Miroslav Brož: Pochod pro Aleppo v České republice. Jak můžeme pomoci?
Mnozí čtenáři možná zaregistrovali v mediálním prostoru, či na sociálních
sítích, že přes naši republiku prochází Pochod pro Aleppo. O co jde?
Během prosince natočila novinářka a bloggerka Ana, Polka žijící v Berlíně,
video.
Video, které mnohé chytilo za srdce.
Ana ve svém videu mluví o tom, že sedí u sebe doma u počítače a na
sociálních sítích sleduje fotky, videa a příspěvky lidí ze Sýrie, z Aleppa. A
mluví o tom, že už nemůže dál. Že nedokáže ty obrázky jen tak sledovat v pohodlí
svého berlínského pokoje, že chce něco udělat. Přetavit svůj smutek a frustraci
v konkrétní akci. Rozhodla se jít pěšky do Aleppa. A vyzývá všechny, kteří to
cítí stejně, nedokážou už jen pasivně sledovat válku v přímém přenosu, na
sociálních sítích, aby se k ní připojili a šli do Syrského Aleppa společně.
DALŠÍ INFORMACE
Anny video sklidilo velký ohlas. Brzy se začíná formovat skupina, která se na
cestu do Sýrie opravdu začne chystat. Krátce po Vánocích 2016 vyráží z Berlína
pěšky na jih. Mezinárodní skupina, lidé z mnoha evropských zemí. Staří i mladí,
lidé nejrůznějších politických orientací. Pochod je apolitický, pochodující
nesou bílé vlajky, které jsou znamenají jediné „Zastavte palbu“. Někteří mají v
plánu dojít až do Aleppa, jiní se k pochodu připojují na týden, na den, nebo jen
na pár hodin. Denně poutníci ujdou asi dvacet kilometrů. Po cestě, jako všichni
opravdoví poutníci, spoléhají na dobrodiní lidí v místech, kudy vede jejich
trasa. Každou noc jim dobří lidé umožňují bezplatný nocleh, dají jim najíst.
9. ledna 2017 překročili pochodující do Aleppa, v počtu asi padesátky osob,
česko-německou hranici. Během příštích dní projdou celou republiku a budou
pokračovat směrem na Vídeň.
Podle postů účastníků pochodu na sociálních médiích, je pochod Českou republikou
zážitek odlišný od pochodu Německem. Když pochodují městem a skandují „Mír pro
Sýrii“ lidé se na ně neusmívají a netleskají jim, jako tomu bylo v Německu, ale
odvracejí od nich tváře, nebo rovnou vyjadřují svůj nesouhlas s jejich pochodem,
někdy směrem k pochodu vztyčí prostředníček. Podobný obraz poskytují i
internetové diskuze pod články českých médií o pochodu – diskutující
pochodujícím přejí umrznutí, co nejhorší počasí, nepřízeň osudu, nebo zastřelení
poté, co pochod dorazí do válečné zóny. Rozčilují se nad tím, proč pochodující
nejsou v práci, podivují se, kde vzali peníze na zimní oblečení a podobně.
Co je však důležité, je že přes tyto nenávistné a nepřející reakce se v České
republice pochodu od jiných lidí dostává té nejsrdečnější podpory a pomoci.
Pochodující přišli lidé, kteří jim fandí, přivítat už na horský hraniční přechod
Petrovice. Daří se sehnat bezplatný nocleh na každou noc pochodu po českém
území. Lidé pro pochodující vaří, pečou buchty, nezištně je hostí.
Měl jsem tu čest, že jsem se o zajištění logistiky pochodu staral dva první dny,
po jeho příchodu do České republiky. V Ústí nad Labem a jeho okolí se rychle
zformovala efektivní a velmi různorodá skupina lidí, kteří pochodu zajistili
potřebnou pomoc. Zapojili se místní římští katolíci, Piráti, umělci napojení na
ústeckou galerii Armaturka, která pochodující ubytovala jejich druhou noc v ČR,
zelený místostarosta ústeckého městského obvodu, dvě z místních neziskovek,
místní Romové. Všichni zaslouží poděkování.
V příštích dnech bude hodně důležité, jestli se k pochodu připojí pochodující
i z České republiky. Zatím se tomu tak příliš neděje, pochodu se daří získávat
pomoc místních v místech kudy prochází, ti se k němu však nepřipojují.
Připojte se Vy.
