo atentátníkovi z Oklahoma City v roce 1995. Střelec z nočního klubu Orlando přiznal, že byl inspirován útoky z bostonského maratonu v roce 2013. To bylo možné pouze kvůli množství mediálního pokrytí, jemuž se bostonským atentátníkům dostalo,“ uvedl Lankford.
Článek vznikl pro Ústav Nezávislé Žurnalistiky což je nezávislá, nezisková organizace – zapsaný ústav. Zabývá se poskytováním informací, zpravodajstvím a žurnalistikou. Články, analýzy či datové výstupy nabízí všem bez rozdílu k použití za předem daných podmínek.
„Tito pachatelé toužící po slávě jsou obzvláště nebezpeční, protože zabíjejí a zraňují podstatně více obětí než jiní aktivní střelci, často soutěží o pozornost tím, že se snaží maximalizovat úmrtnost obětí, mohou inspirovat další a vznikne efekt napodobování. Pokud však média změní způsob, jakým informují o masových střelcích, možná budou moci mnoha pachatelům odepřít pozornost, kterou hledají, a odradit některé budoucí pachatele od útoku,“ napsal dále.
V roce 2017 podepsalo 149 amerických akademiků výzvu médiím, aby nezveřejňovala jména a fotografie masových vrahů a nepodněcovala tím vznik efektu napodobení.
Již dva roky předtím vyzvala média k témuž kampaň s názvem No Notoriety. Tu spustili rodinní příslušníci obětí některých z nejsmrtelnějších masových střeleb v historii USA.
K omezení zveřejňování jmen útočníků vyzval média také známý americký novinář Dave Cullen, který se deset let věnoval ve své novinářské práci školnímu masakru v Columbine.
Doporučil médiím, aby v prvních 48 hodinách používala střídmě jméno podezřelého a poté podezřelého označovala za „střelce“, „vraha“ nebo „pachatele.“ Cullen také sestavil rady pro novináře, jak o podobných incidentech informovat.
Když méně je více
Dave Cullen působil jako reportér pro New York Times, Newsweek, Times of London, Washington Post, Slate, Salon, Daily Beast a Guardian. V roce 2009 vydal bestseller Columbine, portrét dvou vrahů a jejich obětí, který vyšel pod hlavičkou New York Times.
Střelba ve škole v Columbine v roce 1999 je považován za první incident svého druhu v Americe a inspiroval později desítky dalších k podobným masovým střelbám. Slovo Columbine se stalo v Americe synonymem pro školní střelby a efekt napodobování tohoto činu je popisován jako „Columbine efekt“.
Mnoho amerických médií v posledních letech na základě zkušeností a doporučení odborníků už způsob informování v tomto smyslu upravilo, oceňuje ve své rešerši Centrum pro novinářskou etiku při Univerzitě ve Wisconsinu.
Na základě výzkumů, které se zabývají dopadem mediálního pokrytí incidentů masových střeleb, vzniklo také doporučení pro média, jak by měla o těchto událostech informovat.
Vydala je přední americká organizace zaměřená na prevenci sebevražd SAVE (Suicide Awareness Voices of Education) ve spolupráci s univerzitou v Kolumbii a mezinárodními experty z oblasti médií i duševního zdraví.
Hlavní doporučení:
- Informujte o obětech a o tom, jak se komunita a národ mohou mobilizovat na podporu obětí a předcházení budoucím střelbám.
- Nezapomínejte, že rodiny, včetně rodiny pachatele, jsou incidentem hluboce zasaženy a traumatizovány. Při vedení rozhovorů buďte citliví.
- Vyhněte se formulacím, které zvyšují nepochopení a předsudky vůči duševnímu onemocnění, a zahrňte informace o léčbě a prevenci. Diagnóza duševního zdraví nemusí nutně nebo kauzálně souviset s násilím.
- Nezjednodušujte nebo nevytvářejte senzace, protože to může motivovat lidi, kteří by mohli vyhledávat slávu. (například neříkejte: „Nejnebezpečnější incident od případu v Columbine.“)
- Vyhněte se stigmatizaci komunity, kde k incidentu došlo, nebo lidí, na které se pachatel zaměřil.
- Minimalizujte podávání zpráv o pachatelích, protože ostatní by se s nimi mohli ztotožnit nebo se jimi inspirovat.
- Fotografii pachatele používejte střídmě, zejména v navazujících příbězích, s výjimkou případů, kdy policie stále pátrá po pachateli nebo po dalších obětech.
- Nezveřejňujte fotografie pachatele společně s fotografiemi obětí.
