Valeriu Nicolae: Peníze EU jsou skvělé, ale situace Romů se nezlepšuje

Koncept evropských projektů pro romské komunity nepochybně představuje tu
nejlepší věc, která se zde za posledních několik desetiletí objevila. Charakter
Evropské unie nastavený proti diskriminaci spolu se silným zaměřením na lidská
práva a sociální začleňování v rámci různých partnerství mezi zeměmi EU a
dalšími státy zvyšují povědomí o těžkém údělu Romů. Evropská unie poskytuje
největší množství peněz, které jsou k dispozici na projekty zaměřené na romskou
otázku a Evropská komise vede náročná, ale úspěšná jednání, která v mnoha zemích
vedla k přijetí Národních strategií pro sociální začleňování Romů.

Navzdory tomu všemu se situace Romů ani zdaleka nezlepšuje.

Evropské fondy zaměřené na sociální začleňování Romů se nedokázaly dostatečně
změnit tak, aby zastavily existující trend, který přivádí stále více a více Romů
a obzvláště romských dětí do spárů žalostné chudoby.

Většina dostupných financí byla využita velmi chabě. Členské státy EU stejně
jako země, které podepsaly různé partnerské smlouvy s EU, se zdráhaly a
zůstávaly povětšinou nepřipraveny tyto finanční zdroje využít. Mezi hlavní
příčiny existujících selhání patří chabě připravený úřednický aparát, zbožná
přání a korupce. Důležitou roli v současné situaci hraje také promyšlená
neupřímnost, jakož i líný přístup.

Podle mezinárodních zpráv čelí Romové v Rumunsku, na Slovensku, v Maďarsku,
Bulharsku, ale i v Turecku, Gruzii, Albánii a Bosně a Hercegovině i nadále
„systémové společenské diskriminaci“. Stále více romských dětí skončí tak, že je
jejich rodiny či gangy kriminálníků prodají do hlavních měst v západní Evropě.
Ve venkovských oblastech se počet dětí ve věku dvanácti a více let, které
nedokončí základní školu, někdy vyšplhá až daleko nad 90 procent. Špatná kvalita
vzdělání podpořená silnými negativními předsudky znamená nejvyšší procento
mladistvých nezaměstnaných ze všech etnických skupin v oblastech Rady Evropy.
Jednu z nejhorších situací najdeme v romských skupinách mezi syrskými uprchlíky,
kde jsou děti Romů ze všech dětí uprchlíků v Turecku vůbec nejvíce ohroženy
násilím a sexuálním zneužitím.

Možnost změny existuje, ale vyžaduje pár základních reforem, které se týkají
zaměření mezinárodních a národních zásahů.

Krátkodobé projekty nemohou fungovat. Většina romských komunit byla po celá
desetiletí a někdy i po staletí vystavena silné diskriminaci. Komunity jsou vůči
zásahům zvenčí podezřívavé a stále mají živé vzpomínky na nucené vystěhování,
extremistické násilí včetně genocidy a umisťování dětí do ústavů. Velká většina
těchto komunit je vůči změně odolná a od EU očekávají buď nereálné finanční
prostředky kvůli nezodpovědným slibům populistických politiků, anebo mají nízkou
toleranci pro další zásahy z důvodu neúspěchu předchozích projektů.

Investicím zaměřeným na komplexnější zásahy, které mají řešit obrovskou
socioekonomickou propast mezi romskými komunitami a většinovou společností,
musejí předcházet střednědobé projekty, které se zaměří na děti, budování důvěry
a spolupráci komunity.

Je potřeba, aby činnosti zaměřující se na vytváření reportů, organizování
konferencí a psaní národních strategií a akčních plánů představovaly maximálně
2-3% všech peněz investovaných do základního rozvoje romských komunit především
v nejchudších malých městských a vesnických oblastech. Je také zapotřebí zaměřit
se mnohem více na zásahy zajišťující blahobyt romských dětí a skutečnou možnost
zaměstnání pro romskou mládež.

Další prioritou by měla být spolupráce s nezávislými, čestnými a úspěšnými
romskými odborníky, a to jak v rámci odpovědného byrokratického aparátu, který
navrhuje projekty, tak také mezi agenturami, které je zavádějí.

Ve chvíli, kdy píšu tento komentář, vysílají rumunské televizní stanice a
rozhlas mysl otupující reklamu na projekty financované EU, které by měly řešit
sociální začleňování Romů. Budování Center romských zdrojů je něčím, co se
dělalo v minulosti a ukázalo se být nákladným, neudržitelným, ale ze všeho
nejvíce neefektivním. Platit neziskové organizace, aby organizovaly vzdělávání
Romů pro jejich budoucí zaměstnání se ze statistického hlediska ukázalo jako
katastrofický přístup. Peníze Evropské unie jsou využívány na to, aby draze
propagovaly věci, které jsou prokazatelně neúspěšné.

Fondy EU potřebují mít dopad na životy Romů v nejvíce ohrožených komunitách.
V tuto chvíli, alespoň v Rumunsku, jde příliš velká částka z dostupných peněz na
podporu televizních stanic, zkorumpovaných starostů, chabých státních institucí
a neziskových organizací, aby mohly i nadále dělat to, o čem už víme, že to
nebude fungovat.

To je třeba změnit. V rámci byrokratických aparátů a občanské společnosti je
k mání dostatek zkušeností a odborných znalostí na to, abychom se mohly věnovat
existujícím problémům. Zdá se, že to jediné, co nám schází, jsou vhodné
mechanismy a někdy vůle to vše udělat.