Nepatřím mezi ty, jejichž jméno byste viděli pod komentáři. Nicméně
události včerejšího dne mne donutili vyjádřit svůj názor. Stačil k tomu
jeden odkaz na webové stránky Národní strany, pod jejichž článkem se objevila
fotka výkonného ředitele našeho sdružení. Nemusím ani říkat, že článek neměl nic
společného s našim sdružením, ani mi nepřišel nijak zajímavý. O objektivitě
lidí, kteří tyto články píší, se totiž nedá ani uvažovat natož přemýšlet.
Nicméně věta, která byla pod článkem, tedy že se na fotografii jedná o šéfa
„rasistické tlupy Romea, která je známá svým parazitním způsobem života,“ mě
trochu dostala.
Jsem také členem této „rasistické tlupy, která parazituje,“ jak si jistí
nadšenci bez vlastního názoru o naší organizaci myslí. A jsem celkem hrdá na
to, že do této skupiny lidí patřím.
Tak mě napadlo, že bych Vám mohla popsat jak parazitujeme na české
společnosti… a aby to bylo spravedlivé začnu u sebe.
Parazitováním jsem nejspíše začala už na základní škole, protože jsem do ní
chodila. Pokračovala jsem i na střední škole, takže moje parazitování se trochu
protáhlo… o pár let. Na vysoké škole jsem sice už pracovala, ale myslím si, že
některým nadšencům, už jenom to, že Romka chodila na vysokou školu, stačí k tomu, aby ji za parazita považovali. No což… každý nemá to štěstí, aby se na vysokou školu dostal. Myslím, že svoje parazitování jsem však dovršila až v ROMEE, pět let jsem tak usilovně parazitovala, až mě to vyčerpalo. Musíte uznat, že parazitovat každý den osm a půl hodin a ve většině případů ještě déle, dá
člověku přece pořádně zabrat. Komunikovat s klienty, snažit se zaměstnat ty, kteří jsou na trhu práce „neprodatelní“, výstavy, školení, přednášky, soutěž Menšiny mezi námi, občas nějaké ty rozhovory o našich projektech v televizi,
rádiu apod.
No a takových parazitů je v naší organizaci opravdu hodně… namátkou např. naše produkční časopisu Romano voďi. Té opravdu nestačí parazitovat osm a půl
hodin a představte si, že parazituje někdy i dvanáct hodin, obzvláště blíží-li se uzávěrka časopisu. Následuje ji šéfredaktorka časopisu Romano voďi.
Řeknu Vám, že ta parazituje již několik dlouhých let a nejen v ROMEE. Představte si, že ona parazituje i v Českém rozhlase a velice úspěšně parazitovala i v České televizi. Svoje parazitování dovedla k takovému úspěchu, jakým je získání Ceny Karla
Havlíčka Borovského (první případ udělení této ceny novinářce romského původu).
Dalším na řadě je naše administrativní pracovnice. Řeknu vám, že je to takový
parazit, že mi občas tím parazitováním i lezla na nervy… Neustále měla nějaké
šanony v rukách, pak neustále komunikovala s účetním atd. atd.… No aby toho
nebylo dost, tak vede sama administrativu dvou projektů. Jestli někomu něco říká JPD 3 a EQUAL, tak musí uznat, že ta se v parazitování jenom vyžívá.
A nemohu si nakonec odpustit a nenapsat vám, jak parazituje onen šéf
„rasistické tlupy ROMEA“. Představte si, že ten začíná hned ráno. Stává se, že někdy nejde ani na oběd a parazituje až do šesté sedmé hodiny večerní,
aktualizace web, fundrising, vedení organizace, pracovní schůzky apod… Občas ho vidím na pracovním skypu přihlášeného i po desáté hodině večerní. Myslím si, že
on je ten pravý parazit, který nás naučil, jak se správně parazituje.
Navíc se tato „parazitující organizace“ snaží pomáhat lidem. Během tříletého projektu jsme pomohli najít desítkám lidí zaměstnání, dva roky jsme provozovali antidiskriminační linku, která nebyla jen pro Romy a vyřešila několik velice závažných kauz diskriminace. Organizovali jsme PC kurzy pro mládež a
pro ty, kteří v této oblasti neměli dostatečné vzdělání a potřebovali pracovat s
počítači.
Paraziticky jsme založili Internetové centrum, které mohou navštívit ti, co
hledají zaměstnání a veškeré služby s tím spojené mají zdarma (internet, tisk,
scanování poradenství apod.). Dále mohu jmenovat vzdělávací kurzy, výstavy,
celostátní soutěže pro děti do 18 let (všechny děti bez výjimky). Nemluvně o
časopisu Romano voďi, který vychází již několik let. Mimo jiné ukazuje vzdělané
Romy, a to je nejspíše to, co se nelíbí. Přece ti správní paraziti nemají mít
vzdělání a nemají ukazovat ty vzdělané, mladé, talentované a slibné Romy.
Takže milá Národní strano, pokud si takto představujete parazitování, jsem
velice hrdá, že jsem v této organizaci celých pět let parazitovala také. A
doufám, že budu podobně parazitovat i dále nejen já, ale i moji kolegové, protože
to, že právě Národní straně „ležíme v žaludku“, je pro mě znamení, že svoji
práci jsme dělali, děláme a doufám, že budeme dělat dobře.
