Miroslav Brož, Konexe: Vyvracíme fámy, nepravdy a polopravdy, které se šíří o romských matkách a dětech prchajících z Ukrajiny
V posledních týdnech se setkáváme s mnoha nepravdami, polopravdami a hoaxy, které se šíří o válečných uprchlících z Ukrajiny, respektive o romských matkách a dětech, které utíkají před válkou. Tyto fámy, nepravdy a polopravdy, šíří i oficiální představitelé České republiky, například prezident, ministr vnitra, nebo někteří hejtmani a komunální politici. Chtěli bychom alespoň některé z nich, uvést na pravou míru.
Romští uprchlíci jsou ekonomičtí migranti z Maďarska
Je pravdou že někteří z uprchlíků ze západní části Ukrajiny mají dvojí občanství – ukrajinské a maďarské. Před lety Orbánův režim vyslal do sousedních zemí, vůči kterým má Maďarsko územní nároky (tkzv. Velké Maďarsko), náboráře, aby vyhledali údajné ztracené příslušníky maďarské menšiny. Kdo se Orbánovými náboráři nechal přemluvit k podpisu papíru, že se cítí Maďarem, dostal obratem maďarské občanství. Náborářům se povedlo k podpisu přemluvit některé Romy. Tito romští „maďarští občané“, v drtivé většině na Maďarsko nemají žádné vazby, nikdy v Maďarsku nebyli, jejich druhé, maďarské občanství je ryze formální. Orbánovo Maďarsko jim neposkytne ochranu, ani pomoc.
Domníváme se (nemůžeme zatím dokázat), že na dvojí občanství jsou v ČR skenováni pouze uprchlíci tmavé barvy kůže. U „bílých“ Ukrajinců se toto skenování neděje. Nikdo neřeší a neověřuje, jestli nemají náhodou dvojí občanství.
Lidem se dvěma občanstvími nelze pomoci a udělit jim ochranu
V jiných zemích, kam uprchlíci míří, ověřují, jestli před válkou žili skutečně na Ukrajině, měli tam trvalý pobyt a jsou reálně na útěku před válkou. Jestli ano, pomůžou jim a to, že mají formálně dvojí občanství, neřeší.
Romové přicházejí ve velkých skupinách, tak velkých, že je nelze ubytovat ve standardním bydlení
Takové skupiny se skutečně objevují, ale ne příliš často. Většinou jde u větší skupiny Romů pouze o několik rodin, které cestují společně, skupina se může snadno rozdělit na jednotlivé rodiny a ty lze ubytovat v běžných bytech.
Stačí se projít po hale pražského nádraží, kde živoří stovky romských matek a dětí – velké skupiny tu vidíme jen vzácně, naopak potkáme mnoho matek se čtyřmi dětmi, se třemi dětmi, se dvěma dětmi, s jedním dítětem, nebo jen samotné romské ženy.
Záměrně šířená fáma o obřích, nedělitelných romských skupinách, slouží jako výmluva, proč jim ani nenabízet a nehledat standardní bydlení.
Romští uprchlíci odmítají bydlení, které jim bylo přiděleno
Podle našich zkušeností je romským uprchlíkům nabízeno „ubytování“ především v detenčních centrech. Jde o zařízení vězeňského typu, ostnaté dráty, vysoké ploty, mříže, na odlehlých místech. Romové z těchto zařízení, která nejvíce připomínají vazební věznice, skutečně utíkají. Nechtějí tam zůstávat. Jde o prostředí zcela nevhodné pro děti a lidsky je zcela pochopitelné, že nechtějí zůstávat v takovém „ubytování“.
Romové přicházejí z části Ukrajiny, kde není válka
V současnosti jsou bombardovány a odstřelovány všechny regiony Ukrajiny, včetně nejzápadnější části země. Romští uprchlíci, kterým jsme pomáhali byli ze všech částí Ukrajiny – ze západní části, z Charkova, ze Záporoží, Donbasu, Oděsy, Mariupolského regionu. Někteří prchali doslova z frontové linie.
Jako bychom si vůbec neuvědomovali, že manželé a partneři romských uprchlic a tátové jejich dětí, bojují na Ukrajině se zbraní v ruce proti ruské agresi, za záchranu Ukrajiny a Evropy.
Opravdu je český systémový a institucionální rasismus a anticikanismus tak silný, že nedokážeme romským válečným uprchlíkům pomoci, stejně jako jsme pomohli těm s bílou barvou kůže? Vypadá to, že ano. Vše tomu nasvědčuje.
