V hospodě ve Vimperku zahrnulo v sobotu americkou zpěvačku Tonyu Gravesovou
tmavé pleti pár lidí rasistickými urážkami. Kvůli její rase – skutečné nebo
domnělé – na ni plivali a tahali ji za vlasy. Podle ní to byli příznivci
Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Ta tam měla na náměstí
shromáždění, přišlo asi tři sta lidí.
Zpěvačce pomohli štamgasti. Až na samotné stoupence DSSS nikdo nepopírá, že
útočníci byli straničtí sympatizanti. Tonye Gravesové věřím i to, že za řadu
let, co žije v ČR, takový útok nezažila. Považuji ale za nepravděpodobné, aby se
vůbec nikdy nesetkala s projevy averze, nevraživosti či aspoň obtěžujícího
podivu nad svým vzhledem. Fotbaloví návštěvníci, posměšně hučící či bučící, když
je u míče hráč tmavé pleti (i když jistě nebučí všichni), nejsou ve své většině
členové či stoupenci DSSS. A takoví jsou na stadiónech nejen v ČR, ale i v
Anglii a jinde v Evropě.
Útok ve Vimperku ukazuje tvrdší projevy rasistických předsudků než bučení nebo
tykání vietnamským trhovcům. Od plivání a tahání za vlasy je už blíž k pálení
bezdomovců, vyvolanému sociálními předsudky o neužitečnosti či nepřizpůsobivosti
lidí, nebo k podpalování obydlí. A ovšem i krok k útokům Romů na „bílé“, které
doprovázejí výkřiky útočníků o rase obětí. Tedy rase skutečné nebo domnělé.
Proč vlastně píšu o skutečné nebo domnělé rase? Jsou to slova zákona, dnes už i
českého, který rasistické a podobné útoky trestá, a to i slovní, nejen fyzické.
V evropské tradici – na rozdíl od USA – tu ale nechtěl zákonodárce potvrzovat,
že lidé se dělí do ras. Po hrozné zkušenosti s rasistickým nacismem, který
zatěžuje evropské generace celý život, se tu už samo dělení do ras neuznává. Jen
se postihují útoky a diskriminace z rasistických důvodů, tedy i kvůli domnělé
rase. „Rasově motivované jednání“ je ale policejní výmysl, v právu nic takového
neexistuje.
Patnáct let policie uvádí, že se krajněpravicové shromáždění či pochod
uskutečnily bez „incidentů“. Myslí se tím, že tam nebyly projevy násilí, od
demonstrantů, protidemonstrantů či policie. Ale co ty projevy, kdy se hlásá
odpor či zášť vůči jinak vypadajícím, jinak hovořícím nebo jinak žijícím? Ty
přece samy o sobě často vedou k násilí. A proto mohou a mají být podle českého
právního řádu postihovány, opět na rozdíl od USA. I po srazu DSSS ve Vimperku
všichni informovali, tedy než byl znám útok na zpěvačku, že byl bez incidentů.
Jenže incident je už to štvaní.
Když předsudky vyústí v násilí, jako v hospodě ve Vimperku, mají se zjistit a
pojmenovat. Nevraživost a nevyslovený odpor, jimiž trpí hodně lidí, ještě není
bučení na stadiónu a to má ještě daleko k fyzickému útoku. Proto je důležité
rasistickou motivaci odhalit, jako v případě žhářského útoku na romský domek ve
Vítkově, kde málem uhořela dvouletá Natálka.
I stíhání pachatelů mnohem slabšího útoku ve Vimperku může odhalit zvrácené
myšlení neonacistů či stoupenců DSSS.
Komentář vyšel v dnešním vydání deníku
PRÁVO
