Michal Komárek: Evropa ještě žije. A smí se smát prorokům, chrámům i Romům
Smíme si dělat legraci z Romů nebo dokonce z „Cikánů“? I třeba na půdě serveru Romea.cz? Samozřejmě, že smíme. A byli bychom hloupí, kdybychom si dobrý vtip neřekli. Totéž platí o prorocích – o Mohamedovi i jiných, o politicích, institucích všeho druhu. Nebo o provokacích v pravoslavných chrámech. Evropa ještě stále žije. I když to má těžké a v mnohém je od počátku spíš nadějí než skutečností .
(Polemika s komentářem Ondřeje Mrázka )
Hranice smyslu pro humor, hranice, za níž se z vtipu stává urážka, hranice svobody…, to jsou témata, o nichž se v současnosti pochopitelně intenzivně diskutuje. Po teroristickém útoku na karikaturisty v Paříži. Ale už déle také třeba v souvislosti s provokací punkerek Pussy Riot v pravoslavném chrámu. Nejde totiž samozřejmě o jednotlivé vtipy a happeningy, nejde ani o akademicky vytříbené stanovení hranice dobrého a špatného vtipu, přijatelné a nepřijatelné provokace, dobrého vkusu. Jde o vztah Evropy a jiných kultur, dějin a politiky, především Evropy a islámu, Evropy a Ruska.
Diskuse je to zmatená a nepřehledná, protože Evropa je či byla součástí války v Iráku a válečných konfliktů v Libyi nebo v Sýrii. A válka na Ukrajině přibližuje Evropu k ostrému střetu s Ruskem. „Válka proti teroru“ dělá z otázky imigrace a soužití s muslimy politickou otázku číslo jedna uvnitř Evropy. Nespokojenost s neschopností EU vést samostatnou a jasnou a smysluplnou zahraniční politiku vede některé kritiky k sympatiím s Ruskem a všemi, kdo se vzpírají tradiční dominanci Západu. Současný Západ pro ně stále víc připomíná vyhaslé impérium na pokraji rozpadu. Úvahy o humoru a o svobodě projevu jsou tak pevně zaklesnuty do politiky a historie diplomacie a válek.
Základní principy mi přesto stále připadají přehledné. Tak třeba Pussy Riot. Ta provokace v chrámu může samozřejmě mnohým připadat nevkusná a znesvěcující. Zásadní ale je, že ve svobodném světě se za takovou provokaci rozhodně nezavírá do vězení. „Punk is not dead“ a je to dobře. Netvrdím, že členky Pussy Riot jsou budoucími ikonami světového umění, ale mějme na paměti, že třeba takový Charles Baudelaire byl kvůli svým básním u soudu a musel zaplatit pokutu za urážku morálky a náboženství, a Arthur Rimbaud s Paulem Verlainem byli už hotoví vyvrhelové. Prokletí básníci byli předchůdci pankáčů a stali se nesmrtelnými klasiky.
S Mohamedem je to ještě jasnější. Evropa si prostě ráda a dobře dělá legraci z proroků všeho druhu, včetně těch svých, jak jistě dosvědčí třeba fanoušci filmařů Monty Python. Není pravda, že je úzkoprsá, pokud jde o křesťanství a vytahuje se jen na své „mladší sorozence“ a šikanuje je s tupou arogancí silnějšího a vyspělejšího staršího bratra. Evropská svobodomyslnost je založena na tom, že humoru a kritice, kritickému myšlení jsou vystaveny veškeré ideologie a instituce – náboženství, politika, úřady, ale i dějiny a skupiny lidí.
Je dobré si dělat legraci nejenom z proroků a politiků, ale i z Židů a Romů, nebo Skotů a Italů a Čechů. Je dobré přitom pěstovat dobrý vkus. Všeobecné vzdělání. Nepodléhat ideologiím. Neurážet a nešikanovat jednotlivce. Chránit slabší a pomáhat jim… Taková je moderní „idea Evropy“ – od osvícenství, od pokusu překonat ničivé ideologie 20. století. Je samozřejmě poměrně snadné tvrdit, že nic takového nebylo nikdy naplněno. A že se Evropa od té ideje dokonce stále víc vzdaluje: Válčí, šikanuje, ani uvnitř stále nerovnější společnosti už není solidární, slabší spíš stále podmaňuje, pomáhá jen když se jí to hodí, je rasistická a xenofobní…
Dobrá, na tom je mnoho pravdy. Problém je ale v tom, zda máme po ruce nějakou lepší „ideu“ než je ta evropská. Pokud lepší nemáme, pak stojí zato se té evropské přibližovat. „Evropa“ ještě stále žije. Má ještě natolik dobrou pamět, aby se mohla rozpomenout na zásady dobrého vkusu a slušnosti, i na principy kritického myšlení.
A je zároveň už příliš stará na to, aby se učila klanět prorokům a diktátorům.
