Miroslav Kováč k smrti Roma v Žatci: Institucionální a latentní rasismus, neúcta k lidskému životu

V posledních dnech se topím v reakcích, přinášejících různé pohledy na smrt
sedmadvacetiletého Roma, otce dvou dětí, která nastala důsledkem incidentu v
žatecké Pizzerii, za dosud nevyjasněných okolností.

V osudný úterní večer vstoupil Miroslav do místní pizzerie, ve které způsobil
rozruch. Reakce personálu a hostů na sebe nenechala dlouho čekat. Roma
zpacifikovali a přivolali městskou policii. Podle některých svědků do něj ještě
někteří z hostů kopali i za její přítomností, když bezvládně ležel na zemi a
bránil se zřejmě nasazení pout. Z videa, pořízeném přihlížejícími, je zřetelně
slyšet, že Miroslav při zásahu žil.

To, co se stalo v průběhu zásahu policie, by mělo být předmětem vyšetřování.
Podle prvotních výsledků soudní pitvy nebylo zjištěno cizí zavinění. Miroslav
však zkolaboval a zemřel. To muselo mít svůj důvod. Ani v kauze Kramného prvotní
pitva neprokázala zásah elektrickým proudem. Taktéž je pro některé lidi těžké
odhadnout míru tlaku na hrudní koš při oživovaní, v případě, že ten byl již
zlomený důsledkem předchozích událostí. Uvidíme, jaké světlo do případu přinese
další pitevní zpráva.

Celému incidentu předcházelo mnoho událostí. Miroslav byl kupříkladu natočen
mobilním telefonem na autobusovém nádraží, kde se pravděpodobně snažil dostat
domů, do Loun. V té době se v okolí pizzerie pohybovalo mnoho Romů, kteří
dokonce natáčeli incident na mobilní telefony, ale už nikdo z nich mu nepomohl,
nezastal se jej, nebo nezavolal jeho rodičům, aby si jej vyzvedli. My Romové si
již nedovedeme vzájemně pomáhat. Až tolik jsme si osvojili z integrace. Myslet
pouze na sebe!

Dalším faktorem, který v této věci shledávám je institucionální a latentní
rasismus, spojen s neúctou k lidskému životu a pohrdáním vším, co nedosahuje
úrovně některých jedinců, kteří jsou, nebo se pouze cítí být ve společnosti
„úspěšnější“. Moc, kterou někteří jedinci získají, se v jejich rukou stává
zbraní, proti těm méně úspěšným, a z jejich pohledu „nepotřebným“ lidem, ale
také proti těm, co v životě dosáhli mnohem více úspěchů a vyšší postavení.
Taková moc se pak dá snadno zneužít, byť jen při obyčejném policejním zákroku,
obzvláště pak, když se nepředpokládá, že se oběť bude bránit.

Romové v ČR jsou bráni, jako občané druhé kategorie. Jsou odmítáni podstatnou
částí většinové společnosti. Diskriminace a nerovné zacházení pak ovlivňuje Romy
ve všech klíčových oblastech života. Kupříkladu je podivuhodné, že ve městech s
vyšší koncentrací Romů, Romové nemají v řadách Městské policie své zastoupení. I
v tomto případě se téměř vždy uplatňoval dvojí metr. Romským uchazečům bylo
oznamováno, že pokud se budou o tuto práci ucházet, musí mít maturitu, přičemž
uchazečům z majority stačil do 1. ledna 2016 pouze výuční list. Kolika
problémům, včetně tohoto, by se tak dalo předejít a kolik Romů by dobré příklady
praxe motivovali? Rom by z principu nebyl ovlivněn předsudky. Rasismem ovlivněná
žatecká radnice dokonce zachází tak daleko, že zneužívá dotaci Ministerstva
vnitra k zaměstnávání občanů z majority na projekt Asistenta prevence
kriminality, který je primárně určen především pro Romy, v rámci komunitní
práce. Už tohle o mnohém svědčí.

Jakkoliv se tento případ vyvine, je zapotřebí zachovat si chladnou hlavu.
Emoce nám Romům nepomohou vyřešit ani tento případ, ani celospolečenský problém.
Pokud chceme skutečně do budoucna předcházet podobným problémům, měli bychom je
řešit systematicky a především využít všechny dostupné demokratické prostředky,
včetně využívání volebního práva ve prospěch lidí, kteří budou moci v lokalitách
prosazovat vaše zájmy, mezi které patří například-mít své zástupce v řadách
policie a Městské policie, aby se podobné případy, jako ten z žatecké "picérky"
eliminovaly.