Miroslav Kováč: Vládní Strategie boje proti sociálnímu vyloučení se nebude naplňovat
Nová vládní Strategie boje proti sociálnímu vyloučení v této oblasti nejspíš
nepřinese výraznější zlepšení. Tento dokument opisuje problémy, ovšem pouze to
viditelné z nich (důsledek), nikoli skutečný stav, v němž se nachází lidé ve
vyloučených lokalitách. Strategie nezachází do hloubky příčin vzniku
problematiky. Dokument vychází ze šesti oblastí: bezpečnost, bydlení, sociální
služby -rodina a zdraví, vzdělávání, zaměstnanost a dávkové systémy, regionální
rozvoj.
Bezpečnost
V oblasti bezpečnosti je kladen důraz výlučně na represivní opatření, která
jsou závislá a vázána na aktivní spolupráci s policií. To by neměl být
nadstandard. Svým způsobem tedy Strategie vybízí policii k plnění běžných
povinnosti, anebo dokonce žádá diskriminaci Romů, protože zvýšený dohled, více
represivních opatření včetně exekucí (vymahatelnost práva) se vyžaduje jenom
(nebo především) proti této cílové skupině obyvatel.
Preventivní opatření, mají pouze charakter monitoringu. Pracuje se zde s
pojmem „asistent pro jednání s policií a úřady,“ což by ovšem bylo pozitivní
jen v tom případě,půjde-li o Roma. Neziskový sektor ve vyloučených lokalitách
funguje i dnes (ovšem za režie převážně „Neromů“) a tak se v této oblasti nedá
očekávat výrazné zlepšení, protože nezavádí nic výrazně nového, něco, co by již
nefungovalo delší dobu. Naopak, dá se očekávat s příchozími "reformními zákony",
že dojde ke zhoršení situace.
Bydlení
V oblasti bydlení Strategie počítá s poskytováním sociálního bydlení, které
je v rukou soukromních osob, využívajících svého majetku ke komerčním účelům.
Tohle je zásadní problém. Sociální byty by měly být především ve správě měst a
obcí, které k tomuto účelu mají využívat svůj bytový fond. Na krátkodobé krizové
bydlení se dají použít ubytovny a neziskový sektor, ovšem nesmí se to stát
trvalým "řešením". Jako pozitivum vidím snahu prosadit návrh legislativních změn
směřujících k vyššímu zapojení obcí a měst do zajištění bytové otázky a
získávaní sociálního bydlení.
Otázkou ovšem je, jestli budou mít o takové legislativní úpravy dostatečný
zájem města a obce, které svůj majetek v minulosti rozprodaly, nebo jestli se
najde dostatečná parlamentní podpora takové úpravy obcím nařídit, s ohledem na
státní i městské rozpočty.
Sociální služby
V oblasti sociálních služeb tento dokument poukazuje na nekoordinovanost
poskytovaných služeb a na duplicitu práce v této oblasti. Odvolává se také na
neefektivitu a cenu služby. Připomínám v této souvislosti, že sociální služby
poskytuje často Agentura pro sociální začleňování.
Ze Strategie je také evidentní, že se ředitel agentury coby spoluautor snaží
o její monopolizaci – seznam priorit dokresluje, jakým způsobem. Příkladem je
třeba bod o vytvoření jednotné metodiky na úrovni obcí a krajů. Náklady na
vytvoření neefektivní metodiky činí za půl roku 290 000. Neefektivita spočívá
hlavně v tom, že nectí specifika dané lokality, metodika se tudíž musí
přizpůsobit jejím potřebám a požadavkům.
Tímto způsobem se – uměle – vytváří prostor pro analýzy, které bude muset za
určitou částku (uvádí se zde do 1 milionu) zpracovat agentura ze svého rozpočtu,
čímž opět upevní svoji pozici. Sociální služby primárně neřeší nezaměstnanost,
kterou se důvodnost této metodiky opodstatňuje. V dalších krocích se opět
dokument zaměřuje převážně na vytváření analýz, přestože agentura funguje již od
roku 2008 a dalo by se proto očekávat, že bude mít i tuto oblast zmapovanou. I
některé další návrhy vypadají, jakoby agentura vznikala až nyní.
Zaměstnanost
V oblasti zaměstnanosti je raritou tzv. „prostupné zaměstnávání“. Zde se opět
neklade důraz na vytváření nebo podporu nových pracovních míst, či vznik
vedlejších pracovních poměrů, kde se vyplácí mzda, ale posiluje se veřejná
služba. Dále se jen opisují některé z modelů, které „fungují“ již řadu let
(třeba rekvalifikace).
Je evidentní, že navrhovaný postupe může přinést zlepšení jen okrajově.
Přitom by se mohlo využívat právo, které se rovněž zde zanedbává. Myslím tím
radnice. I v tomto dokumentu se jasně píše o zákonu o veřejných zakázkách (č.
137/2006). V něm stojí, že "zadavatel může v zadávacích podmínkách uvést též
požadavky týkající se zvláštních podmínek na plnění veřejné zakázky, a to
zejména v sociální oblasti, v oblasti zaměstnanosti nebo v oblasti životního
prostředí." Neznám radnici, která by jej uplatňovala ve vyloučených lokalitách v
případě svých dlouhodobě nezaměstnaných.
Investice: zaměstnávání a bydlení
Je nutné motivovat občany, právě tak jako zajistit dostupnost služeb a
zaměstnání. Vládní Strategie bohužel zůstává jen u motivace. Právě zaměstnání by
mělo být ve vládní strategii odrazovým můstkem. V opačném případě je celý proces
pokusu o integraci dlouhodobě nezaměstnaných pokusem pouze demonstrativním, a
prostředkem k čerpání dotací z ESF. Namísto vytváření analýz a monopolizaci
strategie agenturou, by se mělo v první řadě rokovat o podpoře zaměstnávání
dlouhodobě nezaměstnaných a tímto směrem směřovat podstatnou část investicí.
Dále by se měl vypracovat zákon o sociálním bydlení a města by měla konečně
začít vytvářet bytový fond k tomuto účelu.
Je nutné posílit prevenci a vzdělání
V otázce bezpečnosti je nutné posílit prevenci ve spolupráci se všemi
zúčastněnými, kteří se na dané problematice podílejí. Ovšem z tohoto dokumentu
jasně zaznívá, že Romové sami na ničem takovém neparticipují a ani se s nimi
nepočítá. Už jen tento fakt sám o sobě znevěrohodňuje celou strategii boje proti
sociálnímu vyloučení.
Rovněž by se mělo posílit vzdělávání. V této oblasti dokumentu je hodně
podnětných schémat, ovšem opět se nezmiňuje o potřebě participace na řešení
přímo z řad Romů. Romští asistenti by na školách ve vyloučených lokalitách
obydlených převážně Romy v žádném případě neměli chybět – vedlejším pozitivním
produktem toho je vytváření pracovních příležitostí pro tyto asistenty. Rovněž
by se měly uzákonit tzv. nulté ročníky, které napomáhají romským dětem k
rovnocennému rozjezdu ve škole. Pozitivum ve strategii vidím v podpoře této
skupiny dětí (proplácení školného, či stravného, které zatěžuje ty nejchudší
rodiny).
Odčerpávání finančních prostředků
Vládní strategie může situaci i zhoršit. Jednak neřeší problémy komplexně a
systematicky, přičemž ve většině případů má tento dokument pouze informativní
charakter, bez návrhu koncepčních změn. Stávající praxe ukazuje, že se především
vytváří prostor pro odčerpávání finančních prostředků z ESF, bez výrazného
posunu ke stabilizaci v dané problematice. I toto je jeden z důvodů antipatie a
nevraživosti vůči Romům ze strany většinové části společnosti.
Schválená Strategie se nijak nevztahuje k nově vznikajícím "reformním
zákonům", které mají bezprostřední dopady na sociálně slabé občany a zapříčiňují
jejich nárůst. Nedává důraz na antidiskriminační kampaň, což při prohlubování
zadluženosti již tak ve většině předlužených domácností, bude mít velice
negativní dopad na romskou menšinu. V této souvislosti se ale připravuje kampaň
proti násilí, což je pozitivní krok.
Výsledkem je Šluknovsko
Osobně nevěřím, že se tato vládní strategie bude naplňovat. Úkoly stanovené
policistům, učitelům, neziskovému sektoru, úřadům a jiným participujícím na
integraci plynou z jejich pracovní náplně a činností již nyní. Nevěřím, že jen
proto, že tuto strategii (která je v podstatě jen výčet toho, co se děje, nebo
co bylo navrhováno již před x lety) navrhuje agentura, se zítra začne naplňovat.
Tento dokument má ve své podstatě ukázat vládě, že je to pouze Agentura pro
sociální začleňování, která jediná ví o problematice integrace něco podstatného,
ví jak ji „řešit“ a tudíž, jako jediná si osobuje právo na tuto oblast. Tento
dokument pravděpodobně zapadne stejně, jako nespočet předchozích, v okamžiku,
kdy agentura dostane svůj status na vládní úrovni. Naplňovat se bude okrajově,
jen pro potřebu ukázky. Výsledky budou marginální. Většinu kroků obsažených v
této strategii agentura již aplikovala, nebo je prezentovala, a výsledkem je
Šluknovsko, kde působí od roku 2008.
