Kdepak je minireforma? "Je na malinách!" "Přiznej se Mikovče, že tys ji
zabil?" "Je na malinách!"
Slavný cimrmanovský kousek Němý Bobeš aneb Český Tarzan, rekonstrukce
hry, při níž zvítězil „nezkrotný pud malého českého samozásobitele nad tvořivým
pudem umělcovým“, skýtá mnohé paralely k současnému dění na MŠMT.
Expozice
Další zápisy do prvních tříd jsou přede dveřmi, je třeba zrekapitulovat běh
událostí od zápisů minulých. Ministryně Kopicová o těch loňských psala ředitelům
bývalých zvláštních škol a prosila je, jestli by byli tak hodní a nebrali děti v
rámci zápisů a již od první třídy je nezařazovali do vzdělávacího programu,
který se jmenuje třeba „ZSAMSPMD4/307/821/07 K cílům pomalu, ale jistě“, což je
informace, kterou někteří férovější ředitelé a ředitelky alespoň napsali na
náborové plakáty k zápisu a podle které lze identifikovat školu trochu jinou.
Cílem dopisu bylo dát dětem možnost začít chodit na běžnou základní školu a na
ní případně neuspět. Formálně byl dopis malé bezvýznamné nic, školy jsou zcela
autonomní.
Kolik si jich konstruktéři segregovaného školství v průběhu šedesátých,
sedmdesátých a osmdesátých let nabrnkli, tolik jich máme. Jistě, ve své době to
byl úžasný výdobytek.
Po zápisech následovalo šetření České školní inspekce, které dalo částečně za
pravdu podporovatelům reforem. Podporovatelé reforem kritizovali kromě jiného
formalismus „poradenského“ procesu při vymísťování dětí do bývalých zvláštních
škol, školní inspekce nad to objevila mnoho pochybení v dokumentaci tato
vymístění legalizující, tedy že je proces nejen pouze formální, ale někdy ani to
ne. Posudky dělané až po přesunutí dětí. Chybějící dokumentace. Doporučení k
přesunutí jako první a poslední poradenská intervence ze strany poradenského
zařízení.
Kolize
Průběžně byly připravovány poslední dva roky na půdě ministerstva novelizace
vyhlášek 72 a 73 upravující praxi v poradenských zařízeních a zařazování žáků do
jednotlivých typů forem vzdělávání. Protože s nimi i jejich dopadem na praxi
nebyla pedagogická veřejnost seznámena, dokázala zájmová skupina zastánců
současného /důsledně segregačního/ modelu vzdělávání vzbudit obavy u stovek
pedagogických pracovníků a založit „odbory“ speciálních pedagogů. Pochopitelně
se postavila do jejich čela. Mimochodem je tady malé déjà vu: tento trik bývalý
vedoucí odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT Pilař
použil na začátku dekády v době, kdy byl pánem nad koncepcí, strategiemi,
vývojem dětských domovů. Tehdy probíhala debata o stavu náhradní rodinné
výchovy, neb máme v dětských domovech stále nejvíc dětí v Evropské unii.
Finančně 270.000 ká čé za dětskou hlavu v systému domovů ročně. Rétorika „nikdo
nerozumí Vaší těžké práci a ti, kdo kritizují nastavení systému vlastně
kritizují Vás a Vaši práci a já Vás ochráním“ aktivizovala tehdy zaměstnance
dětských domovů a zabránila legislativním změnám směřujícím k profesionalizaci
pěstounské péče. Umožnila také z veřejných peněz postavit další nové a krásné
dětské domovy či ty stávající modernizovat a zkapacitnit.
V čem je návrh vyhlášek tak skandální, že byl Dobešem hozen pod stůl? Těžko
říci. Úpravy jsou drobné a je jich pár: než dítě budete chtít přesunout,
zkuste ještě vyrovnávací opatření již dnes v zákoně předpokládaná. Individuální
integrace žáků se zdravotním postižením v běžných třídách je preferovaná forma
vzdělávání. Škola se nebude moci vymlouvat, že nemá pro vozíčkáře vhodný
záchod a dítě z tohoto důvodu nepřijmout do výuky. Holt zřizovatel, tedy město,
rekonstrukci hajzlíku zaplatí, jsou to desítky tisíc, cena jednoho primátorského
rautu nebo platby PR agentuře. Nicméně, jedná se stejně o deklaraci, kterou
nelze nijak vynutit. Další oblastí je vzdělávání žáků bez mentálního
postižení podle vzdělávacích programů upravených pro žáky s mentálním
postižením, kam přibyly pojistky, aby se tak nedělo. Nová vyhláška by
umožnila základním školám praktickým mít třídy, ve kterých by učily podle
programu běžné základní školy. Další oblastí jsou asistenti pedagoga,
kdy asistent pedagoga pro žáky se zdravotním postižením měl mít zařazeny do
náplně práce naprosto základní úkony osobní asistence, dotlačit dítě-vozíčkáře
do jídelny nebo mu nejen ořezat tužku, ale pomoct mu z vozíku na židli. Jak je
vidět, je to bohužel pro některé z nich problém. Další změnou je úkol pro
poradenské zařízení „strčíte-li dítě do jiného vzdělávacího programu na tzv.
diagnostický pobyt, tak ten diagnostický pobyt nejdéle po třech měsících
vyhodnoťte“, což reaguje na praxi, kdy jsou děti papírově na diagnostickém
pobytu na doživotí. Poslední významnou změnou praxe je „nechte si od rodičů
podepsat informovaný souhlas a vysvětlete jim, co změna typu vzdělávacího
programu pro jejich dítě znamená. Vyhnete se tak žalobám.“
Druhá vyhláška k pedagogicko-psychologickým poradnám je změněna naprosto v
minimální míře. Přesouvá pouze důraz z celé škály úkolů, které poradny mají, z
jednoho segmentu /diagnostika/ na druhý segment /poradenství/. Nově říká
„když už ty děti diagnostikujete, něco také rodičům a učitelům poraďte, jste
poradny, tak raďte, poradenství je váš hlavní produkt“. Tento jemný důraz je
možné demonstrovat na příkladu jednoho z papírových produktů poraden – Zprávy o
dítěti. Návrh je, že půjde o Zprávu – doporučení. Ta by obsahovala konkrétní
expertní návrh ze strany poradny – jaká podpora či opatření je pro dítě, školu a
jeho rodinu vhodné. Máme sbírku kuriozních zpráv „pedpsy“ poraden s nálezy:
Psychomotorické tempo OK, špatný úchop tužky, doporučuji přeřazení do ZŠ
praktické. Drobný rozdíl v důrazu by mohl připomenout, že produktem
poradenství je rada, ne rozsudky. Změna vzdělávacího programu by měla být na
posledním místě ve škále poradenských intervencí.
Lámal jsem si hlavu, čím to je. Nostalgie těch šesti, sedmi konstruktérů
systému z vyhraných zápasů a bitev o podobu speciální pedagogiky a pedagogického
poradenství. Hrdost na dítě, které vymysleli, vyhádali, uplácali a upekli, které
jim bylo a je vším. Pro které se hrbili, ponižovali, vstupovali v průběhu let do
různých partají a zase z nich vystupovali a u kterého nejsou schopni vidět, že z
něj vyrostla obluda požírající děti. Stejně tak, jak dvacet let blokují rozvoj
profesionální pěstounské péče, tak se snaží o zachování klientely pro zvláštní
školy. Dobeš hovořil o nových pravidlech jako o příliš vstřícných. Chce prý
pouze dveře pootevřít, ne je vyrazit z pantů. Sladit vyhlášky se zájmy
pedagogické obce. O dětech ani slovo. Považuje-li ministr drobné úpravy ve
vyhláškách za vylomení pantů, buď je zcela pod vlivem starého dobrého Sdružení
ředitelů a přátel škol praktických nebo si absolutně neuvědomuje skutečný rozsah
problému a význam celé agendy.
Bohužel zájmem vůdců je udržet Základní škola praktická s.r.o, holding
s nejasnou strukturou, roztříštěným managementem a různými výsledky jednotlivých
divizí, pohromadě. Stojí to 4 miliardy ročně, desetina nákladů celého základního
školství. Firma obsluhuje cca 3000 nových klientů – prvňáčků každý rok. Nemůže
si dovolit výpadek, aby se ekonomicky nezhroutila.
Přitom má kvalifikovaný personál, se kterým reformy počítaly jako se
specialisty na základních školách. Bohužel do vysvětlování několikaleté
transformace se končící ministryně Kopicová nechtěla pouštět.
Možná ještě stojí za doplnění, že těch 3000 dětí je v průběhu školní docházky
doplněno o ty, které neuspěly na ZŠ a v konečném důsledku tvoří základ 4-5
tisícové armády dětí, které každý rok opouští základní školy a nepokračuje ve
vzdělávání, nemá kvalifikaci, praxi, pracovní návyky, je nezaměstnatelná….. a
tak dál kruh se roztáčí a na konci je náklad 16 mld ročně. Jediný, kdo může
zřejmě vrátit minireformu v základním školství do hry, je kluk z plakátu Petr
Nečas, který by tím alespoň trochu splnil svá předvolební hesla. Jak ta, která
se týkají reforem, tak ta týkající se nezaměstnanosti. I když pardon, řešení
nesliboval, jen chtěl „vzít dávky těm, kteří odmítají pracovat" Ale u
kvalifikace to začíná….
A ministr Věcí veřejných? Řečeno s Cimrmanem „Ten chlapec je němý, vychovaly
ho srny.“… „Inu, vysoká.“
Katastrofa jako poslední fáze klasického dramatu nenastala. Jsme pořád
v krizi, katarze v nedohlednu.
PS. Investigativcům všech agentur, kterých by se mohlo týkat. Na harddisku
mám mnoho zajímavých textů, které by přispěly k edukaci čitatelů. Na požádání
celý disk nasdílím, netřeba se mi do počítače vlámat.
Publikováno s laskavým souhlasem autora.
KAM DÁL?
Moree: Integrace nás vyjde levněji, když nebudeme integrovat zaplatíme víc
Hartoš, který měl řešit útlak Romů na školách, končí
