Martin Šimáček k výrokům Stanislava Křečka o Agentuře pro sociální začleňování: Co není z Brna vidět
Stanislav Křeček sepsal kritiku činnosti Agentury pro sociální začleňování v
Duchcově (Agentura,
která nepomůže, LN 25. 9.). Uvítal bych, kdyby napříště věnoval studiu naší
práce více času, neboť z článku je patrné, že o ní ví pramálo, stejně jako o
situaci v Duchcově.
Rozsáhle cituje ze
situační analýzy a vysmívá se, že návrhy na řešení se tísní na několika
posledních stránkách. To jsou však pouhá doporučení výzkumníků. Na analýzu jsme,
tak jako v každém jiném městě, kde pracujeme,
navázali návrhem strategického plánu s podrobně rozpracovanými desítkami
opatření, vč. projektových záměrů a rozpočtů. Deset nejzásadnějších (kupříkladu
výstavbu a provoz nízkoprahového klubu, rozšíření mateřské školy, zřízení
sociální firmy, posílení sociálních služeb atd.) jsme rozsáhle představili na
jednání zastupitelstva. To jeden návrh po druhém odmítlo, a to i přesto, že jsme
ke všem opatřením představili i návrh financování zejména ze strukturálních
fondů se stoprocentním krytím rozpočtu. Byli jsme – tak jako v každém jiném
městě – připraveni začít psát projekty. Toto rozhodnutí vedení města a
zastupitelstva považuji stále za mimořádně nezodpovědné a krátkozraké, neboť
mohlo – tak jako jiným městům – pomoci situaci skutečně řešit.
Místo toho se vedení města pustilo do války s vlastní terénní pracovnicí, kterou
veřejně dehonestovalo a z úřadu vyhodilo. A po veřejném napadání ukončila
činnost v Duchcově také nezisková organizace Květina, která byla pro chudé lidi
ve městě a jejich děti oporou a zároveň profesionálním poskytovatelem sociálních
služeb.
Cesta k diskriminaci
O privatizaci bytů pan Křeček napsal, že nakonec neproběhla, ale ona proběhla. A
ukázala, jak jsme se v prognózách mýlili my i vedení města. Většinu bytů totiž
získal místní podnikatel pan Spurný, který domy v jižním Duchcově postupně při
zapojení nájemníků opravuje a většinu původních obyvatel v nich nechává bydlet.
To však nic nemění na faktu, že samotná privatizace byla rizikem, neboť pokud by
domy skoupili původní zájemci, kteří se chudých lidí chtěli zbavit zvýšením
nájmu (jak ostatně veřejně proklamovali a jak jim to dovolovala pravidla
privatizace),
dopady na nájemníky i soužití ve městě by byly dramatické. A pro eliminaci
těchto rizik jsme vedení města vypracovali a na zastupitelstvu představili plán
-část bytového fondu prodat a část si ponechat v režimu sociálního a krizového
bydlení a sanovat jej ze zisků z privatizace. Ani tento však nebyl přijat.
A také zůstává faktem, že privatizace by v původním návrhu (s 50procentním
navýšením nájemného) vedla nepřímo k diskriminaci chudých, zejména romských
rodin, protože jsme prokázali, že by většina z nich na placení nájemného nadále
neměla dost prostředků. Souviselo to s tím, že do privatizace byly vybrány právě
objekty, ve kterých v drtivé většině žijí tyto chudé domácnosti.
Situace soužití v Duchcově není neřešitelná ani nepatří mezi komplikované. Bylo
možné ji řešit ověřenými postupy, které se osvědčily v jiných, často
náročnějších podmínkách; kupříkladu v nedaleké Kadani, Obrnicích či Jirkově.
Nebylo nutné ji vyhrotit, a pomoci tak k popularitě Dělnické straně, která zde
má jednu ze svých nejsilnějších buněk s podporou téměř devíti procent voličů,
což vyšvihlo jejího radikálního předsedu Svobodu do vedení celé strany.
