Miroslav Václavek: Konzervativismus kontra havlismus-homosexualismus
Podle nauky církve mají být muži a ženy s homosexuálními sklony "přijímáni s
úctou, soucitem a jemnocitem. Je třeba se vůči nim vyhnout jakémukoli náznaku
nespravedlivé diskriminace." (Katechismus katolické církve, 2358; srov.
Kongregace pro nauku víry, Dopis o pastoraci homosexuálních osob, 1. října 1986,
10.)
Když se před krátkým časem konal v Praze pochod homosexuálně orientovaných
jedinců obojího pohlaví, začalo opět velké rojení. Ze svých skrýší jako sršni
vylétli zachmuření vousatí muži připomínající slovy a gesty afghánské Talibance,
svolávající hromy a blesky a dovolávající se Biblí, Boha, Svatých, Panny Marie a
pekel a pronášeli své projevy tvořené zlem, nad nimiž zaplesal sám rohatý a
stali se tak kolektivními ústy toho pána, který krade pera vykládaná
polodrahokamy.
Údajní křesťané, které lze ovšem ve skutečnosti řadit k modlářům a pánbíčkářům,
protože jejich nitro je tvořeno žlučí, jedem, nenávistí a touze po moci, se s
pěnou u úst dovolávali všech staletých animozit a předsudků, jimiž je tvořeno
většinové kolektivní vědomí každé nevyzrálé společnosti a nazývají jej úhrnem
konzervativismem.
Přitom ale, pokud bychom měli zhodnotit skutečný obsah, nejde o nic jiného než o
obyčejnou hloupost, neznalost, nevědomost a zaostalost, která nemá se skutečným
křesťanstvím a lidskými hodnotami nic společného.
Soudit člověka podle jeho sexuální orientace a zároveň tímtéž dechem dodávat, že
proti němu vůbec nic nemají, neboť prý jen odkrývají spiknutí přízračného
homosexualismu, které se ovšem ale odehrává pouze v jejich myslích, je to
nejhlubší pokrytectví, za nímž se dle vyjádření předních sexuologů neskrývá
vlastně nic jiného, než boj sama se sebou, pokud o tyto verbální projevy
„konzervativců“ a jejich skutečnou sexuální orientaci jde.
Tedy lze tyto osoby ze značné míry chápat, protože se pravděpodobně bojí sami
sebe a řeší tento vnitřní rozpor ventilováním svých duševních muk, namísto toho
aby volbu o níž nemohli nijak rozhodnout přijali a prožili svůj život, který je
jim vyměřen šťastně, plně a s duševní i duchovní vyrovnaností.
Že jsou takoví přímo koncentrováni v řadách „konzervativců“ lze doložit
například celou plejádou nechtěných coming outů známých například z USA, kde si
novináři a média vůči těm s mocí žádné servítky servility, jak je známe u nás,
rozhodně neberou.
Roy Ashburn
Senátoru za stát Kalifornie se přihodilo, že ve svých 56 letech přiznal svoji
homosexuální orientaci. Nebylo tomu ovšem tak, že by jej k tomu přivedlo jeho
nitro nebo svědomí, ale proto, že byl policií zadržen opilý při jízdě
automobilem, když se navracel doprovázen svým milencem za rodinou z návštěvy gay
baru. A kdyby ho nechytili, tak by proti homosexualitě bojoval i dnes.
Mark Foley
Republikánský poslanec byl donucen rezignovat poté, co byly zveřejněny jeho
emaily, které zasílal svým asistentům. V nich ultrakonzervativní Foley známý
svými nepříčetnými návrhy zákonů, pokud o stíhání „sexuálních deviací“ jde,
zjišťoval velikost jejich přirození, přičemž ve svém domě poskytoval přístřeší
jednomu z nich, výměnou za to, že mu bude pravidelně poskytovat orální
uspokojení. Netřeba snad na závěr zmínit, že jeho nejmladším asistentem byl
teprve sedmnáctiletý mladíček. Pan bojovník za konzervativní hodnoty a rodinu,
je asi na zajíčky.
George Alan Rekers
Profesor a psycholog, s krátkou kariérou na Harvardu, se etabloval jako zvláště
zapálený bojovník proti homosexualitě, kterou i svým „vědeckým výzkumem“
odhaloval jako hříšnou, destruktivní a zvrácenou, odporující všemu křesťanskému.
Když byl přistižen, že se vrací z dovolené s mladistvým homosexuálním
prostitutem z gay escort servisu, význam jeho bádání, kterým chtěl dokázat, že
je možné homosexualitu léčit, jako nějakou duševní nemoc, poněkud splaskl, až
vyvanul.
Bob Allen
Politik z Floridy známý svým veřejným vystupováním a hlasováním proti zvrácené
homosexualitě se ve svém posledním projevu poněkud spletl, neboť na veřejných
záchodcích, které jsou, jak sami ještě uvidíte, místem se značným výskytem
„konzervativních křesťanských politiků“ nabídl orální uspokojení neznámému muži,
kteréžto podpořil coby argumentem částkou dvaceti dolarů zmíněnému. K jeho smůle
se z však pána, k němuž bojovník za práva rodin zahořel žárem lásky vyklubal
policista v civilu a milého Boba sebral.
Larry Craig
Tento republikánský senátor byl zatčen na záchodcích letiště Minneapolis, když
neznámému muži ve vedlejší kabince rovněž nabízel orální sex s jediným rozdílem,
pokud o Boba Allena jde. Neboť nenabídl oslovenému ani cent. Jinak se z
osloveného rovněž vyklubal policista, který pana senátora, mimochodem velmi
angažovaného v boji proti zvrácenostem, které sex mezi muži přináší také
zatknul, což nakonec vedlo rovněž k jeho nechtěnému coming outu a konci jeho
politické protihomosexuální kariéry.
Ted Haggard
Evangelický pastor a duchovní poradce prezidenta USA George Bushe mladšího,
proti homosexualitě vedl plamenná kázání, která jakoby vypadla z oka spolku D.O.S.T.
I když se mu nedostávalo příliš času vzhledem k boji za záchranu světa před
hříchem, který vedl, stihl si ale přesto najít volné chvilky v nichž si
objednával mladé maso homosexuálních prostitutů s nimiž nejen prováděl ony
zvrácené akty – asi aby homosexualismus rozložil zevnitř, velmi zevnitř – ale
rovněž s nimi i užíval tvrdé drogy. Když byl postaven tváří v tvář
nevyvratitelným faktům, udělal alespoň coming outíček a prohlásil se bisexuálem.
Ed Koch
Ctihodný poslanec a starosta New Yorku třikrát zvolený do funkce byl a je
podezírán z toho, že jeho negativní přístup k osvětě mechanismu, kterým se šířil
virus HIV v osmdesátých letech minulého století mezi tehdejší homosexuální
komunitu, byl motivován jeho strachem, aby se nějak nevhodně neprořekl, vzhledem
k tomu, že on sám byl homosexuální. Což pochopitelně pečlivě tajil do té doby,
než to za něj učinila americká média
A abychom se nezabývali jen zaoceánskými bojovníky proti sexuálním zvrácenostem,
vraťme se na náš starý kontinent.
Jörg Haider
Rakouský ultranacionalistický politik, ikona neonacistů a zaprděných xenofobních
maloměšťáků vedl svůj kampf obzvláště nesmiřitelně. I když se sám veřejně proti
homosexuálně neprojevoval, jeho strana byla antihomosexualisty přímo tvořena.
Jaké asi muselo být překvapení jeho věrných, když vyšlo najevo, že Jörg jaksi
sice mužně a árijsky vypadal, nicméně slušně řečeno vnitřně tyto základní kameny
jeho národního hnutí stejně jako Ernst Röhm neztělesňoval, neboť se opilý zabil
při jízdě z podniku, kde se za svými milostnými dobrodružstvími scházejí právě
homosexuálové.
Je tedy jen nasnadě, že je pouze otázkou času až se dozvíme jak je to doopravdy
se zápasy sama se sebou, pokud o naše domorodé válečníky proti homosexualitě a
homosexualismu je.
Každopádně ale lze říci, že by si do té doby, než jejich orientace vyjde najevo,
mohli alespoň vzít k srdci něco skutečně křesťanského, tedy to co zmiňuji v
úvodu článku. Že by se tím ale začali konečně řídit, když sami sebe nazývají
křesťany si nedělám iluze, na to jsou příliš hluboko v zajetí lži.
Neboť hypertrofovaná heterosexuální aktivita vyznačující se nepřetržitým
plozením dětí jako na běžícím páse, jíž se někteří nejvíce proti homosexuálně
angažovaní zabývají, se mi jeví jakožto pouhé hmotné cosi, jímž svému okolí
podávají „důkaz“ o své „normalitě“.
Což osobně považuji za zbytečné, neboť se sexualitou a jejími projevy, kterou
nám ostatně dal sám Stvořitel a to nikoliv k pouhé reprodukci, ale i k radosti,
nespatřuji nic, co by člověka činilo horším nebo lepším, jak se nám to snaží
někdo nakukat.
Svět sám je tvořen jinakostí.
Bez ní bychom žili v ponuré a šedivé stejnosti.
Pevně věřím, že člověk, který byl obdařen darem rozumu a svobodného myšlení,
tyto dary konečně přijme a nenechá si je nadále krást těmi, kdo by za něj ve své
lži, chtěli myslet i konat.
To bychom ani my, ani vesmír sám, neměli smysl.
