Když před lety vznikal Senát, slýchával jsem a čítával, že to má být sbor
vyzrálých nezávislých osobností s rozhledem, zkrátka sbor uvážlivých žen a mužů.
Cosi se však muselo zvrtnout. Protože dnes mohou nosit „senátorskou tógu“ jak
lidé obvinění z korupce, tak lidé známí svými razantními postupy a výroky vůči
romské menšině.
Senátorka a starostka ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Janáčková
před deseti lety navrhovala vyplácet Romům peníze za to, že se odstěhují do
ciziny a odevzdají své byty. Tehdy to prošlo do ztracena. Nedávno však otevřela
svoji rasistickou duši dokořán. Jsem rasistka, řekla, s integrací cikánů
nesouhlasím, nemám je kam už dávat, musela bych mít dynamit a odstřelit je, a
tak dále a tak podobně. Senátor Čunek se zase prezentoval „vypáleným vředem“
vybydleného cikánského domu ve Vsetíně a vystěhováním několika romských rodin do
sotva obyvatelných pastoušek v jiných okresech. V Senátu by si pomalu mohli
založit speciální klub. Že jsou jen dva? Projdou-li paní Janáčkové její
rasistická extempore, je dobrá naděje, že po příštích senátních volbách přijdou
další borci.
Senátorka Janáčková se rasistkou přesto být necítí. Po standardních vytáčkách
se nakonec za své výroky omluvila slovy, že to „bylo neopatrné a hloupé“. Pane
Bože! Takže neopatrné, čili neměla na veřejném zasedání bytového odboru na
radnici říkat, co si myslí!? Jinak tomu rozumět nelze. A její další argument, že
není rasistka, protože na Romech obdivuje jejich rodinné vztahy, neměla vyslovit
vůbec. Nedovolím si urazit senátorku Janáčkovou srovnáním s největším rasistou
nacistické říše Goebbelsem. Když však tomuto muži sdělili jaderní fyzici, že k
další práci potřebují geniální matematičku Meitnerovou, což je, bohužel,
židovka, odpověděl Goebbels: Obdivuji tu ženu! Řekněte jí, že dostane čestné
árijství a pěknou usedlost! Naštěstí Lize Meitnerová na nic nečekala a uprchla.
V žádné euroatlantické zemi by žádný veřejný činitel Čunkovy a Janáčkové
eskapády politicky nemohl přežít. My jsme však pašáci jiného střihu. Čunkova
aféra už nastoupila cestu pod koberec a o tom, že by Senát vůbec jednal o vydání
Janáčkové ke stíhání za její dynamitová slova, dovoluji si nahlas pochybovat.
Tak to mezi námi Čechy a Moravany chodí.
Abychom však s vaničkou nevylili i dítě. Romský problém je obrovský problém a
v nemalé míře se na něm podílejí Romové sami. Za pravdu musím dát, Bůh mi
odpusť, Jiřímu Čunkovi, který v nedávné televizní diskusi v Ústí nad Labem řekl:
Musíme přimět Romy vstát z postele, aby za dávky něco odvedli, aby si zvykli, že
je něco za něco. To beru, to nejsou slova dynamiterky Janáčkové. Opět vandr do
historie. V hluboké krizi třicátých let evropský pozorovatel s údivem v Americe
sledoval, jak hladoví nezaměstnaní poté, co jim charita dala najíst, shánějí se
alespoň po košťatech, aby zametli ulici, protože nejsou zvyklí, aby dostávali
něco zadarmo. To je ten blahodárný návyk něco za něco. Paní Janáčková to však
vidí jinak: dynamit a plot s elektřinou. Paní Janáčková je totiž rasistka, byť
neopatrná.
