Michaela Marksová-Tominová: Rasová nenávist je cestou do pekel

Cílené, pečlivě organizované protesty proti Romům v naší zemi pokračují.
Naposledy tuto sobotu, kdy se na několika místech naší země odehrály
koordinované protiromské pochody organizované nejrůznějšími neonacistickými
uskupeními. Leckde se k nim přidávají místní „normální slušní občané“. To v sobě
skrývá obrovské nebezpečí. Rasová nenávist není řešení, je to cesta do pekel.

Souhlasím s názory, že tyto demonstrace jsou primárně demonstracemi proti
špatné sociální situaci. Škrty, uplatňované předchozími pravicovými vládami na
těch nejchudších a nejzranitelnějších, zasáhly všechny bez rozdílu – zdravotně
postižené, samoživitelky, nezaměstnané, jejich děti samozřejmě nevyjímaje, a bez
rozdílu zasáhly jak sociálně vyloučené Romy, tak lidi z většinové společnosti.
Místo aby se lidé postižení „reformami“ Nečasovy vlády spojili a bouřili se
proti vládě, obracejí se proti snadnému terči: sociálně vyloučené Romy každý
identifikuje na první pohled, každý ví, kde žijí. Pro předešlé vlády bylo toto
obrácení hněvu proti jasnému romskému cíli samozřejmě výhodné, „romská karta“
mediálně zakrývá jiné, mnohem podstatnější kauzy.

Problém sociálně vyloučených lokalit nevznikl ze dne na den. Odborníci na něj
léta upozorňovali a známá Gabalova zpráva je poprvé konkrétně popsala již v roce
2006. Pravicové vlády se ale této problematice systematicky nevěnovaly, nechaly
je zcela na bedrech obcí a krajů a tzv. volné ruce trhu. Založení Agentury pro
sociální začleňování bylo nepochybně dobrým krokem, jenže ta má bez zákonného
zakotvení na tak komplexní problematiku slabý mandát a je personálně
podhodnocená.

Tam, kde je sociální vyloučení, žijí na malé ploše soustředění chudí lidé s
nízkým vzděláním a dlouhodobě nezaměstnaní. Logickým důsledkem je vyšší
kriminalita, zadlužení, lichva, závislost na omamných látkách… Zároveň je
typické, že úřední moc včetně policie má sklony v ghettech nezasahovat a
ponechat je sobě samým. Lidé, kteří se chovají slušně a jsou uvnitř či v okolí
lokalit, mají smůlu. Teprve když se situace stane naprosto neúnosnou pro
sousedící většinu, nastává poplach a zasahují represivní složky. Jenže to už
bývá pozdě a situaci to stejně dlouhodobě neřeší.

Zdroj: Lidové noviny (27.8.2013), převzato z webu

ČSSD