Petr Suchánek: Strach a hnus v Úsvitu přímé demokracie

Bohumil Hrabal o svém příteli Vladimíru Boudníkovi napsal, že obnovil mýtus
Dionýsův – opilého krasavce, který je zdrojem tvůrčího činu, a mýtus Antaiův –
hrdiny, který když zeslábne, tak jedině okřeje tím, že se dotkne země. Tomio
Okamura také oživuje mýty. Mýtus Švejkův – zdánlivě prostomyslného hlupáka,
který si ve skutečnosti s ostatními pohrává, a mýtus Goebbelsův – cynika, který
využívá rasistickou ideologii jako nástroj k získání osobní moci. Tomio Okamura
je nebezpečnější, než se zdá.

"Nerozumím. [Klára Samková] přece nemá ani kapku cikánské krve. Má částečně
předky v Itálii. A to, že měla jako advokátka i romské klienty, to přece
neznamená, že s nimi souhlasí nebo je podporuje. Já její názory znám a žádná
podpůrkyně nepřizpůsobivých občanů to není – to by přece nemohla kandidovat za
Úsvit." Takto reagoval Tomio Okamura na otázku, proč za jeho hnutí bojující
proti „nepřizpůsobivým“ občanům kandiduje ve volbách do Evropského parlamentu
Klára Samková, dle názoru tazatele Romka. Tento komentář vystihuje podstatu
Okamurova hnutí, kterou je boj proti nepřizpůsobivým občanům, a to především
Romům. Jsou dva hlavní důvody, proč Okamura odpověděl právě takto.

Strach

Úsvit přímé demokracie používá k mobilizaci svých voličů strach. Na prvním
místě programu hnutí pro volby do Evropského parlamentu je cíl dosáhnout
sebevědomého a silného českého státu. Tento ideál ohrožují „nepřizpůsobiví
imigranti a náboženští fanatici“, diktát Bruselu a samozřejmě „neslušní“ občané,
kteří společnosti více berou, než dávají.

Přestože hnutí Úsvit jako své hlavní cíle uvádí obecné referendum,
odvolatelnost všech politiků nebo konec zvyšování daní, jeho vlajkovou lodí jsou
útoky na romskou menšinu. I letmý pohled na facebookovou stránku hnutí ukazuje,
že nejoblíbenější příspěvky jsou ty, které romskou menšinu líčí jako nebezpečnou
a žijící na úkor slušné většinové společnosti. Právě proto by za Úsvit nemohla
do Evropského parlamentu kandidovat žádná „podpůrkyně nepřizpůsobivých občanů.“
Co Rom, to nepřizpůsobivý občan. I když hnutí Úsvit hovoří o vizi sebevědomého
českého státu, svojí rétorikou vytváří obraz pravého opaku – státu, který je
vysáván parazity, ohrožován náboženskými fanatiky a řízen diktátem Bruselu.
Hnutí Úsvit totiž právě takový stát ke svému úspěchu potřebuje.

Za tímto účelem se snaží Úsvit vytvořit obraz nepřizpůsobivého a nebezpečného
Roma. Nemá to těžké, protože pouze staví na stereotypech, které jsou v české
společnosti již rozšířené. V tomto ohledu je však důležité, že i kdyby byly
všechny stereotypy o Romech pravdivé, postoj Úsvitu by nebyl o nic méně
patologický. Úsvit totiž ke své existenci strach z nepřizpůsobivých občanů a
jiných prvků narušujících suverenitu společnosti vyžaduje. Úsvit tak má být lék
na problémy, které sám vytváří. Nejde mu o řešení problémů, ale o jejich
zachování. Jen tak má totiž důvod k existenci.

Hnus

Okamurovi výroky působí často naivně a takřka prostomyslně. Jen těžko si lze
představit, že by jiný politik s pudem sebezáchovy použil veřejně výraz
„cikánská krev“. Podobně jako Švejk však Okamura není tak prostomyslný, jak se
na první pohled může zdát. Naopak, dobře ví, co dělá. Pokud je antagonizace
romské menšiny cílem hnutí Úsvit, Okamurovi výroky jsou cestou. Když Okamura
mluví o „cikánské krvi“ jedná se o snahu vymezit romskou menšinu proti většinové
společnosti a objektivizovat rozdíl mezi nimi.

Populární lidové stereotypy tvrdí, že Romové nepracují, kradou, zneužívají
systém sociálních dávek, jsou hluční, žijí ve špíně a neumí vychovat svoje děti.
Když se zeptáme, proč takoví jsou, často uslyšíme, že mají tyto vlastnosti v
krvi. Jinými slovy jsou jim vlastní. Pokud jsou jim tedy na základě této logiky
takové vlastnosti připisovány, nejedná se o rasizmus nebo diskriminaci, ale o
pouhé konstatování faktu. Takový přístup samozřejmě o Romech nevypovídá vůbec
nic. Vypovídá však mnoho o většinové společnosti, ve které žijí. Romové totiž
české společnosti slouží jako „ten druhý“, na kterého lze delegovat všechny její
nepříjemné aspekty. Slabosti celé společnosti se přenesou na nepopulární menšinu
a většina může klidně spát.

Stigmatizace romské menšiny většinové společnosti umožňuje vyhnout se řešení
vlastních problémů, protože jde přece o problémy někoho jiného. Konstrukce
romské identity jako fundamentálně odlišné tuto aktivitu usnadňuje. Vytváří
zdání neutrality a zároveň z těchto problémů dělá problémy a priory neřešitelné.
Potlačuje skutečnost, že sociální problémy spojované s romskou menšinou jsou
produktem podmínek nastavených většinovou společností. Tomio Okamura v minulosti
vyslovil podporu myšlence romského státu, kterou odůvodňoval právem národů na
sebeurčení. K romské národnosti se však při sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo
pouze 13 150 obyvatel. V zájmu zjištění kdo je Rom tedy pravděpodobně bude nutné
pouštět žilou.

Nenávist bez výčitek svědomí

Je poněkud paradoxní, že zrovna Tomio Okamura uspěl tam, kde politické
subjekty jako Dělnická strana nebo Suverenita propadly. Proč je tedy zrovna
Tomio Okamura jako prodavač rasismu a xenofobie úspěšný? Nabízí nenávist k Romům
bez výčitek svědomí. Jako poloviční Japonec, který si v dětství rasismus prožil,
přece sám rasistou být nemůže. Jak by také jinak mohl do čela kandidátky voleb
do Evropského parlamentu postavit Kláru Samkovou, která se proslavila
obhajováním Romů v trestních řízeních?

Jeho etnicita mu pak dovoluje svoje výroky relativizovat. „Celý život jsem
byl tázán, do té doby, než jsem se stal známým, jestli jsem Vietnamec nebo
Číňan. Mě to provází celý život, že neustále musím vysvětlovat svůj původ a není
na tom nic špatného. Realita je taková, že každý má nějaký původ, vy také, a
proč bychom se za to styděli.“ Právě díky tomu je Okamura nebezpečnější než
Vandas nebo Sládek. Na jednu stránku objektivizuje charakteristiky často
spojované s romskou menšinou a na stranu druhou je relativizuje tím, že každý je
nějaký. Není tedy třeba se stydět za kritizování Romů, protože patologické
sociální jevy spojované s romskou menšinou jsou produktem jejich původu a nikoli
společnosti, ve které žijí.

Okamura však není jen rasistickým demagogem využívajícím společenské napětí k
získání moci. Je také avatárem nenávisti k romské menšině existující v České
republice i mnoha dalších evropských zemích. V tomto ohledu připomíná závěr
filmu Krotitelé duchů, v němž si mají hlavní hrdinové zvolit podobu monstra,
které je zničí. Jeden z nich si v dobré víře představí zdánlivě neškodnou
reklamní postavičku, která však poté v nadživotní velikosti skutečně přinese
zkázu. Podobně bizardní je vidět sympatického mladého podnikatele z Banánových
rybiček Haliny Pavlovské jako vůdce xenofobního politického hnutí

Tomia Okamuru a jeho agresivní rétoriku proto nelze podceňovat. Společenské
napětí je živnou půdou jeho hnutí, kterou se nezdráhá svými nepřijatelnými
výroky kypřit. Volební zisk ze sněmovních voleb může být teprve začátkem.

Zdroj:

http://suchanekpetr.blog.respekt.ihned.cz, publikováno se souhlasem autora