Letošních voleb do Poslanecké sněmovny se zúčastním vůbec poprvé. Narodil
jsem se do generace tzv. Havlových dětí – těch, jež přišly na svět těsně po
sametové revoluci v devětaosmdesátém. Z průzkumů agentury STEM vyplývá, že
prvovoliči jsou nejméně aktivní věkovou skupinou. Řada mladých lidí v mém věku
má prý pocit, že jedním hlasem se stejně nedá nic změnit a na účast ve volbách
rezignují. Domnívám se, že tento postoj není zdaleka blízký jen mladým lidem.
Zvláště po tak dlouhém předvolebním boji, jenž leze kdekomu na nervy. A
politickým stranám do peněz. Pořádně.
Věřím, že mnozí mohou být politicko-ekonomickou situací naší země otráveni a
znechuceni. Podnětů k tomu jistě není málo: čím dál větší množství odhalených
případů korupce politiků, získání falešných titulů některých politických špiček,
populistické žvásty lídrů politických uskupení a v neposlední řadě xenofobní
výroky na adresu nejen Romů, ale i dalších menšin. Třeba homosexuálů nebo Židů.
Někteří politici pro ně nechodí příliš daleko. A jistě bychom mohli pokračovat v
dalších a dalších prohřešcích našich zákonodárců . Jak ale jinak sesadit z
vlivných křesel politiky, o jejichž schopnostech i jakýms takýms morálním a
etickém chování nejsme zrovna přesvědčeni? Jak jinak změnit současnou politickou
kulturu, jež se nachází na bodě mrazu? Vhozením volebního lístku se o to alespoň
pokusíme.
Hlasujme pro politiky, o jejichž předchozích krocích, aktivitách a odvedené
práci víme, že nebyly pouze populistické, ale že přispěly k nezadlužování našeho
státu a k tomu, abychom žili v opravdové demokracii postavené na všech
občanských právech a povinnostech. Nezáleží na tom, zda nakonec ten či onen náš
favorit ve volbách zvítězí a získá poslanecký mandát, důležitá je naše moc
rozhodování, která plyne z demokracie, vlády lidu. Nechtěl bych chodit k volbám,
kde by byl připravený volební lístek a měl bych nařízeno, kam jej mám vhodit.
Čas totality, který já takřka nezažil – v listopadu 89´ mi bylo půl roku, je už
dávno pryč. Naštěstí, jak jinak. Dobu jsem sice nezažil na vlastní kůži, ale
vyprávění mých rodičů a pedagogů mi obrázek o oné době dokázala dostatečně
přiblížit. Nedovedu si představit žít v totalitním režimu, avšak vůči současné
politické scéně jsem také velmi kritický. Pochopitelně. A proto jdu k volbám.
Dát prostřednictvím hlasu najevo, že se současným stavem po mnohých stránkách
spokojený nejsem. Nechci moralizovat, někoho o něčem poučovat, co je správné, co
je a není občanská povinnost(na to jsem ještě mlád a navíc mi to ani
nepřísluší), přesto – nebuďme lhostejní vůči tomu, co a kdo rozhoduje o našem
osudu. Neplkejme pak v hospůdce s půllitrem piva (nebo čímkoliv jiným, já osobně
pivo nepiji) o výsledcích po volbách, kterých jsme se nezúčastnili a s nimiž
opětovně nejsme spokojeni. Žijeme všichni v tomto státě, jsme jeho součástí – a
pochopitelně nezáleží na tom, k jakému národu či etniku se hlásíme, vždyť naše
základní strasti jsou v mnohém totožné. Proto volme. Není nám jedno, kdo bude
této zemi vládnout. Nebo snad ano?
KAM DÁL?
Nejsme ovce – Romové pojďme volit
Proč jít k volbám? Musíme využít to, co nám demokracie nabízí
SPECIÁL: Volby
