Bernard Rorke: Nerovnost, anti-ciganismus a koronavirus
Zatímco si koronavirus mezi oběťmi nevybírá a všichni jsme si před ním rovni, tento princip neplatí, pokud jde o možnosti se chránit. Většina evropských občanů může přečkat karanténu v pohodlí domova a má k dispozici nezbytné sanitační prostředky. Existují ale také početné skupiny lidí, kteří nemají k dispozici ani mýdlo, natož teplou vodu, žijí v přelidněných chatrčích a nemají možnost se izolovat. Taková je situace stovek a tisíců Romů v mnoha zemích Evropské Unie. Jelikož sociální a zdravotní pracovníci přestali docházet do osad kvůli nedostatku ochranných pomůcek, Romové se museli spolehnout na své omezené zdroje, aby si zajistili alespoň nějakou ochranu.
Minulý týden, Dr. Sindy Joyce, aktivistka za práva Irských travellerů, zveřejnila na síti Twitter následující příspěvek: “Stanoviště travellerů jsou přelidněná, vody je zde nedostatek anebo vůbec žádná, na některých stanovištích sdílí několik rodin jednu chemickou toaletu. Jedná někdo o tom, jak ochránit tyto komunity?” Místní zastupitelstva situaci travellerů ignorovala léta, především, kvůli neochotě investovat do zlepšení životních podmínek dostupné finanční zdroje. Jako v jiných zemích Evropy, se irská zastupitelstva uchylovala k šikaně a často komunity ze svých katastrů násilně vystěhovávala. Není tedy divu, že dnes místní autority nejsou připravené řešit takový typ krize.
Podle Sindy Joyce je tato neochota rasisticky motivovaná. “Irská společnost má hluboce antagonistický vztah vůči mému lidu a násilí a diskriminace, kterým z jejich strany čelíme je společensky legitimizováno, protože se lišíme od mainstreamové usedlé populace.” V reakci na bezprecedentní opatření vyhlášená irským premiérem vlády, sdružení Travellerů a Romů (Pavee Point Traveller and Roma Centre) prohlásilo: “Je absolutně neoddiskutovatelným faktem, že travelleři patří mezi nejzranitelnější skupiny, co se týče dopadu současné krize, a přesto mnoho z nich není schopno si zajistit karanténu.”
Na Slovensku se téma koronoviru stalo novou živnou půdou anticiganismu: starosta Košic Jaroslav Poláček na sociálních sítích zveřejnil tvrzení, že za šíření koronaviru jsou zodpovědní sociálně nepřizpůsobiví Romové, kteří nedodržují bezpečnostní opatření. V jiných slovenských městech se obyvatelé dovolávali, aby zastupitelé přijali “speciální opatření” vůči Romům v segregovaných osadách.
Romové a proromští aktivisté, kteří ve spolupráci se zdravotnickými profesionály situaci monitorují, vyjednávají s místními zastupiteli, aby pomohli chránit ty, kteří jsou současnou situaci ohroženi nejvíce, a postavili se proti šíření zpráv vyvolávajících strach a nenávist. Zároveň obyvatelům v segregovaných osadách poskytují informace, jak se chránit v těchto substandardních podmínkách. Lidé v osadách trpí nejen nedostatkem jídla a základních sanitačních prostředků, problémem je i chybějící emocionální podpora a ztížený přístup ke spolehlivým informacím. Alarmující stav panuje asi v 50 osadách, kde není k dispozici ani tekoucí voda.
Podobně vypadá i situace v romské osadě Pata Rât v rumunské Kluži, kde ve stísněných a toxických podmínkách žije asi 1500 obyvatel. Aktivisté zaslali místním autoritám otevřený dopis, ve kterém je vyzývají, aby učinily kroky k ochraně této populace. V dopise upozorňují na fakt, že doporučení ohledně koronaviru nejsou aplikovatelná v podmínkách osady: “Jak se můžete bránit koronaviru, když vám v domě neteče voda, sdílíte 16 metrů čtverečních s dalšími 5 či 6 osobami a žijete v bezprostřední blízkosti odpadní skládky?”
Podle uskupení The Roma Civil Monitor, jež sleduje dopad národních strategií v členských státech Evropské unie, počet sociálně vyčleněných lokalit stoupá i v Česku a na Slovensku se k historicky vzniklým osadám přidávají nově vytvářené sociálně vyčleněné lokality. Slovenské obce vystěhovávají Romy do vzdálených vesnic, z veřejných prostředků financují stavby segregační zdí a izolují Romy v nízkonákladových bytových jednotkách bez přístupu k základním komunálním službám.
Životní úroveň této populace je drasticky nízká, mnoho Romů žije v bytech a chatrčích bez toalety a tekoucí vody. Co se týče přístupu k pitné vodě, jsou podmínky rumunských Romů srovnatelné s podmínkami v Bhutanu, Ghane či Nepálu. The Roma Civil Monitor zdokumentovali případy, kdy byl Romům přístup k vodě a základním sanitárním zařízením odepřen. To se týká např. Bulharska, České republiky, Slovenska, Francie, Maďarska či Itálie. Ten samý týden, co vlády začaly vyhlašovat stav nouze a experti nabádat obyvatele, aby si myli ruce, Evropský soud pro lidská práva zamítl projednávat historicky první případ týkající se přístupu k vodě. Jednalo se o romskou komunitu ve Slovinsku. Podle většiny soudců nebylo dostatečně prokázáno, “že skutečnost, že stát komunitě nezajistil přístup k pitné vodě, měla nepříznivé důsledky pro jejich zdraví a lidskou důstojnost.”
Toto vyjádření demonstruje naprosto bezcitný postoj vůči Romům a je v kontextu současné krize o to tragičtější. Nerovnost zabíjí v jakékoliv době a jejím tristním dokladem jsou obrovské nepoměry ve statistikách dětské úmrtnosti, chronických onemocnění a průměrného věku dožití mezi Romy a většinovou populací. Korona nám tedy přináší další lekci o tom, že původce nemůže uniknout důsledkům svého chování. Segregované chudé lokality, jež jsou zhmotněným produktem xenofobie a společenského útlaku, se stávají noční můrou expertů.
Volně přeloženo z anglického originálu publikovaného 19. března na stránkách euobserver.com. Odkaz na originální článek naleznete zde.
