Milí sousedi, je mi z vás na blití
O víkendu se do bytu pod námi (bydlíme v bytovce o 16 bytech) přistěhovala romská rodina. Vím to jen díky tomu, že jsem je zahlédl z okna stěhovat nábytek, od té doby o tom, že je byt obývaný, svědčí jen boty za dveřmi a otevřené okno. Z bytu není slyšet ani hlásek (na rozdíl od dupajících nohou našich dvou dcer) a jediného nájemníka z toho bytu jsem dosud ani nezahlédl, nepotkal.
Přiznám se bez mučení – trochu ve mě hrklo, když jsem je viděl se stěhovat, ale to co následovalo ze mě udělalo jejich věrného spojence. Hnus, sprostota a rasismus mých sousedů mě totiž doslova uzemnily. Na vysvětlenou: v tomhle bytě bydlím už 31 let, stejně jako drtivá většina ostatních partají. Znám jejich děti a vnoučata. Dům postavili někdy na konci 60. let a většina nájemníků jsou právě ti kdysi mladí lidé, kteří jej v akcii Z pomáhali stavět. Z toho také vyplývá, že jsou až na jeden byt všichni důchodci.
