Odchází prezidentka Čaputová: Symbol slušnosti a respektu. Prezidentka, která spojovala a ocenila celou řadu Romů a Romek
Mandát prezidentky Zuzany Čaputové skončil. Odešla taková, jakou jsme ji znali pět let. S upřímností, noblesou a ve svém projevu na rozloučenou dala všem přítomným pocítit, že je tu pro nás. Už teď víme, že bude mnohým chybět, že nám bude chybět její styl politiky, který byl službou, který nám dodával sílu jít dál a díky kterému mnozí z nás cítili, že Slovensko je slušná země.
Zuzana Čaputová vykonávala svůj mandát v nelehkém období poznamenaném pandemií COVID 19, válkou na Ukrajině a turbulencemi ve slovenské politice. Během jejího mandátu se vystřídalo pět vlád. Po volbách v roce 2020 jmenovala premiérem Igora Matoviče, v roce 2021 Eduarda Hegera, v roce 2023 úřednickou vládu Ľudovíta Ódora a po volbách v roce 2024 se premiérem stal Robert Fico.
Za posledních pět let se politika vulgarizovala, prezidentka čelila osobním urážkám a co je nepřijatelné, urážkám čelili i její nejbližší.
Čím však byla Zuzana Čaputová výjimečná? Vnímala smysl občanské společnosti, kde by se každý měl cítit přijatý. Své projevy obvykle začínala oslovením “občanky a občané”. Může se to zdát jako detail, ale tato symbolika je velmi důležitá a znamená vyjádření sounáležitosti se státem, přijetí různosti a zdůraznění toho, co nás spojuje. Na Slovensku žije téměř milion příslušníků národnostních menšin.
Žije zde mnoho cizinců a všichni chtějí mít pocit, že si jich politici váží, že nejsou občany druhé kategorie.
Ztrácíme pocit sounáležitosti, když nás oslovují “Slovenky a Slováci”. Čaputová vnímala tento rozměr země.
Prezidentka se setkávala s lidmi, navštěvovala regiony, byla aktivní v prosazování práv zranitelných skupin a v otázkách, které jsou často na okraji zájmu politiků. V mnoha ohledech navázala na svého předchůdce, ale mnoho témat posunula kupředu. V prezidentském paláci měla otevřené dveře pro lidi, kteří se obtížně domáhají svých práv, pro osoby se zdravotním postižením, neúplné rodiny a příslušníky menšin.
Oceňuji její postoj k Romům, to, že se snažila dát respekt chudým lidem z marginalizovaného prostředí, že dokázala naslouchat problémům, které se zdají být neřešitelné. Navštívila mnoho komunit a snažila se ocenit výjimečné romské osobnosti a povzbudit celou komunitu. Během jejího mandátu obdržela řada Romů a Romek vysoká státní vyznamenání jako projev úcty k jejich práci.
Zuzana Čaputová je právnička a před vstupem do politiky pracovala v neziskovém sektoru. Téměř 14 let se věnovala problematice skládky ve městě Pezinok, kde se podílela na iniciativě za uzavření ekologicky ohrožující skládky ve městě. Za tuto iniciativu získala prestižní Goldmanovu cenu za ochranu životního prostředí.
Od prosince 2017 je členkou politické strany Progresivní Slovensko a v lednu 2018 byla na ustavujícím sjezdu strany zvolena její místopředsedkyní. Následně oznámila svou kandidaturu na prezidentku. Po postupu do druhého kola prezidentských voleb rezignovala na členství v politické straně a po úspěšných volbách 15. června 2019 nahradila v prezidentském paláci Andreje Kisku.
Do paměti se mi vryl i její postoj po vraždě dvou obětí v Zámocké ulici. Žádný jiný politik neprojevil tolik lidskosti a solidarity s LGBT+ komunitou jako ona.
Její pevné postoje, jasné osobní nastavení, úcta k lidem a pokora tváří v tvář odbornosti měly šanci být silným bodem v tak bouřlivé době, v níž žijeme.
Byli jsme hrdí na její vystupování, diskrétnost a schopnost stát vždy na straně spravedlnosti, nazývat věci pravými jmény a neschovávat se za fráze, a to i na zahraničních cestách.
Společnost na Slovensku je polarizovaná a stmelit ji mohou jen političtí lídři s vizí a slušností, a tou prezidentka Čaputová je. Nezbývá než doufat, že až si po těžkém období odpočine, vrátí se do společenského života, protože lidé jako ona tam musí mít místo, abychom my ostatní měli naději.
Na shledanou, paní prezidentko!
