Mikuláš Vymětal: Konference Romové v církvi ukázala, že církev může být společným domovem
Již přes čtvrt století jsem farářem, a tak když se řekne konference, vybaví se mi hned „pastorální konference“. To se sjedou faráři a farářky na jednu faru, rozebírají kázání, diskutují o vážných problémech světa, kdekoho přitom zdrbnou a nakonec – po dobrém obědě – se opět rozjedou domů.
Minulou sobotu v pražském Žižkostele proběhla romská konference. Tématem konference bylo zapojení Romů v církevním životě, shrnuté pod názvem „Romové v církvi“. Na konferenci, pořádanou pracovní skupinou pro Romy Ekumenické rady církví, se sjeli zástupci romských sborů ze sedmi církví z celé České republiky. Konferenci zahájily chvály tradičních romských, českých a slovenských křesťanských písní v podání adventistů z Třebechovic pod Orebem.
Následovala bohoslužba se třemi krátkými kázáními na biblický text „rozdělující zeď je zbořena“. Daniel Hrdinka z adventistické církve ukázal fotografii zdi, která od sebe dělí Neromy a Romy. Někteří jsou rádi, že tam ta zeď je, ale když se za ni podíváme, zjistíme, že i na druhé straně žijí lidé, kteří mají své sny a chtějí se bavit a dobře žít. Bůh rozdělující zeď zbořil, ale lidé ji stále staví. „Před Bohem ale už nejsme jen Romové a Neromové, protože Bůh z nás dělá nový národ, do kterého patříme všichni – Boží děti, křesťané,“ uvedl Zdenko Žiga z Církve bratrské.
„Než jsem se stal křesťanem, byl jsem zlý člověk a mlátil jsem skiny. Ale pak jsem uvěřil, a když jsem dva z nich potkal na nádraží, omluvil jsem se jim. Nevěděli, co na to říct a bylo vidět, že se mě stále bojí. Časem jsem se však s jedním z nich začal potkávat častěji – přestal být skinem a stal se křesťanem,“ vyprávěl svůj osobní příběh René Ferko z Apoštolské církve.
Po společných modlitbách se dostaly ke slovu – vlastně k pohybu – také děti. Dívky ze souboru Gitane zatančily s velkou chutí tradiční romský tanec.
V další části zazněly příklady dobré praxe z různých církví. Manželé Hrehovi vyprávěli o své službě dětem v Benátkách nad Jizerou. Kromě bohoslužeb a vedení biblického kroužku trénuje Jana kroužek boxu a její manžel Juraj vede fotbalový oddíl. Albín Vágai z Armády spásy přiblížil osm manželských párů, které se věnují službě v romských sborech v České republice a na Slovensku. Dobré zprávy třebechovických adventistů byly velmi komplexní – kromě služby slovem se věnují i sociálním aktivitám – například s pomocí potravinové banky, ale i tím, že obdělávají dosud nevyužité pozemky a učí zájemce získávat si potraviny zemědělstvím. Církev československou husitskou prezentoval farář Zdeněk Břeň, který zájemce provedl Žižkostelem, jenž již dlouho zdařile propojuje modlitebnu s komunitním centrem.
Nechyběl ani pohled ze Slovenska. Slovenská romská misie byla přiblížena hned ze tří různých pohledů: Ve dvou videopozdravech promluvili kazatelé Milenko Vučetič z adventistické a Rinaldo Oláh z Apoštolské církve. Marie Tůmová pak přiblížila činnost střediska Řeckokatolické církve Sigord.
Ale to už se přiblížil čas pomalu končit. Účastníci se sesedli do jednoho velkého kruhu a debatovali o tom, čím Romové obohacují církev (toho je mnoho), a také o tom, jaká jsou úskalí romské misie. Závěrečný čas patřil modlitbě, poslední písni a poté se již všichni rozjížděli do svých domovů.
S krátkým odstupem musím konstatovat, že romská konference a pastorální konference se od sebe zase tolik neliší. Na jaře a počátkem léta nás čekají ještě dvě další podobná setkání – 17. května romská konference v Děčíně, pořádaná Apoštolskou církví, a 14. června katolická romská pouť na Svatém kopečku. Připojí se také pastoři, faráři a farářky, vycvičení z pastorálních konferencí?
