„HRDOST A ČEST SVÉMU PŘESVĚDČENÍ“ hlásá své životní krédo třiadvacetiletý
mladík z Prostějova na předním místě svého profilu umístěného na internetovém
portálu www.lide.cz. Sám sebe zde charakterizuje jako ctižádostivého cholerika a
pesimistu, který nesnáší holky, hip- hop, drogy a lež. Donedávna byly na těchto
webových stránkách k vidění mimo jiné i dvě fotografie, které nás zaujaly
natolik, že jsme se rozhodli je zveřejnit. Na jedné z nich byla nedaleko
prostějovského hokejového stadionu vyfocena skupinka osmadvaceti mladíků, kteří
se právě chystali vyrazit do Přerova, aby se zde, jak hlásala popiska k obrázku,
v sobotu 4. dubna setkali s dalšími „až osmi sty neonacionálními bratry a
sestrami.“
O tom, k jakému hnutí se kluci hlásí, nemůže být pochyb. Takový snímek
kriminalistům zabývajícím se extremismem v Prostějově a vyšetřujícím opakované
útoky chuligánů v černých bundách na účastníky rockových koncertů jistě usnadní
práci. Nezbývá tedy než pretorianovi 33 (za kteroužto přezdívkou se onen chlapec
skrývá) poděkovat. A to i přesto, že nedlouho po jejich zveřejnění v novinách,
všechny fotografie z internetu stáhl. Zřejmě ho ostatní prostějovští „bratři“
pořádně sprdli a on byl nucen přehodnotit svůj postoj. Hrdě a čestně stát za
svým přesvědčením prostě nevydržel. U člověka uvyklému útočit ve skupině jemu
podobných se není co divit…
Jakkoliv se to může někomu jevit jako skvělý nápad, jak se zbavit vlastních
frustrací, mlátit lidi na potkání u nás není zkrátka přijatelné. V tomto smyslu
kluci s vyholenými hlavami patří mezi tzv. nepřizpůsobivé občany. Toto sousloví
se obvykle používá jako eufemismus pro některé z Romů. Jistě, každý z nás si
určitě dokáže život představit bez nájezdů romských i bílých zlodějíčků na svoji
tašku před některým ze supermarketů. Věřte, však, že pokud bychom někde objevili
fotografii ostravské romské rodinky chystající se na loupeživý výlet do
prostějovského nákupáku, s velkou chutí ji zveřejníme. Budeme přitom doufat, že
to policii nějak pomůže či chmatáky vůbec odradí. Agresivita, velkohubé kecy a
mávání s vlajkou ze strany tzv. neonacistů však rozhodně nejsou receptem na
jakýkoliv problém.
Vymezování se vůči Romům, hip- hoperům či narkomanům svědčí
pouze o zmatcích odehrávajících se uvnitř „holých lebek“. Tito chlapci v první
řadě hledají něco, čemu by oni sami mohli věřit a na co by případně mohli být
hrdí (např. své „pevné přesvědčení“). Jak však ukazuje případ pretoriana 33,
příliš se jim to nedaří. A tak žijí v pekle. Z pohledu psychologa je jejich
agresivita vlastně zvráceným voláním o pomoc.
To neznamená, že by je snad policisté měli litovat. Pokud totiž řádění obou
nepřízpusobivých skupin obyvatelstva bude pokračovat, může se klidně stát, že
vás odpoledne okradou Romové a večer zmlátí skinheadi.
KAM DÁL?
