Patrik Banga k propuštění muže obviněného z vraždy Roma v Brně: Romové nezuří, jak píšou některá média! Romové jsou zklamaní

Ok. Budu se držet presumpce neviny. Ten člověk nebyl odsouzený, tudíž je nevinný. A nevinný bude tak dlouho, dokud soud neřekne něco jiného. A soud rozhodující o vazbě už vyslal jasný signál, že případ jako vraždu nevidí. Jeho verze je podle médií zřejmě sebeobrana. Chlápek s nožem jede brněnskou tramvají, kde hulákají a kouří Romové. Lidé v tramvaji se bojí, proto je okřikne aktuálně obviněný chlap. Dojde k potyčce, venku padnou nějaké facky a člověk ležící na zemi vytáhne nůž. Romové do něj na zemi kopou, on však zvládne jednoho člověka pobodat, druhého usmrtit. Zasáhne policie, státní zástupce obratem člověka obviní z vraždy.

Že je to zvláštní? Je. Člověk na zemi, kterého někdo kope a zvládne vleže zranit člověka a druhého zabít? Z čeho tedy státní zástupce vycházel, když souhlasil s kvalifikací vraždy? Nevyslechla snad policie svědky? Proč tedy nepadlo obvinění ze zabití, ublížení na zdraví s následkem smrti, případně nepřiměřené sebeobraně?

Obhajoba je právem každého obviněného. A každý advokát jistě vybere takový způsob obhajoby, který má největší šanci na úspěch. A není to nic, co bychom už neviděli.

V roce 2013 jsem osobně psal o případu, kdy v Chotěbuzi vystřelil kuší majitel domu na Roma, který mu zrovna stál na pozemku. Rom zemřel, majitel tvrdil, že šlo o sebeobranu. Ale už tak nějak zapomněl říct, že po střelbě šel ještě změřit šíp, kterým jednomu z Romů prostřelil hlavu. Taky zapomněl říct, že ho Romové nijak nenapadali, ani nebyli v jeho domě. Veřejnost měla jasno. Romové v přesile napadli osamoceného chlapa, a proto se mu veřejnou sbírkou skládali na advokáta. Romy nikdo neposlouchal, nevěřil. Až na server iDNES.cz, kde byla uveřejněna jejich verzi toho, co se v Chotěbuzi stalo. Jaromír Šebesta dostal deset let.

Podobné to bylo v Chomutově. Roma tam doslova rozstřílel člověk, kterému vadil hluk před domem a Rom, který údajně najížděl dodávkou do zaparkovaných aut. I tam padla věta „Nechtěl jsem vraždit, jen jsem se bránil“ a to doslovně. I tam byla obhajoba postavena na sebeobraně, a i tam to chvíli vypadalo, že vyvázne bez trestu. U prvního soudu dostal 12,5 roku, u odvolacího soudu nakonec sedm let. A stejně jako v brněnském případě, i tady byl ještě před samotným soudem propuštěn z vazby.

Zkušenost tedy máme. A rozhodně jsem tu nepopsal všechno, protože to by nebylo na komentář, ale na knihu. Rozdíl je jen, že v tomto případě se s kvalifikací činu neztotožnil soudce krajského a poté ani městského soudu. A tady se sluší říct, že je povinností soudce se zabývat tím, jak se čin a stal a za jakých okolností. Problém je někde jinde.

Informoval někdo rodinu toho mrtvého Roma o tom, že člověk obviněný z jeho vraždy je na svobodě? Asi ne, byla by toho plná media. Uvědomil si někdo z tiskového oddělení soudu, jak moc sledovaný je ten případ? A proč se tedy schází politici s romskými představiteli a slibují daleko lepší komunikaci citlivých záležitostí? Proč potom, co soud rozhodl o propuštění muže z vazby nebyla informována zmocněnkyně Lucie Fuková, která by tak dostala prostor vysvětlit romské komunitě fakt, že propuštění z vazby rozhodně neznamená, že ten člověk je zbaven obvinění? Proč v rámci udržení klidu nebyla zapojena romská media?

Není tenhle způsob „komunikace“ přesně to, co podporuje předsudky a posiluje extrémisty? Jak sakra chcete vysvětlovat lidem, kteří se v právu neorientují, že soudce postupoval skutečně podle zákona? Jak chcete bránit tomu, aby extrémisté štvali lidi proti sobě? A naposledy, kdo bude zodpovědný za šíření dezinformací druhu „Ukrajincům projde vše, i vražda“? Cíl má být uklidňovat emoce a jednat. Mlčení nikomu nepomůže. Mlčení škodí.

A přesně tohle považuji za plivnutí do obličeje rodině mrtvého Roma a celé romské komunitě. Romové teď čtou v majoritních médiích stovky diskusních příspěvků o tom, jak to bylo celou dobu jasné a že „konečně někdo těm cikánům ukázal, jak se řeší cikánská férovka“. Jenže takhle se žádná „férovka“ neřeší.

Zabití člověka a zranění dalšího rozhodně není nic, co bych si představoval jako prostředek k řešení konfliktů. Osobně taky nenosím nůž, když jdu ven. A i když jsem byl v životě také napaden, mimochodem naposledy trojící Ukrajinců u mě před domem, taky jsem nevytáhl pistoli a nepostřílel jsem je.  Já totiž nežiju v divočině. Já jsem se narodil v České republice. A jestli jsem doteď případem nijak zvlášť nežil, budu skutečně bedlivě sledovat, jak se soud s obhajobou popasuje.

Po výše popsaných zkušenostech mám totiž pocit, že každý věří spíše tomu, čemu věřit chce. A budu doufat, že soudy se budou držet faktů. Ať jsou jakékoliv.