Miroslav Klempár: Varování! Stává se Evropský parlament útočištěm extremistů?

U nás v Česku jsme zaznamenali pubertální výstřelky Filipa Turka, který si oblíbil hrát si na nacistu a chlubil se tím, že obdivuje Hitlera. To je však nic ve srovnání s tím, co se dělo v souvislosti s evropskými volbami na Slovensku.

Milan Mazurek, slovenský politik odsouzený za nenávistné projevy vůči Romům, nyní zasedá v Evropském parlamentu (EP). Je to ten samý člověk, který přirovnával romské děti ke zvířatům v zoo a šířil nebezpečnou rétoriku popírání holocaustu. Už samotná jeho přítomnost v EP znevažuje hodnoty Evropské unie.

Ale to není vše. Je to ještě horší. Mazurek si s sebou přivedl jako asistenta Jána Pastuszka, člověka odsouzeného za prodej předmětů oslavujících Jozefa Tisa, vůdce slovenského fašistického státu během druhé světové války.

Nejde o žádnou ojedinělou událost v potácející se demokracii. Děje se to v Bruselu, hlavním městě Evropské unie, v instituci, která byla vybudována na troskách druhé světové války a je oddána dodržování lidských práv a důstojnosti.

Nabízí se tedy otázka: Jak může Evropský parlament, symbol demokracie, poskytovat útočiště jednotlivcům, kteří se otevřeně hlásí k extremistickým názorům?

Romský politolog Orhan Tahir se ptá: Stává se Brusel mini-Durynskem?

Poprvé od druhé světové války získala krajně pravicová strana v Německu tak významný podíl hlasů, přičemž největší podporu obdržela právě v Durynsku. Zatímco někteří politici a média se snaží omezit tento problém na východní Německo, realita je mnohem složitější. Příčiny frustrace voličů ze zavedených stran spočívají v katastrofální ekonomické a finanční politice, rostoucích nerovnostech mezi bohatými a chudými, inflaci a rostoucích životních nákladech, stejně jako v porušených slibech stran, které kdysi kandidovaly s tím, že jsou proti dodávkám zbraní do konfliktních zón, ale nyní tuto spirálu pohánějí.

Fašisté se dostávají k moci po celé Evropě a zaujímají strategické pozice, dokonce i v Evropském parlamentu, který má chránit Evropu před fašistickými živly.

Mlčení, které toto obklopuje, je ohlušující. Kde je pobouření ostatních poslanců Evropského parlamentu? Kde jsou odsudky ze strany vedoucích představitelů EU? Tato tichá akceptace umožňuje, aby extremismus bujel a rostl, stejně tiše, jako se k moci dostával Hitler a jeho parta.

Není to ale problém pouze romské komunity, která je terčem Mazurekovy nenávisti. Je to problém všech Evropanů, kteří věří v hodnoty tolerance, rovnosti a spravedlnosti.

Nesmíme dopustit, aby se chyby minulosti opakovaly. Musíme být bdělí a hlasitě se stavět proti všem formám extremismu. Nemůžeme nečinně přihlížet, jak je ohrožováno samotné srdce evropské demokracie.

Musíme jednat hned, než bude pozdě.