Nejvyšší správní soud v Brně dnes rozhodne o dalším osudu Dělnické strany.
Vláda České republiky už podruhé navrhla soudu stranu rozpustit. První návrh
neměl úspěch, není ani jisté, zda ho ten druhý dneska mít bude. Nehledě na to,
jak soud rozhodne, do budoucnu bude důležitý obsah rozsudku. Proč?
NEPŘEHLÉDNĚTE
Politologové: Je pravděpodobné, že soud Dělnickou stranu rozpustí
NSS rozhodne o Dělnické straně, příznivci se potkají před budovou
Politické strany mají v zastupitelské formě demokracie svůj nezastupitelný
význam. Proto by měly být chráněny podobně jako ohrožené druhy zvířat. „Zásah do
práva sdružovat se v politických stranách je možný pouze na základě zákona, v
zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení
trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých,“ tvrdí vláda. Je to
krajní řešení pro krajní případy. I takový zákaz samotný může ohrozit
demokracii. Ta by těžko mohla fungovat, kdybychom se neustále vzájemně
zakazovali. Odpůrci zákazu by také mohli tvrdit: Proč náš soused Německo může
mít neonacistickou stranu a my ne? Národně-demokratická strana (NPD) skutečně
prozatím přežila všechny vládní návrhy na její zákaz.
Podívejme se proto podrobně na tento fenomén. Počátkem roku 2008 došlo k posunu
v aktivitách tehdy ještě zcela bezvýznamné Dělnické strany. Díky spolupráci s
otevřeně neonacistickým uskupením jménem Národní odpor (NO), které soud už tehdy
pravomocně zakázal, se stavěla do stejné pozice s ním. A proti jeho zákazu se
nikdo neodvolal. Vůdce NO se totiž k němu raději nehlásí. Dělnická strana sama
vyhlásila ve stejném roce „nulovou toleranci k polistopadovému politickému
systému“. „V praxi“ to pro ni znamená „rozpuštění stávajících parlamentních
stran“. Tento „revoluční zvrat“ si ovšem vyžádá celonárodní účast, a „právě k ní
naše strana bude v následujících dnech a týdnech obyvatelstvo země mobilizovat“,
znělo stanovisko DS. Takový důkaz by neobstál u soudu, kdyby slova nenásledovaly
odpovídající činy. Jak se o tom ale mohli přesvědčit i televizní diváci, v
severočeském Litvínově a moravském Přerově, strana se následně pokusila o jí
vyhlášený zvrat. I když se vzápětí od na místě spáchaných násilností
distancovala, shromáždění vedoucí k násilnostem později označila za akci svých
sympatizantů. Tohle by podle vlády už mělo stačit k zákazu. Soud ale musí také
brát v potaz právní názor Evropského soudu pro lidská práva. K němu se může v
Česku zakázaná strana odvolat a ten už vícekrát rozhodl v podobných věcech v
prospěch zákazem postižených stran. Zároveň ale stanovil, kdy svobodu projevu
lze omezit.
V případu Glimmerveen a Hagenbeek versus Nizozemí řešil stížnost nizozemské
politické strany proti jejímu zákazu. Ta požadovala vystěhování cizinců z důvodu
ochrany bílých obyvatel. Soud v roce 1979 stížnost odmítl. Důvod? Pokud by
straně byla zaručena svoboda projevu, vedlo by to k porušení práv a svobod
jiných. Dělnická strana prozatím na rozdíl od Národního odporu a svého
militantního křídla s názvem NO vystěhování menšin nežádá. Podle pražského
politologa Jana Charváta DS vzhledem k nízkému počtu jejích voličů českou
demokracii dnes nijak závažně neohrožuje. Zákaz by její pozici v politickém
spektru dokonce mohl posílit. A co kdyby jeho vůdci kandidovali do květnových
voleb pod jinou vlajkou?
Časem se podobný politický subjekt může poučit z chyb a v době zhoršující se
hospodářské krize se stát významným aktérem na politické scéně. Pokud by pak
vláda navrhla jeho zákaz, strana se může odvolat právě na dnešní rozhodnutí
soudu. A právě proto je kvalita jeho znění tak důležitá – i bez ohledu na to,
zda DS zakáže nebo ne.
KAM DÁL?
NSS rozhodne o Dělnické straně, příznivci se potkají před budovou
Politologové: Je pravděpodobné, že soud Dělnickou stranu rozpustí
Rozsudek ve věci Dělnické strany bude vyhlášen 17. 2.
Dělnická strana je rétoricko-ideově spjata s nacismem
