Petr Klepiš: „Chomutovský“ populismus a něco málo ke Dni Země

Primátorka Chomutova nepatřila před rokem rozhodně mezi oblíbené regionální
politiky (odvolání Přemysla Rabase, kauza „Kamenčák“ aj. úlety).

Snad si tento profesní handicap plně uvědomovala a snad i proto vytáhla ze
svého šuplíku scénář, v němž hraje ústřední roli ochránkyně slušných, neboť
tento způsob politikaření se v průběhu času osvědčil.

Nyní je opět v očích části veřejnosti za tu dobrou. Stačilo málo, zabavit v
přítomnosti novinářů sociální dávky dlužníkům města. Tento laciný trik byl
mnohými přijat s povděkem, který ve svém důsledku postrádá vše to, co má být
starostkou hájeno.

Nový starosta Litvínova, zvolený po odstranění oblíbeného pana Šťovíčka, má
(zdá se) jedno jediné téma, Janov a zas jen Janov… Osvědčená technika, jak
rychle získat voličskou přízeň. Ostatně před krajskými volbami, kdy ODSce na
kraji teklo do bot, nechal vyvěsit tehdejší hejtman Šulc přihlouplé billboardy
po celém kraji. Málokoho zajímal fakt, že bývalý hejtman, nebo nyní primátorka
Chomutova řešili spíše své problémy, než problémy občanů tohoto kraje. Vždyť je
tak jednoduché udělat manévry, zabavovat, zavírat. Toto schéma ostatně využívají
i politici na vyšších úrovních. Bylo až komické, jak nepříjemné kauzy bývalého
ministra vnitra, který vše myslel „upřímně“, byly maskovány šikanou řidičů na
silnicích (akce Kryštof). Ovšem nic proti dodržování pravidel silničního
provozu… Stejně tak si plně uvědomuji, že sociální problémy nejen v tomto
kraji jsou a řešit se musí. Z povahy mého povolání se ovšem táži, kde je příčina
těchto jevů?

Teprve při pojmenování správných příčin mohu navrhnout léčbu. Jednak
kauzální, která v sobě neobsahuje nastíněný populismus, neboť její zavádění do
praxe je v mnoha případech dlouhodobé (projekty na podporu vzdělání, změna
výrobní zemědělské i průmyslové struktury, bytová politika, územní rozvoj aj.).
A také symptomatickou (policisté v ulicích, akcent na dodržování zákonů a
pořádku v ohniscích problémů, věcně správného, efektivnějšího a nejméně
zatěžujícího využití zákona při uplatňování práv, zavádění institutu zvláštního
příjemce sociálních dávek, terénní sociální činnost atd.)

V případě pouhé represe se můžeme dočkat krátkodobého efektu. Například se
řada dlužníků, ve strachu ze zmíněných exekucí, bude snažit konečně svůj dluh
splatit. Ale pravděpodobně se také objeví závažné průvodní jevy. Kriminalita,
lichva, nárůst počtu drogově závislých, sebevražd, žebráci v ulicích ….

Pokud totiž přijde člověk o střechu nad hlavou či možnost jednoho denního
pokrmu, může jednat ve stylu, že už nemá co ztratit. Bude více excesů, jako
nedávno v Mostě. Uprostřed bílého dne se v centru města polil muž v přítomnosti
svého dítěte v autě benzínem. Ohrozil nejen sebe, ale také řadu kolemjdoucích.
Jen proto, že nedostal tu svojí sociální dávku… Ostatně neblahé projevy
frustrovaných, existenčně vyřízených občanů, mohou mít i horší podobu ( střelba
ve školách, na pracovištích, v rodinách, jako to vidíme nyní například v USA).

Skutečný politik se snaží řešit problémy především preventivně, kauzálně.
Například posílením prostoru pro specifické neziskové organizace, investicemi do
vzdělání, trvale udržitelných pracovních příležitostí (úklidové a stavební
práce, zemědělská produkce, služby, vědecký výzkum, lokální energetika aj.),
udržitelným a vyváženým regionálním rozvojem se snahou zlepšit kvalitu životního
prostředí.

Tak, aby kraj mladé vzdělané lidi lákal a ne odrazoval. Jen vzdělaní a
kvalifikovaní mohou být správnou inspirací pro nekvalifikované. Je to ovšem
mnohem pracnější a vyžaduje to smysl pro invenci. Poslat exekutora na poštu je
jistě mnohem snadnější.

Za několik dní si v rámci Dne Země připomene řada lidí, že prostor kolem nás
je omezený a není radno se dále moc rozpínat, nebo se nám to jednoho „krásného“
dne vymstí. První náznaky jsou již nyní patrné (nejde jen o tolik diskutované
klimatické změny). Nevěřím na to, že by Země trpěla. Té je to naše lidské
hemžení naprosto lhostejné, stejně jako intenzivní vulkanická činnost v kambriu,
nebo pády meteoritů v minulosti. Nepatřím mezi tzv. „hlubinné ekology“, kteří by
lámali hůl nad lidstvem a protěžovali „matku Zemi“. Tady jde především o naše
bytí. Pokud máme při exponenciálním nárůstu počtu obyvatel Země přežít, tak
musíme zpomalit a nalézat i jiné (smysluplnější) životní hodnoty, než jak
postavit další a větší dům, koupit další a větší auto či několikrát do roka
absolvovat exotickou dovolenou. Prostě najít cestu trvalé udržitelnosti,
energetické střídmosti, vzájemné pospolitosti.. Cestu k duchovní podstatě našeho
bytí. Bude to náročné, ale není moc na vybranou.

KAM DÁL?