Michal Miko: Čunkodomky v Chánově jako řešení sociální integrace - ministerstva bojkotují snahu expertů zavést sociální bydlení

Jako společnost jsme bohužel opět svědky toho, že ani jedno z opatření týkající se kapitoly bydlení nebylo zcela naplněno, lidé se naopak budou stěhovat ze standardního tipu bydlení do sub-standardního tipu bydlení.

Výsledky integrace

Sociální integrace neboli integrace Romů do společnosti je v České republice chápana jako sada opatření, která jsou navrhována úředníky jednotlivých ministerstev a v neposlední řadě kanceláří Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Je třeba podotknout, že proces přípravy integrační strategie je meziresortním procesem, který má zajistit, že všichni zúčastnění vytvářejí jednotlivá opatření na národní úrovni s propojením na regionální a lokální úroveň.

Tato strategie obsahuje šest důležitých opatření týkající se bydlení, jejich výsledkem by mělo být:

Vytvoření systému sociálního bydlení v ČR a současně odstranění segmentu nízkostandardních ubytoven, které slouží k trvalému bydlení osob i rodin – to jsou úkoly, jež mají pro bydlení značné části Romů stěžejní význam. Vytvoření funkčního systému sociálního bydlení je i základním předpokladem a klíčovým milníkem postupného obratu v oblasti bydlení Romů. Je proto i  klíčovým procesním indikátorem v oblasti bydlení. Současně však zde více než v jiných sektorech platí, že tento úkol nemůže být řešen primárně jako úkol romské integrace, ale že musí být komplexně v rámci politiky bydlení… Pomocným indikátorem plnění Romské strategie 2020 v této oblasti by měl být počet rodin ubytovaných na ubytovnách, kterým bude nabídnuta reálná alternativa bydlení v bytech, a jeho rostoucí trend.

Bojkot snahy expertů

Česká republika se zavázala podepsáním dohody o partnerství s Evropskou komisí řešit politiku sociálního bydlení, ale od roku 2015 jsme také svědky také toho jak manipulativně Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo pro místní rozvoj bojkotují snahu expertů v oblasti bydlení dovést Českou republiku k přijetí zákona o sociálním bydlení. Zákon o sociálním bydlení není pouze pro Romy, ale má pomoci všem, kteří řeší, kde budou bydlet a těch lidí je v České republice drtivá většina ať už jde o bezdomovce, matky samoživitelky, děti, které opouštějí ústavní péči či důchodce.

Historie se opakuje aneb proč se učit z chyb jiných, když můžeme udělat chybu stejnou. V roce 2006, bývalý ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek v době kdy Česká republika byla ani ne dva roky členskou zemí Evropské unie, vymyslel (nebo spíše okoukal v zahraničí při twiningových programech) jak město zbavit Romů tzv. bydlením v unimobuňkách, které, jak všichni víme, mají sloužit stavbařům při stavbách anebo továrnám a jejím zaměstnancům jako zázemí. Tento tip bydlení je dodnes kritizován, jak ze strany samotných nájemců, tak experty, a jsou i důkazy o tom jak neefektivní a ekonomicky náročné takové bydlení je. Nápad se evidentně zalíbil i zastupitelům a primátorovi města Most, do kterého teritoriálně spadá i sídliště Chánov.

Romové si Chánov nevybrali

Obyvatelé Chánova dokázali (díky zájmu opozičních stran zastupitelstva Most) interpelovat radní a vytvořit komunitní skupinu lidí, kteří se nebojí poukázat na mnohé další nedostatky na sídlišti Chánov, jako je například protékaní vody, které město neřeší již 15 let. Představte si, že ve sklepě domu máte vedení vody, které je prasklé a tím vytéká voda vniveč do kanalizace, jsou to tisíce hektolitrů vody, které nikoho z politiků ani z vodohospodářů nezajímají. Oni to ti nepřizpůsobiví zaplatí – pak se nedivme, že na sídlišti Chánov najdete osoby i s milionovým dluhem na stočném. To je přinejmenším k zamyšlení, na co ti politici na té radnici sedí?

Dalším problémem je segregované školství na sídlišti, které nenapomáhá tomu, aby se romšští žáci vzdělávali jako ostatní děti v běžném vzdělávacím proudu, a další problémy, které Chánov má, a to jen díky liknavosti a populismu místních politiků. Veškerá snaha místních obyvatel byla smetena pod koberec, protože ti romští obyvatelé přeci nejsou ti se kterými by se vedení města Most mělo bavit.

Je myslím si důležité připomenout trochu historie: my Romové – a tedy lidé, kteří v dnešním Chánově žijí – jsme si toto místo nevybrali, mnoho tamních obyvatel bylo do této lokality někdy i násilně přivezeno, protože Romové v době normalizace byli levnou pracovní sílou, která fárala do dolů a těžila uhlí. To je čistý historický fakt, který můžete vyčíst z několika romistických knih zabývající se historií slovenských Romů po 2. světové válce.

Manipulativní politika není východiskem

Opatření, které nedávno mostecké zastupitelstvo přijalo, považuji za neekonomické rozhodnutí města, které ovlivní několik dalších generací žijících v této lokalitě a těchto podmínkách, které nejsou slučitelné s integrační politikou tohoto státu. Zajímalo by mě osobně, zdali zvolení zástupci města, mnohdy i obyvateli sídliště Chánov, někdy vůbec slyšeli o vládou této země schválených dokumentech, jako jsou:

• Strategie sociálního začleňování do roku 2020
• Strategie romské integrace do roku 2020
• Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011–2015 (kapitola 2)
• Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví do roku 2020
• Koncepce bydlení ČR do roku 2020
• Koncepce sociálního bydlení (v přípravě)

Tyto dokumenty obsahují nesčetná opatření, která jsou nejspíš pouze slovy na papíře. Česká republika je malou zemí, která má plno restriktivních opatření proti každému, ať jste podnikatel, pracovník v továrně, uklízečka nebo kdokoliv jiný, ale, jakmile jste jednou politik a dokážete pobláznit své voliče populistickými sliby, které stejně nikdy nesplníte, máte o svou životní úroveň včetně své rodiny postaráno, protože malá domů se vyplatí (a korupce na lokální úrovni je dost veliká). Proč byste měl pro lidi něco dělat, vy tu přeci nejste pro lidi, naopak ti lidé, o kterých mnohdy rozhodujete, jsou tu pro vás jako nástroj pro výběr daní, které nakupováním v obchodech hradí i ti, kteří jsou na sociálních dávkách (s cenou platí v obchodech i daň z přidané hodnoty).

Pokud si majoritní společnost neuvědomí všechny konsekvence, tak se situace nebude měnit, protože Romové nejsou ti, kteří mají rozhodující moc ve svých rukou.

Manipulativní politika není východiskem – a takové politické vůle jsme svědky již od dob pádu komunismu v České Republice. Tím se dostávám i k otázce, co se vlastně za těch 30 let od pádu komunismu povedlo v oblasti integrace Romů a kolik finančních prostředků bylo skrze Evropský sociální fond investováno v ČR. Za 30 let se toho podařilo velice málo, romské děti jsou i nadále vzdělávány v sub-standardním vzdělávání, romské ženy, které byli nuceně sterilizovány, stále čekají na omluvu tohoto státu. 

Česká republika vyprodukovala za 30 let více jak 600 sociálně vyloučených lokalit a to za vlády veksláků z ODS anebo nádražáků z ČSSD. Česká republika dokázala opít rohlíkem evropské instituce a to několikrát, ať už zřízením Agentury pro sociální začleňování, která díky vlivům expertů jako je Jakoubek a Hirt se drží stále teorie sociální chudoby, jež bohužel není aplikovatelná na život Romů či fabulováním o inkluzivním vzdělávání. No a v neposlední řadě se podívejme co to všechno stojí, jsou to biliony eur, které jsou investovány do zlepšení podmínek. Ale kterých a koho, toť je má otázka?