Petra Gelbart: Černé huby v pražském metru
Plná dojmů, radosti a hrdosti se vracím domů z vydařené romské akce na Prague
Pride. Na programu pořádaném sdružením ARA ART se mnou byly i moje děti, další
dítě, které jsem si na den půjčila, a kamarádka v dlouhé pestrobarevné sukni.
Nepřehlédněte:
zveřejnil na
webových stránkách tzv. Dopravácký slang. Z několika stovek
slangových výrazů pak dopravní podnik vybral 26 a ty umístil na plakáty, které
po dobu letních měsíců rozmístil uvnitř dopravních prostředků. Na plakáty
vybral i výraz "Černá huba" označující vůz metra typu 87-7171. Akce potrvá do
poloviny září.
Namotivováni Honzou Bendigem jsme právě dozpívali vlastní verzi „Me tut
užarav“ a nastoupili do tramvaje. Se zálibou koukám na další z informačních
letáků vydaných Dopravním podnikem Praha (DPP) – v předchozích dnech mě zaujaly
podobné tištěné hlášky, například kolikrát denně otevře pražská tramvaj dveře
nebo na kolik dobíhajících cestujících čeká průměrný řidič autobusu. Tento leták
je jeden z těch, které seznamují cestující se slangem zaměstnanců DPP.
Úsměv mi zmizí z tváře jakmile přečtu text: Černá huba = vůz metra typu
81-7171. Nevím, jestli se mám smát nebo rozplakat. Už jsem viděla a slyšela lidi
nedopatřením svlečené, pomočené, beznadějně opilé či s nekontrolovanými větry,
ale takhle trapnou věc jsem snad nezažila.
Napadne mě, jak by reagovala americká veřejnost, kdyby newyorský dopravní
podnik vydal „vtipné“ přiznání, že takovému či makovému vozu se říká negr, což
je stejně urážlivá nadávka jako černá huba. Je to absurdní myšlenka. Veřejnost
by nereagovala, protože nic takového by se v roce 2015 jednoduše nestalo a stát
nemohlo, ačkoli Amerika má zase jiné, sobě vlastní problémy. Vím to, protože v
USA od r. 1988 žiji. Ale v Česku ne. V Česku je tohle normální.
V Česku opravdu málokoho zajímá, co na ten skvostný plakát řeknou ty tři
romské děti, které se mnou v tramvaji právě jedou, a jak jim bude z toho, že
pojem černá huba je de facto oficiálně schválen.
DPP, gratuluji. Máte prvenství v asociálním chování, a to i v zemi, kde po
mnohaletém soužití s cizinci je potřeba dalších, ještě větších plakátů (u nás na
zastávce na lavičce), informujících veřejnost, že „cizincům se netyká“.
