Štěpán Drahokoupil: Parlamentní listy pokračují v kampani proti inkluzi
V době, kdy čím dál častěji čelíme tzv. „alternativní faktům” (neboli nepravdám), se uvádění věcí na pravou míru jeví jako čím dál tím více sisyfovská práce. Ještě než termín „alternativní fakta“ použila poradkyně amerického prezidenta Trumpa, jsme v České republice čelili ukázkovému příkladu, jak se dá s informacemi a fakty zacházet. Šlo o masivní kampaň proti inkluzivnímu vzdělávání.
Parlamentní listy v minulém týdnu navázaly na šíření nepravdivých informací článkem, podle něhož má orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) postihovat rodiče dětí s handicapem, kteří nesouhlasí s inkluzí. Za vším má potom samozřejmě stát ministryně školství Kateřina Valachová. Konkrétně se má jednat o situaci, kdy rodič dítěte s handicapem nesouhlasí s doporučením školského poradenského zařízení (speciálně pedagogického centra nebo pedagogicko-psychologické poradny) a i nadále trvá na zařazení svého potomka do speciální školy. V tuto chvíli zasahuje „sociálka“.
Stejně jako u většiny alespoň minimálně kredibilních poplašných zpráv existuje i u této jisté faktické jádro, které je pravdivé. Cestu do speciálního školství otevírají speciálně pedagogická centra (SPC) a pedagogicko-psychologické poradny (PPP). Pokud odborníci v poradnách usoudí, že dítě do speciální školy nepatří, není možné ho tam zařadit. Pakliže vzdělávání ve speciální škole naopak doporučí, má rodič možnost vybrat si mezi běžnou a speciální školou. Tento postup platí již mnoho let a nová pravidla pro inkluzivní vzdělávání, která platí od letošního školního roku, na něm nezměnila vůbec nic.
Ani SPC ani PPP nejsou zřizována ministerstvem školství, stejně tak OSPOD není řízen úřadem Kateřiny Valachové. Jak má ministryně školství vydávat příkazy „černé na bílém“ někomu, koho neřídí, je mi trochu záhadou. Nyní se vraťme k případnému zásahu orgánu sociálně-právní ochrany dětí proti rodičům, kteří nesouhlasí s inkluzí. Zde článek vychází z reálné informace, že tento orgán zasahuje, pokud rodiče trvají na zařazení dítěte do speciální školy i bez souhlasu poradny. Takové konání rodiče je totiž v rozporu s platnými zákony a je rolí OSPODu, aby zasáhl.
Můžeme samozřejmě připustit, že některé poradny, nebo „sociálky“ selžou. I v takovém případě se nicméně jedná o pochybení a nikoli o naplňování zadání od ministryně. K žádnému masivnímu přeřazování žáků ze speciálních škol do škol běžných navíc nedochází. Mediálně známý je naopak případ z Brna. V něm OSPOD a běžná škola tlačily na matku, aby přihlásila své dítě do speciální školy. Pochybení orgánu sociálně-právní ochrany dětí a školy konstatovaly Česká školní inspekce a brněnský magistrát.
Jestli si někdo v Parlamentních listech myslí, že tímto způsobem hájí „oběti inkluze“, nemůže být dále od pravdy. Rozhodnutí zda vzdělávat dítě v běžné nebo speciální škole patří v životě k těm obtížným. A šíření poplašných a nepravdivých zpráv o právech rodičů, úloze poraden, OSPODu a ministerstva školství jen přispívá ke zhoršování situace rodičů dětí s handicapem.
