Monika Le Fay: Náckové z řad městské policie řádí v Karviné za posvěcení starosty Jana Wolfa (ČSSD)
Existují fotografie, které mi uvízly v hlavě. Jestli je pro mě něco představou pekla, tak je to tohle. Na první jsou americké bílé ženy, jejichž životní náplní je, kromě práce v domácnosti, nenávist. Srocují se před školou, kam jde malá afroamerická holčička Ruby Bridges, aby konečně prolomila bariéru rasové diskriminace. Jsou plné zloby, nesou rakvičku s černou panenkou, Podívejte se dobře na ty jejich obličeje.
Další fotografie zachytila obviněné v Norimberském procesu. Na vlastní oči sledují probíhající soud, který se snaží alespoň částečně potrestat ty, kteří byli zodpovědní za naprosto nesmyslnou a krutou smrt milionů lidí a dětí.
Jim je to jedno, sedí v lavicích a smějí se.
V takové chvíli by člověk, kterého se to týká, nejraději všechny vystřílel. Ale pomohlo by to k něčemu? Ulevilo by se mu?
Někdy nad tím přemýšlím. Pokud je někdo lidská bytost a ne psychopat, odsoudil by tak zároveň sám sebe k nekonečnému utrpení, protože nikdo normální nevztáhne na druhého člověka ruku, byť by ten druhý byl sebeodpornější.
Dnes ráno jsem bůhvíproč pročítala pár diskusí na sociálních sítích, což nedoporučuju nikomu, kdo chce prožít hezký den a soustředit se na dobré věci. Tolik zloby a nenávisti k Ukrajincům a Romům se hned tak nevidí. Jednou to jsou Židi, potom Romové. Pak zase muslimové a uprchlíci. Teď se nenávist koncentruje vůči Ukrajincům. Lidem, kteří přišli o všechno, jejichž mladou generaci vraždí nenávistná a barbarská horda. Kteří přicházejí nejen o své elity a o své vojáky, ale také o krajinu, rostliny, zvířata, domy a celá města. Jen proto, že je přepadli ti, kteří mají choré mozky a jsou živení a pohánění nenávistí, zlobou a závistí a kterým dělá radost ničení.
Na jednu stranu to působí, že jsme se dostali zase trochu blíž k nějakému standardnímu typu demokratické společnosti, jako je to na Západě, když jsme si zvolili Petra Pavla a vládu dvou koalic, která zastupuje všechny ty, kterým demokracie není lhostejná. Stačí ale jen zabrousit na stránky Městské policie v Karviné, která se na svém FB chlubí, že udělala razie v bytech lidí, kteří se provinili tím, že jsou Romové.
Dovedete si někdo představit, že by k vám jen tak po ránu vtrhla policie se starostou a nahlížela vám do skříní, jestli máte srovnané komínky, budila vaše děti, nebo kontrolovala, jestli máte v kuchyni pořádek? Kde jsme se to po těch třech desítkách let demokracie octli?
Dnes ráno, když jsem se procházela se psy, jsem přemýšlela nad tím, že se nerada s někým hádám. Že mám kolem sebe lidi, kteří volili jiné politické strany a jiné prezidenty než já, chodí do jiného kostela, nebo nechodí nikam, poslouchají jinou hudbu, mají jiné představy o životě a o světě, a dokážu s nimi vyjít. O lidech blízkých ani nemluvě. A že pokud mě něco dokáže doopravdy rozčílit, tak to je nespravedlnost a lhostejnost. A jako na zavolanou, zřejmě nějakým zákonem přitažlivosti, jsem narazila na karvinské nácky.
Napsala jsem na Twitteru i na Facebooku Vítu Rakušanovi a doopravdy mě zajímá, jak to dopadne. Jestli zase necháme ty spokojené, nařvané, nadřazené ksichty někoho ponižovat, někoho poučovat, někomu se vysmívat, nebo se jen tak, z nedostatku dobrých pocitů ze sebe sama, ukájet tím, že buzerují bezbranné lidí, kteří se nedokážou bránit.
Ještě si pamatuju domovní prohlídky a pocit, jak je nechutné, když vám někdo projíždí skříně s prádlem. Nebo když vás vzbudí v pět ráno a vytáhne z postele. To jsou věci, které by v demokratické společnosti neměl nikdo bezdůvodně zažít. Dokonce i ta zločinná Státní bezpečnost musela mít vždycky nějaký příkaz k prohlídce.
Tohle nesmí těm karvinským náckovským policajtům a jejich starostovi Janu Wolfovi (ČSSD) projít.
