Debatu o potřebné a žádané reformě českého základního školství opět rozvířily
tři nové události. První rozruch vyvolala analýza organizace Amnesty
International. Ta zopakovala několik let známý a mnohými výzkumy potvrzený fakt,
že romským dětem je v ČR upíráno rovné právo na vzdělání jejich posíláním do
škol pro mentálně postižené či do škol s absolutní převahou romských dětí.
Druhou událostí je otevřený dopis dvou ředitelů základních škol praktických
(tedy právě těch pro žáky s mentálním postižením) ministryni školství, ve kterém
kritizují ministerstvo za snahu tuto situaci měnit. Poslední událostí byla
reportáž České televize, která skrytou kamerou usvědčila jednu z brněnských
základních škol z diskriminace při zápisu prvňáčků.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Tyhle školy nejsou pro Romy
MF DNES: Jsi Rom, půjdeš do zvláštní
Všechny děti, i ty romské, mají právo na nediskriminující přístup k
plnohodnotnému vzdělání. Řešení leží podle většiny evropských odborníků ve
směřování k systému, který udržuje až na výjimky všechny děti v hlavním
vzdělávacím proudu. Jde o to, aby všechny děti docházely pokud možno do běžných
tříd. Dětem, které to potřebují, mají školy zajistit dostatečnou podporu k
vyrovnání hendikepů způsobených zdravotním postižením, sociálním znevýhodněním
(včetně nedostatečné předškolní přípravy), kulturní odlišností, či naopak
zvláštním nadáním. S potřebnou kvalitní podporou je takové dítě ostatními
motivováno k růstu, zatímco oni sami se učí tolerovat jinakost a zacházet s ní.
Z toho tak mohou profitovat všechny děti.
Ministerstvo školství se k tomuto takzvanému inkluzivnímu typu vzdělávání
přihlásilo za ministra Lišky. Sice "shora", ale přesto směřuje české školství
dobrým směrem.
Autoři zmíněného dopisu ředitelů se však snaží problém otáčet naruby a
napadají přitom nositele potřebných změn. Jejich výroky jsou plné tradičních
mýtů, překrucování a nepochopení smyslu a cíle vzdělávání vedoucího k
začleňování dětí s různými druhy hendikepu. Reakce těchto lidí odráží také
pochopitelnou obavu o vlastní budoucnost. Obávají se, že jejich speciální
instituce přestanou být potřebné. Tyto obavy však nemohou být důvodem pro
pokračující diskriminaci. Právo všech dětí na plnohodnotné vzdělání, které v
praktické škole nezískají, je podstatnější.
Otevřený dopis je zavádějící ještě v jedné rovině. Prezentuje konflikt jako
střet laiků, kteří problému nerozumí, s opravdovými odborníky z praxe. Tím
zpochybňuje odbornost stovek pedagogů, speciálních pedagogů a psychologů, kteří
úspěšně realizují řadu protidiskriminačních opatření (o desetitisících úspěšných
praktiků v jiných zemích nemluvě). K inkluzivnímu vzdělávání se přitom hlásí
například Evropská asociace pro rozvoj speciálního vzdělávání a většina
západních akademických autorit.
Namísto návratu zpět je třeba podpořit školy a specialisty, kterým se
zavádění inkluzivních opatření daří, a také ministerstvo školství v jeho snaze
tento směr zaklínit do plánů rozvoje českého školství.
KAM DÁL?
Tyhle školy nejsou pro Romy
MF DNES: Jsi Rom, půjdeš do zvláštní