Před týdnem jsem si slíbil, že tento sloupek poprvé nebudu věnovat tzv.
„romskému tématu“. Jenže o dva dny později následoval on-line chat s Gipsy.cz
(tedy s Radkem a se mnou) na stránkách iDNES.cz a jeho obsah mě nutí svůj slib
porušit. Chat byl směřovaný k naší nové desce Reprezent, tak jsme se s Radkem
těšili na příjemné otázky ohledně naší muziky. To byl šeredný omyl. Asi z
padesáti, možná šedesáti položených dotazů bylo těch očekávaných „příjemných“
patnáct, možná dvacet. Zbytek do nás šil jako do Romů, nikoliv muzikantů – ať už
dobrých, nebo špatných.
Dotazy, nebo spíš nenávistné výlevy, které směřovaly na zloděje barevných kovů
či „slavného“ zloděje z hřbitova terezínských obětí 2. světové války,
převažovaly. Z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu dotazovatelé očekávali,
že budeme hájit zloděje, protože to jsou Romové.
Proč? Skutečně je pro většinu čtenářů to, že jsem ze stejného etnika jako
zloději barevných kovů, tak důležité? Co má společného 95 procent tohoto národa
například s „tunelářem“ Koženým? Přece nemůžu pohánět všechny „slovanské“ Čechy
k odpovědnosti za činy Koženého jen proto, že mají stejnou národnost. Obsah
chatu mě donutil opět intenzivně přemýšlet o důvodech úspěchu Gipsy.cz. Naivně
jsem si totiž myslel, že jde především o naši muziku. Možná to byla špatná
úvaha. Naše role je totiž více politická než hudební.
Pokud jsme „šili“ do vlastních řad – a já si stojím za tím, že oprávněně – bylo
vše v pořádku. Poté, co si Gipsy. cz dovolili šlápnout Čunkovi na kuří oko, se
velká část lidí vyprofilovala v odpůrce naší kapely. Toto poznání musí být
především pro ostatní kluky dost bolestné. Jsou to totiž tělem i duší hlavně
muzikanti, ne politici…
