Česká republika je zemí milionářů. Tedy měla by být, protože k zbohatnutí
stačí velmi málo. Jen to, aby člověk občas zajel ze Vsetína do Prahy a nechal si
zaplatit cestu a diety. Alespoň tak to místopředseda vlády a šéf lidovců Jiří
Čunek nakukal lidem ze světoznámé detektivní kanceláře Kroll. Sice trochu
kroutili hlavou, ale nakonec to spolkli a Karlu Schwarzenbergovi to popsali jako
možnost, jak mohl Čunek našetřit během pár let milion korun.
Také jsem v devadesátých letech jezdil velice často na služební cesty. A to
dokonce i soukromým autem, což bylo z hlediska okamžitých příjmů nejvýhodnější –
byť když si člověk spočítal, jak si zhuntoval auto, tak už moc ne. V době, kdy
byl dolar za třicet a euro ještě za víc, jsem na rozdíl od pana Čunka, který
jezdil jen do Prahy, dostával diety za cesty do zahraničí ve valutách.
DOKUMENTY
Čunkův audit v češtině
FINAL REPORT – EXTRACT VERSION.pdf
Přesto mohu místopřísežně prohlásit, že na „cesťácích“ se v 90. letech
zbohatnout nedalo.
Pokud si člověk, který jako já najezdil po Evropě vlastním autem tisíce a tisíce
kilometrů ročně a měl diety ve valutách, za rok našetřil dvacet třicet korun
navíc, mohl být rád. Což bylo ve výsledku jen tolik, že mohl své dlouhými
cestami zničené auto po pěti letech vyměnit za nějakou o něco méně se
rozpadající ojetinu.
Když pomineme to, že lobbování pana Čunka na pražském ministerstvu obrany si
jeho kolega, ministr financí Miroslav Kalousek ani nepamatuje, dostal se pan
Čunek svojí nejnovější výmluvou na velmi tenký led.
I kdyby jezdil mezi Prahou a Vsetínem svým vlastním soukromým autem, tak v roce
1992 byla náhrada za kilometr jízdy jen dvě koruny za kilometr, která během pěti
let, kdy Čunek s lobbováním jako starosta Vsetína skončil, vystoupila na 3,30
Kč. Vzdálenost Vsetín–Praha je 359 kilometrů, obousměrně tedy 718. V roce 1993
tedy činila náhrada za použití osobního auta na tuto cestu 1436 Kč. V roce 1998
pak 2369 korun. Od toho odečtěte opravy, pneumatiky, olej a ať počítám jak
počítám, víc než pět šest stovek to panu Čunkovi na jednu cestu hodit v čistém
nemohlo.
Ano, je tu ještě stravné, ale to bylo v roce 1992 padesát sedm korun na den při
cestách delších než osmnáct hodin a v roce 1998 126 korun. I kdyby byl Čunek
dokonalý „paštikář“, který by místo v motorestu obědval u příkopu chleba s
cibulí a zapíjel to vodou ze studánky, jeho výdělek na jedné cestě ze Vsetína do
Prahy a zpět se nevyšplhal na víc než na šest set až sedm set korun. Čili aby si
z cesťáků legálně našetřil v ideálním případě ten svůj milion, musel by takových
cest do Prahy a zpět podniknout tisíc pět set a najet při nich milion sto tisíc
kilometrů. Ajen v autě strávit třináct tisíc pět set hodin, tedy pět set šedesát
dva dní. Což jsou téměř dva roky.
Takové číslo by budilo úctu u řidiče kamionu, taxikáře a mezi obchodními
cestujícími by takový člověk byl zřejmě hvězdou, kterou by si firma ráda nechala
po její smrti vycpat a vystavila si ji v muzeu.
Jenže Jiří Čunek nebyl ani řidič kamionu, ani taxikář, ale obyčejný bezpečnostní
technik, později povýšený na vedoucího bezpečnosti práce. Byl normálně
zaměstnaný, měl několik dětí a žil podle všeho spořádaným rodinným životem.
Takže tyto fantasmagorické počty panu Čunkovi prostě nevychází.
Vsetínská zlodějna Samozřejmě existuje i jiný způsob. Na cestovních náhradách se
dalo, jako na všem v tomto státě, přikrádat. Řekněme to natvrdo, prostě krást.
Nic takového jako „štědré proplácení cestovních náhrad“, o kterém mluví v
případě Čunka bývalý ředitel vsetínské zbrojovky Karel Dančák, český právní řád
a předpisy ministerstva financí neznají. Do roku 1998 bylo stanoveno jednotné
stravné, jednotná cena za kilometr, benzin nebo nafta se proplácely na základě
dokladů z nákupu u pumpy nebo podle průměrné ceny stanovené ministerstvem
financí. Ubytování pana Čunka v Praze pak pouze na podkladě účtu z hotelů,
penzionů nebo kde to Jiří Čunek v Praze bydlel, pokud v ní vůbec přespával. Vše,
co jsem jmenoval je legální, zákonné.
Jsou ale i nezákonné, trestněprávně stíhatelné možnosti. Jiří Čunek si mohl psát
fiktivní cesťáky, přidávat si stovky kilometrů, mohl k nim přikládat účtenky za
benzin nebo naftu, které si nikdy nekoupil. Čunek nebo někdo ze Zbrojovky Vsetín
se mohl domluvit s nějakým hoteliérem v Praze, že Čunkovi dával účty za
ubytování, byť tam přitom milý bezpečák nikdy nebydlel. Tohle všechno a možná i
jiné fígle mohli Dančák s Čunkem vymyslet. Ale všechno tohle je nelegální a na
zavření.
Dnes je možná tahle zlodějna z trestněprávního hlediska promlčená, z hlediska
morálního je však nejméně na vyhazov z vlády a z politiky vůbec. Pane Čunku, vy
už konečně laskavě jděte.
P. S.: A pánové od Krollů, vy laskavě vraťte panu Schwarzenbergovi honorář.
KAM DÁL?
Čunek žádal o dávky, i když bral štědré cestovní náhrady
Čunek nepředal celý vyšetřovací spis, audit ještě neskončil
Bursík: Proti Čunkovi nejsou důkazy
SPECIÁL: Aféra Čunekgate
