Michal Mižigár: Ano sběru dat o etnickém původu, potřebujeme je

V poslední době jsem zaznamenal diskusi o sběru dat o etnické příslušnosti ve školství. Sám jsem se k věci stavěl rezervovaně, nechápal jsem, k čemu taková data mohou být prospěšná. Viděl jsem v nich pro nás Romy nebezpečí, a tak jsem o celé záležitosti začal diskutovat s kolegy v Česku i v zahraničí. A můj názor se postupně měnil.

Jako Rom jsem si v prvním okamžiku nemohl nevybavit, jakým způsobem se získávala data v rámci různých soupisů Romů v Československu za první republiky a za minulého režimu (1938, 1939, 1942, 1947, 1959), kdy se všichni Romové museli zdržovat dva až tři dny na místě, na němž se v momentě započetí soupisu nacházeli, a to pod hrozbou vězení či jiných trestů. Od svých starších příbuzných vím, že to nebylo nic příjemného. A dodávám, vzpomeňme si, jak se s takto získanými daty zacházelo za druhé světové války, kdy z 6 500 Romů v Čechách a na Moravě přežilo kolem šesti stovek. Data o Romech se tedy v minulosti získávala nuceně a dotazovaní při tom velice často utrpěli újmu. Je potřeba, aby respondenti neměli při sběru dat žádné obavy a hlavně, a to považuji za nejdůležitější, aby věřili, že průzkum upozorní na nerovnost ve školství a v dalších oblastech a pomůže vytvářet opatření ke změně!

Další přínos sběru dat vidím v tom, že zjistíme, do jaké míry jsou Romové diskriminovaní, získáme relevantní fakta, jež mohou poskytnout pádné argumenty pro bourání stereotypů. V tomto případě se jedná o diskriminaci romských žáků. Většina z nás není spokojená, že romské děti nemají stejný přístup ke vzdělání jako ostatní, což je determinuje k sociálnímu vyloučení a chudobě. Šance na lepší život jsou jim potom na míle vzdálené.

Stojím o sběr dat ve všech oblastech, i když jisté obavy mám. V tomto státě bohužel nemám důvěru k institucím. Je potřeba, abychom se my Romové v našem státě cítili bezpečně, abychom měli spravedlivé zastání, aby antidiskriminační zákon neplatil jen na papíře, ale i v praxi. Prostřednictvím dat zjistíme i takové informace, jako kolik Romů de facto v České republice žije a kolik z nich je nuceno svůj původ zapírat, neboť se obává stigmatizace své rodiny a diskriminace.

Chtěl bych vyzvat Romy, aby se sběru dat nebáli, protože i bez něj lidé kolem nás vědí, kdo je Rom, a při případném konfliktu si to žádný útočník či utlačovatel prověřovat nebude. Kdo chce psa bít, vždy si hůl najde. A představitele státu bych rád vyzval, aby v naší republice vytvářeli prostor, kde se příslušníci i jiných menšin, nejen Romové, nebudou bát sběru dat a budou věřit, že se jim vždy dostane spravedlnosti a ochrany a že nedostatky a křivdy budou napraveny. Věřím, že data o etnickém původu budou nápomocná při integraci nejen romských žáků do společnosti v České republice.